ECLI:CZ:NS:2024:8.TVO.19.2023.1
sp. zn. 8 Tvo 19/2023-807
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2024 o stížnosti obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym) , t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 1 Ntm 21/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 63 Tm 8/2023, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost mladistvého AAAAA zamítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením soudce Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 1 Ntm 21/2023, bylo na návrh předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), se vazba mladistvého AAAAA prodlužuje o šest měsíců, tj. do 8. 6. 2024 (výrok ad I.). Dále bylo rozhodnuto, že podle §48 z. s. m. a §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. se nepřijímá nabídka záruky S. P., nar. XY, jako náhrada vazby (výrok ad II.), podle §48 z. s. m. a §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se jako náhrada vazby nepřijímá písemný slib mladistvého (výrok ad III.), podle §48 z. s. m. a §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. se vazba mladistvého nenahrazuje dohledem probačního úředníka (výrok ad IV.), podle §48 z. s. m. a §73a odst. 2 písm. b) tr. ř. se jako náhrada vazby mladistvého nepřijímá nabídka peněžité záruky ve výši 30 000 Kč, kterou by složila S. P. (výrok ad V.), a podle §48 a §50 odst. 1 písm. a), b) z. s. m. se vazba mladistvého nenahrazuje jeho umístněním v péči S. P. (výrok ad VI.).
Proti tomuto usnesení podal mladistvý AAAAA (dále též jen „mladistvý“) prostřednictvím své obhájkyně v zákonem stanovené lhůtě stížnost. V odůvodnění stížnosti uvedl, že v daném trestním řízení nemohlo dojít k naplnění zákonných důvodů pro výjimečné prodloužení vazby ve smyslu §47 odst. 1 z. s. m. Vytkl, že usnesení (stejně jako návrh soudkyně Městského soudu v Praze na prodlužení lhůty) se omezuje na konstatování, že během trestního řízení nedošlo k neodůvodněným průtahům, a zaměřuje se na důvody vazby samotné, absentuje však vysvětlení toho, že se jedná o výjimečný případ nebo že je dána taková obtížnost věci nebo jiné závažné důvody, pro které nebylo možno trestní věc skončit. Zdůraznil, že od počátku spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení, nebylo tak nutno provádět nijak obsáhlé dokazování, navíc vazba započala od 8. 6. 2023 a poslední ze svědků byl vyslechnut dne 20. 9. 2023. Pokud se pak má konat první hlavní líčení až dne 12. 12. 2023, nemůže to jít stěžovateli k tíži. Připomněl také, že soud prvního stupně ve sdělení obhájci mladistvého ze dne 20. 11. 2023 sám uvedl, že se nejedná o nikterak obsáhlou ani skutkově složitou věc.
3. Mladistvý poukázal rovněž na judikaturu, podle níž při posuzování splnění podmínky pro prodloužení lhůty vazby nelze přihlížet k průtahům zaviněným organizačními potížemi na straně orgánů činných v trestním řízení (usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 Ntmo 3/2005), kdy k tíži nemůže jít např. skutečnost, že se delší dobu vyčkává na zpracování znaleckých posudků nebo na provedení výslechu svědků, ke kterým došlo více než po 3 měsících od vzetí mladistvého do vazby. Podle stěžovatele ve věci k průtahům docházelo, když např. k výslechu svědků mohlo být přistoupeno o několik měsíců dříve nebo mohli být vyslechnuti až před soudem.
4. Napadené usnesení podle stěžovatele postrádá také náležitosti vymezené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tvo 22/2014, jimiž jsou naplnění obecných důvodů vazby a současná nemožnost trestní stíhání skončit ve lhůtě pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů a hrozba, že propuštěním mladistvého na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu vazby. Tyto podmínky nelze nahradit úvahami o závažnosti provinění, pro které je mladistvý stíhán. Kromě existence zákonného vazebního důvodu je tak nutno prokázat vážné důvody, v důsledku nichž v uplynulé vazební lhůtě nebylo možno řízení ukončit.
5. Mladistvý proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 1 Ntm 21/2023, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil a sám rozhodl tak, že lhůta vazby se u mladistvého neprodlužuje, resp. Že návrh soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2023 na prodloužení lhůty vazby se zamítá, a že se mladistvý z vazby propouští, případně za současného nahrazení vazby jedním či několika již navrženými opatřeními nahrazujícími vazbu.
6. Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroků napadeného usnesení, proti nimž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.
7. Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala dne 15. 11. 2023 Městskému soudu v Praze, soudu pro mládež, obžalobu na mladistvé AAAAA a A. M .P. pro skutek kvalifikovaný jako provinění loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a provinění neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
8. Mladistvý AAAAA je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 6. 2023, sp. zn. 0 Ntm 15001/2023, z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. Počátek vazby byl stanoven na den 8. 6. 2023 od 18:05 hodin, tj. od zadržení mladistvého (č. listu 68, 69). Proti tomuto rozhodnutí podal mladistvý stížnost, která však byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2023, sp. zn. 61 Tmo 7/2023, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 0 Ntm 17001/2023, byla podle §73b odst. 2, §71a tr. ř. a contrario zamítnuta žádost mladistvého o propuštění z vazby na svobodu, neboť nadále trvaly vazební důvody podle §67 písm. a), c) tr. ř. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, soudu pro mládež, ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 0 Ntm 17002/2023, byla podle §73b odst. 2, §71a tr. ř. a contrario zamítnuta žádost mladistvého o propuštění z vazby na svobodu, neboť nadále trvaly vazební důvody podle §67 písm. a), c) tr. ř. Soudy také rozhodly, že vazbu mladistvého nelze nahradit zárukou jeho matky S. P. ani umístěním mladistvého do její péče jako důvěryhodné osoby a ani peněžitou zárukou, kterou matka mladistvého nabídla ve výši 30 000 Kč, ani písemným slibem mladistvého či dohledem probačního úředníka.
9. Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že usnesením Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 63 Tm 8/2023, bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby mladistvého tak, že podle §72 odst. 3 tr. ř. ve spojení s §73b odst. 3 tr. ř. se mladistvý ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. Podle §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. a contrario za užití §49 odst. 1 z. s. m. se záruka za další chování mladistvého nabídnutá jeho matkou S. P. nepřijímá. Podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario za užití §49 odst. 1 z. s. m. se slib mladistvého nepřijímá. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. a contrario za užití §49 odst. 1 z. s. m. nelze účelu vazby nad mladistvým dosáhnout dohledem probačního úředníka. Podle §49 odst. 1 z. s. m. ve spojení s §50 odst. 1 z. s. m. nelze vazbu mladistvého nahradit jeho svěřením do péče jeho matky S. P. Podle §73a odst. 2 písm. b) tr. ř. za užití §49 odst. 2 z. s. m. se peněžitá záruka nabídnutá S. P. ve výši 30 000 Kč nepřijímá.
10. Dne 20. 11. 2023 byl Vrchnímu soudu v Praze jako soudu pro mládež (dále jen „Vrchní soud v Praze“, popř. „vrchní soud“) předložen návrh předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, soudu pro mládež (dále jen „Městský soud v Praze“, popř. „městský soud“), na prodloužení lhůty vazby mladistvého o dalších šest měsíců, tj. do 8. 6. 2024.
11. Rozhodl-li napadeným usnesením soudce Vrchního soudu v Praze o tomto návrhu tak, že mu zcela vyhověl a podle §47 odst. 1, 3 z. s. m. prodloužil vazbu mladistvého do 8. 6. 2024, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil. Podle §47 odst. 1 z. s. m. vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
12. Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu městského soudu na prodloužení vazby mladistvého, na který plně odkázal, a rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.
13. Vrchní soud po připomenutí dosavadních výsledků trestního řízení konstatoval, že důvody vazby podle 67 písm. a) a c) tr. ř., které byly u mladistvého shledány již při jeho vzetí do vazby a dále pak i v průběhu celého řízení proti němu dosud vedeného, trvaly i v době rozhodování o prodloužení vazby. Ztotožnil se s argumentací předestřenou předsedkyní senátu městského soudu, podle níž důvodnost obavy z chování mladistvého způsobem uvedeným v ustanovení 67 písm. a) tr. ř., tj. že se bude v případě propuštění na svobodu trestnímu stíhání, které dosud nebylo skončeno, vyhýbat tím, že uprchne nebo se bude skrývat, je založena především na skutečnosti, že mladistvý je cizí státní příslušník a není v České republice ani jinde vázán ke konkrétnímu místu, od rodičů odešel, nemá stálé zaměstnání ani nestuduje. Způsob života mladistvého před jeho vzetím do vazby neodpovídá jeho proklamacím, že v případě propuštění z vazby by bydlel u rodičů a chodil do práce. Mladistvý, jakož i jeho matka připustili, že mladistvý společné bydliště opustil ještě v době, kdy nebyl plnoletý, a to proti vůli rodičů, když nestudoval ani nepracoval, neexistuje tak záruka, že by se u rodičů zdržoval, když rodiče opustil již před svými 18. narozeninami proti vůli rodičů a krátce po činu se stal plnoletým, kdy již činí rozhodnutí o svém životě plně sám za sebe. S ohledem na to, že má mladistvý příbuzné v zahraničí (Slovensko, Irsko), existuje reálné riziko, že ve snaze vyhnout se postihu by mohl uprchnout do ciziny ke svým příbuzným. Z uvedených důvodů trvá vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř.
14. Obavu z chování mladistvého způsobem uvedeným v §67 písm. c) tr. ř., tj. že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, podle vrchního soudu ve shodě s důvody obsaženými v návrhu předsedkyně senátu městského soudu odůvodňuje především skutečnost, že mladistvý se měl projednávaného skutku dopustit ve zkušební době podmíněného trestného opatření odnětí svobody pro provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterých se dopustil spolu s dalšími pachateli tím, že napadl poškozeného, kterému odděleně stíhaný jiný mladistvý krátce předtím odcizil batoh ve vlaku. Z uvedeného je nejen zjevné, že mladistvého dříve uložené trestní opatření od páchání trestné činnosti neodradilo a pouhá hrozba uvěznění pro něj není dostatečnou motivací pro změnu chování, rovněž je však nutno zdůraznit, že mladistvý se již dříve dopustil trestného jednání majetkového charakteru s prvkem násilí. S ohledem na nynější trestní stíhání pro zvlášť závažné provinění loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je důvodné podezření, že škodlivost jím opakovaně páchané trestné činnosti graduje. O existenci důvodné obavy, že se mladistvý opět uchýlí k páchání majetkové trestné činnosti, aby dosáhl snadného zisku, vypovídá i skutečnost, že nyní projednávaný skutek měl spáchat promyšleně a cíleně na osobě vysokého seniorského věku, u kterého neočekával výrazný odpor, a že se předmětného skutku měl dopustil přesto, že měl v době činu možnost legálního výdělku.
15. Vrchní soud připustil, že vazba mladistvého je mimořádným zajišťovacím prostředkem za situace, kdy účelu vazby nelze dosáhnout jinak (§46 odst. 1 z. s. m.), nicméně naznal, že v případě mladistvého je závěr o nezbytnosti vazby zcela namístě. Poznamenal, že z obsahu spisu vyplynulo, že otázka náhrady vazby jiným opatřením (§49 z. s. m.) byla v průběhu řízení již zkoumána, přičemž bylo zjištěno, že u mladistvého nepřicházela v úvahu. S tím se vrchní soud ztotožnil a uvedl, že slib samotného mladistvého, který je podezřelý z recidivy ve zkušební době, nemůže obavy soudu vůbec rozptýlit, svěření do péče matky (§50 z. s. m.), u níž mladistvý žil v době, kdy se dopustil dříve projednaných provinění, za něž byl odsouzen, nelze považovat za dostačující, když v době, kdy se nacházel ve zkušební době, byl nezletilý a využíval finanční podpory rodičů, pro něj tito nebyli dostatečnou autoritou, aby vyslyšel jejich výzvy, setrval ve společné domácnosti a chodil do práce, z podstaty věci tak jeho chování jako nyní plnoletého mohou ovlivňovat o to méně. Potenciál vlivu působení matky na mladistvého, ale i potenciál jí nabízené peněžité záruky je determinován i jejím přístupem, když tato pohlíží na jednání syna zcela nekriticky a snažila se zmařit účel trestního řízení přemlouváním poškozeného ke stáhnutí trestního oznámení či nepravdivé změně výpovědi, nadto když výše peněžité záruky je spíše symbolická a naprosto nepřiměřená závažnosti provinění, pro která je mladistvý stíhán. I dohled probačního úředníka považoval soud za zcela nedostačující k oběma vazebním důvodům, zejména k důvodu vazby předstižné, a to s ohledem na absenci reálné možnosti elektronické kontroly.
16. Doplnil, že v průběhu celého trestního řízení nezjistil žádné nedůvodné průtahy. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ve svém návrhu, s jehož odůvodněním se vrchní soud zcela ztotožnil, uvedla, že věc nebylo možno dosud rozhodnout a že soud postupuje s maximálním důrazem na rychlost řízení, kdy po nápadu věci s ohledem na běh vazebních lhůt obratem nařídil hlavní líčení tak, aby v tomto mohl rozhodnout jak o dalším trvání vazby, tak ve věci samé.
17. Vrchní soud uzavřel, že s ohledem na skutečnosti, které odůvodňují existenci zjištěných vazebních důvodů, je zjevné, že propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak to požaduje ustanovení §47 odst. 1 z. s. m. Tento účel vyplývá i z §1 odst. 2 z. s. m. Prodloužení vazby o šest měsíců považoval za odůvodněné nutností vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před městským soudem jako soudem prvního stupně, ale i pro provedení případného odvolacího řízení, za situace, kdy v současném stadiu řízení před soudem lze vazbu prodloužit pouze jedenkrát. Podotkl, že v úvahu vzal i novou informaci o úmrtí poškozeného, v jehož důsledku nelze vyloučit nutnost dalšího doplnění dokazování.
18. Nejvyšší soud se shora rozvedenými závěry souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu. Není sporu o tom, že o vině mladistvého může být spolehlivě rozhodnuto až po provedení a řádném vyhodnocení všech důkazů. Z dosavadního průběhu trestního řízení však neplyne žádná okolnost, která by trestní stíhání pro provinění loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, zjevně zpochybňovala, o čemž svědčí i podaná obžaloba.
19. Z hlediska existence vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. je významnou okolností, že mladistvý již v minulosti ještě před dovršením 18. roku věku opustil společné bydliště s rodiči, a to proti jejich vůli, nadto se nejedná o státního příslušníka České republiky, který zde má trvalé vazby, když od rodičů odešel, nemá stálé zaměstnání ani nestuduje. Fakt, že mladistvý rodiče opustil ještě před dosažením 18 let, nemá v České republice žádné místo, k němuž by byl vázán, a naopak má na Slovensku a v Irsku příbuzné, na něž se může případně obrátit, i podle názoru Nejvyššího soudu obavu z jeho chování způsobem předvídaným v ustanovení 67 písm. a) tr. ř. nepochybně odůvodňuje v situaci, kdy mu hrozí uložení citelného trestního opatření odnětí svobody, neboť je ohrožen sazbou trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku až pěti let. Z hlediska existence vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. ř. je podstatnou skutečností, že se trestné činnosti, pro kterou je mladistvý stíhán, dopustil ze zištných důvodů, když tato představovala snadné získání finančních prostředků, kterou obviněný preferoval nad možností legálního výdělku, a že s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie, klinické psychologie a sexuologie (č. listu 129–143) je evidentní anomální osobnostní vývoj mladistvého, zvýšená pravděpodobnost manifestně agresivních projevů, nedostatečná afiliativní a kooperativní kontrolní tendence, ale také bagatelizace této závažné trestné činnosti, což vše vede k důvodným obavám z opakovaného páchání trestné činnosti, pro niž je stíhán. Pominout pak nelze ani chování matky mladistvého, která společně s manželem navštívila hospitalizovaného poškozeného s tím, že na něj naléhala, aby stáhl trestní oznámení, že mu za to zaplatí škodu (viz úřední záznam na č. l. 450, úřední záznam o vysvětlení podaném poškozeným na č. l. 271–273). V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že nic na významu a důsledcích této skutečnosti nemění ani zjištění, že poškozený již zemřel. Vzhledem k nastíněným skutečnostem Nejvyšší soud nesdílí přesvědčení mladistvého o tom, že by jeho vazba mohla být nahrazena jiným z navržených opatření. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mladistvý trpí nedostatkem sebereflexe a schopnosti poučit se ze svého závadového jednání, nepodléhá výchovnému vlivu rodičů a ze společného obydlí s rodiči utekl již jako nezletilý. Jestliže na něj neměli rodiče pozitivní vliv v době, kdy u nich pobýval, neexistuje žádná záruka, že by jej měli ve fázi probíhajícího trestního stíhání, navíc za situace, kdy matka mladistvého sama nevykazuje vhodný pohled na svým synem páchanou trestnou činnost, naopak se pokoušela o zmaření účelu trestního řízení.
20. Nejvyšší soud uzavírá, že vrchní soud nepochybil, deklaroval-li existenci označených vazebních důvodů a vyvodil-li, že jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 z. s. m. Soud vyložil, proč podle něj nebylo možné trestní stíhání ve lhůtě uvedené v §47 odst. 1 citovaného zákona skončit, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí je zjevné, že se jedná o jiné závažné důvody nemající svůj původ v nedůvodných průtazích řízení, ale v běžném nutném postupu ve věci, spočívajícím v postupném, avšak nikoliv nedůvodně protahovaném opatřování důkazů, nesoustředěném a liknavém přístupu k vyřizování věci ze strany orgánů činných v trestním řízení (srov. stěžovatelem zmíněné usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 4 Ntmo 3/2005) či nedostatečném dozoru státního zástupce a jeho nečinnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 1997, sp. zn. 2 Tvno 24/97), naopak obsah spisového materiálu dokládá plynulost vyřizování věci. Vysvětlil také, proč propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, přičemž Nejvyšší soud se s jeho argumentací ztotožňuje.
21. Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců, tj. o maximální možnou dobu, do 8. 6. 2024. Vrchní soud rozumně uvážil, že je nutno vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před městským soudem jako soudem prvního stupně (odsuzující rozsudek byl vyhlášen 18. 12. 2023), ale i pro provedení případného odvolacího řízení (strany si ponechaly lhůtu k podání řádného opravného prostředku), a to za situace, kdy další opětovné prodloužení vazby mladistvého není s ohledem na ustanovení §47 odst. 2 z. s. m. již možné.
22. Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2024
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu