ECLI:CZ:NS:2024:8.TZ.105.2023.1
sp. zn. 8 Tz 105/2023-184
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 1. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné J. V. (roz. V.), proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 3 T 78/2018, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, byl porušen zákon v ustanovení §284 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné J. V.
Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, se zrušuje . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to zejména trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2022, č. j. 3 T 78/2018-138.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Dne 23. 11. 2018 vydal Okresní soud v Bruntále podle §314e odst. 1 tr. ř. pod č. j. 1 T 201/2018-136, trestní příkaz, kterým uznal obviněnou J. V. (dále jen obviněnou) vinnou přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila společným jednáním podle §23 tr. zákoníku, spáchaným v období od 22. 2. 2018 do 1. 10. 2018, a podle §208 odst. 1 tr. zákoníku ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti měsíců). Současně obviněné podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil jako podmínku osvědčení povinnost vyklidit byt č. XY v domě č. XY v XY, okres XY a o nároku poškozených na náhradu škody rozhodl podle §229 odst. 1 tr. ř. Uvedený trestní příkaz byl obviněné doručen dne 4. 12. 2018 a pravomocným se stal dne 13. 12. 2018.
2. Trestním příkazem ze dne 14. 1. 2019 vydaným Okresním soudem v Bruntále podle §314e odst. 1 tr. ř. pod č. j. 1 T 9/2019-107, byla obviněná uznána vinnou přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným v období od 2. 10. 2018 do 30. 11. 2018, a za tento přečin a sbíhající se přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136, jí byl podle §208 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců; taktéž byla obviněné uložena, a to podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jako podmínka osvědčení, povinnost vyklidit byt č. XY v domě č. XY v XY, okres XY; podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal soud poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento trestní příkaz byl obviněné doručen dne 25. 3. 2019, právní moci nabyl dne 3. 4. 2019.
3. Následně dne 4. 2. 2019 vydal Okresní soud v Ústí nad Labem podle §314e odst. 1 tr. ř. pod č. j. 3 T 78/2018-60, trestní příkaz, jímž uznal obviněnou vinnou přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustila v období od 16. 4. 2016 do 31. 8. 2018. Za tento přečin a sbíhající se přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136, jí soud podle §208 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi (7) měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti (30) měsíců. Jako podmínku osvědčení podle §82 odst. 2 a §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku uložil obviněné přiměřenou povinnost uhradit dlužné výživné. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento trestní příkaz byl obviněné doručen 3. 4. 2019, právní moci nabyl 12. 4. 2019.
4. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, vyhověl zmíněný soud podle §284 odst. 1 tr. ř. návrhu státního zástupce na povolení obnovy řízení ve prospěch obviněné a zároveň tímto usnesením zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60.
5. Svůj závěr o důvodnosti podaného návrhu na obnovu řízení Okresní soud v Ústí nad Labem (v usnesení ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90) odůvodnil tím, že ve shodě s návrhem státního zástupce dospěl k závěru, že existuje ve smyslu §278 odst. 1 tr. ř. nová skutečnost, soudu dříve neznámá, která by sama o sobě mohla odůvodnit jiné rozhodnutí o trestu, než jaký byl obviněné uložen trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60. Tato nová skutečnost podle zjištění okresního soudu spočívá v tom, že Okresní soud v Ústí nad Labem v době, kdy dne 4. 2. 2019 vydal trestní příkaz pod č. j. 3 T 78/2018-60, nevěděl o tom, že Okresní soud v Bruntále trestním příkazem ze 14. 1. 2019, č. j. 1 T 9/2019-107, zrušil výrok o trestu z trestního příkazu téhož soudu ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136; jinými slovy nová skutečnost má původ v tom, že Okresní soud v Ústí nad Labem v době, kdy dne 4. 2. 2019 vydal trestní příkaz pod č. j. 3 T 78/2018-60, nevěděl, že byly splněny podmínky podle §43 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení souhrnného trestu, a to nejen ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136, ale také ve vztahu k trestnímu příkazu stejného soudu ze dne 14. 1. 2019, č. j. 1 T 9/2019-107.
6. Proti pravomocnému usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. 3 T 78/2018 (s ohledem na množství ve věci vydaných rozhodnutí uvádí Nejvyšší soud pro přehlednost - č. j. 3 T 78/2018-90), podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona, a to s odkazem na ustanovení §266 odst. 1 tr. ř.
7. Po rekapitulaci trestního řízení, které předcházelo vydání shora uvedeného usnesení, které napadl stížností pro porušení zákona, zmínce o rozhodnutích ve věci vydaných jak Okresním soudem v Bruntále, tak Okresním soudem v Ústí nad Labem a odkazu na zákonná ustanovení trestního řádu, která mají podle mínění ministra spravedlnosti vazbu k důvodům, pro které podal stížnost pro porušení zákona, konstatoval, že s ohledem na závěry vyslovené v rozhodnutí č. 56/2000 Sb. rozh. tr. „ lze podle jeho mínění tyto plně aplikovat i na situaci, kdy je vyhověno návrhu na povolení obnovy řízení ve vztahu k trestnímu příkazu. Pokud Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 3 T 78/2018, zrušil podle §284 odst. 1 tr. ř. pouze výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, sp. zn. 3 T 78/2018, porušil v tomto ustanovení závažným způsobem zákon v neprospěch obviněné. S ohledem na závěry Nejvyššího soudu je zřejmé, že v jedné trestní věci nemohou vedle sebe existovat dva trestní příkazy, tak jak se tomu stalo ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 78/2018, kdy jeden trestní příkaz obsahuje výrok o vině obviněné a druhý navazující výrok o trestu. Faktickým důsledkem tohoto pochybení okresního soudu je závažné porušení procesních práv obviněné dosáhnout podáním odporu zrušení výroku o vině z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, sp. zn. 3 T 78/2018, a projednání věci v hlavním líčení “. S ohledem na další skutečnosti zmíněné v podané stížnosti pro porušení zákona následně konstatoval, že „ za popsané konstelace dospěl k závěru, že podání stížnosti pro porušení zákona proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 3 T 78/2018, je jediným uspokojivým řešením nastalého nezákonného stavu ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 78/2018, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud 1) podle §268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 3 T 78/2018, byl v neprospěch obv. Veselé porušen zákon v ust. 284 odst. 1 trestního řádu, 2) s odkazem na §269 odst. 2 trestního řádu usnesení citované v bodě 1) návrhu zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbydou podkladu, a to zejména trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2020, sp. zn. 3 T 78/2018, a též usnesení tohoto soudu ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 3 T 78/2018, 3) a v souladu s ust. §270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“ .
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona, a to včetně závěrečného návrhu.
9. Obhájce obviněné rovněž zaslal své vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona, kdy obdobně jako státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství konstatoval důvodnost jejího podání a své ztotožnění se s konečným návrhem ve stížnosti pro porušení zákona obsaženým.
10. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
11. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil skutečnosti, které již vyjádřil v bodech
1.- 5. svého rozsudku a rovněž zjistil také následující skutečnosti. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 3 T 78/2018, mj. dále vyplývá, že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96, byl obviněné [po povolení obnovy řízení podle §284 odst. 1 tr. ř., a to usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90 (viz shora bod 4) a zrušení výroku o trestu z trestního příkazu, který vydal Okresní soud v Ústí nad Labem dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60 (viz shora bod 3)] uložen za přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu téhož soudu ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60, který byl ve výroku o trestu zrušen usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, a ve výroku o vině zůstal nezrušen, a za sbíhající se přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136, který byl obviněné doručen dne 4. 12. 2018, a za sbíhající se přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 1. 2019, č. j. 1 T 9/2019-107, který byl obviněné doručen dne 25. 3. 2019, souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi (7) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti (30) měsíců, za současného uložení přiměřené povinnosti podle §82 odst. 2 tr. zákoníku, a to uhradit dlužné výživné, při současném zrušení výroku o trestu (podle §43 odst. 2 tr. zákoníku) jednak z trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136, jednak výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. 1. 2019, 1 T 9/2019-107, jakož i zrušení všech dalších rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento trestní příkaz [Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96], byl obviněné doručen dne 16. 9. 2020 a právní moci nabyl dne 25. 9. 2020. Následně usnesením ze dne 21. 4. 2022, č. j. 3 T 78/1018-138, Okresní soud v Ústí nad Labem podle §83 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku prodloužil zkušební dobu podmíněného odsouzení obviněné stanovenou trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96, o 2 (dva) roky, tj. do dne 24. 9. 2023.
12. V souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona je potřebné rovněž zmínit níže uvedená ustanovení trestního řádu. Ve vztahu k rozhodnutí, které je napadeno stížností pro porušení zákona, je nutno uvést, že podle §284 odst. 1 trestního řádu platí , že: „ Vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a to i rozhodnutí o nestíhání podezřelého (§159d odst. 1), pokud bylo učiněno v návaznosti na zrušené napadené rozhodnutí “. Rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96, vydané na základě rozhodnutí zrušeného po povolení obnovy řízení, mělo, jak je shora uvedeno, formu trestního příkazu. Z ustanovení §314e odst. 7 tr. ř. přitom vyplývá pouze tolik, že „ trestní příkaz nelze vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem “ (což nedopadá na předmětnou trestní věc). Současně je však nutno připomenout, že podle §314e odst. 8 tr. ř. platí , že „ trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku “. Pro posouzení správnosti postupu Okresního soudu v Ústí nad Labem v případě jeho rozhodnutí - usnesení ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, které je napadeno stížností pro porušení zákona [které mj. předcházelo vydání shora uvedeného trestního příkazu] nelze přehlédnout rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je publikováno pod č. 56/2000 Sb. rozh. tr., které konstatuje, že „ je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku [§314e odst. 5 věta první trestního řádu] stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 trestního řádu zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu “. V souvislosti s výše uvedeným judikátem je třeba podotknout, že tento byl přijat na podkladě rozhodnutí vydaného Nejvyšším soudem v řízení o stížnosti pro porušení zákona ve věci vedené pod sp. zn. 3 Tz 30/2000, přičemž z uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu dále mj. vyplývá, že „ podle ustanovení §314e odst. 5 trestního řádu [nyní §314e odst. 8 tr. ř.] má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. To znamená, že trestním příkazem nelze obviněného zprostit obžaloby (§266 trestního řádu). V uvedeném odsuzujícím smyslu tvoří výroky trestního příkazu jednotu a jsou s nimi spojeny účinky předpokládané zákonem (nezaměnitelnost, závaznost a vykonatelnost). Je-li proti trestnímu příkazu podán odpor (§314g trestního řádu), nelze jím dosáhnout zrušení jen některého z výroků trestního příkazu (ani v případě, pokud by podaný odpor proti takovému výroku výlučně směřoval), neboť v důsledku uplatnění tohoto specifického opravného prostředku se trestní příkaz zásadně ruší, tj. ve všech výrocích, a samosoudce ve věci nařídí hlavní líčení (§314g odst. 2 trestního řádu). Nepřichází tedy v úvahu, aby se trestní příkaz stal částečně pravomocným a další řízení se vedlo např. jen o uložení trestu či náhradě škody. “
13. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, a to ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona, že závěry uvedené v rozhodnutí č. 56/2000 Sb. rozh. tr., které vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tz 30/2000, jsou plně aplikovatelné na situaci, kdy Okresní soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, rozhodl, že „podle §284 odst. 1 trestního řádu vyhověl návrhu státního zástupce na povolení obnovy řízení ve prospěch odsouzené a zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60“, neboť v daném případě zmíněný soud porušil, vzhledem k výše uvedenému, zákon v neprospěch obviněné, když trestní příkaz v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (obnově řízení) zrušil toliko ve výroku o trestu. Tím ve své podstatě, jak správně v podané stížnosti pro porušení zákona uvedl ministr spravedlnosti, znemožnil obviněné dosáhnout podání odporu proti výroku o vině z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60.
14. Jak již bylo shora uvedeno (viz bod 3), byl obviněné trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60, uložen souhrnný trest podle §208 odst. 1 tr. zákoníku v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, za současného uložení přiměřené povinnosti podle §82 odst. 2, §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku – uhradit dlužné výživné. Po zrušení uvedeného trestního příkazu toliko ve výroku o trestu v řízení o obnově řízení, a to z podnětu státního zástupce, rozhodl Okresní soud v Ústí nad Labem opětovně trestním příkazem dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96, a obviněné uložil shodně, jako v případě trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60, podle §208 odst. 1tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil, a to za současného uložení přiměřené povinnosti uhradit dlužné výživné (podle §82 odst. 2 tr. zákoníku).
15. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 3 T 78/2018, dále vyplývá, že po vydání usnesení Okresním soudem v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, které je napadeno předmětnou stížností pro porušení zákona, byl týmž soudem vydán trestní příkaz ze dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96, a následně týmž soudem ze dne 21. 4. 2022 pod č. j. 3 T 78/2018-138 usnesení, kterým Okresní soud v Ústí nad Labem o dva roky, tj. do dne 24. 9. 2023, prodloužil zkušební dobu, která byla obviněné uložena trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96. S ohledem na shora vyslovené porušení zákona usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, nemohla tudíž obstát ani tato obsahově navazující rozhodnutí (mj. trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 4. 2022, č. j. 3 T 78/2018-138).
16. S ohledem na vyslovené porušení zákona a zrušení předmětného rozhodnutí (viz §268 odst. 2 tr. ř.), tj. usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, musela být s ohledem na znění §269 odst. 2 tr. ř. z výše uvedených důvodů mj. zrušena také obsahově navazující rozhodnutí, tj. i rozhodnutí zmíněná ve výroku tohoto usnesení. Následně postupoval Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc po zrušení přikázal k dalšímu projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ústí nad Labem (opětovně připomíná, že bylo vysloveno porušení zákona ve vztahu k usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 T 78/2018-90, kterým bylo vyhověno návrhu státního zástupce na povolení obnovy řízení a jímž byl toliko zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60). V souvislostí s následným rozhodováním soudu prvního stupně po vrácení věci je nutno brát v úvahu i nadále existující návrh státního zástupce na povolení obnovy řízení, stejně jako skutečnost, že stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněné a Nejvyšším soudem bylo vysloveno porušení zákona v neprospěch obviněné. V návaznosti na tato konstatování nelze přehlédnout, že ze spisů v tomto usnesení citovaných vyplývá, že v případě ukládaných trestů odnětí svobody obviněné se jednalo o tresty odnětí svobody podmíněně odložené, se stanovenou zkušební dobou. V případě trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Bruntále dne 14. 1. 2019, č. j. 1 T 9/2019-107, kterým byl ukládán souhrnný trest (k trestnímu příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136, v právní moci dne 13. 12. 2018 ) odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu osmnácti měsíců, nabyl tento právní moci dne 3. 4. 2019. V souvislosti s otázkou ukládaných souhrnných trestů je nutno zmínit §82 odst. 5 tr. zákoníku, který uvádí, že „ doba po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, se započítává do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené při uložení souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu… “. Z ustanovení §83 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že „ jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná “… §83 odst. 3 tr. zákoníku pak uvádí, že „ neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil “. Obdobná situace je popsána také ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 2. 2019, č. j. 3 T 78/2018-60, kterým byl obviněné ukládán rovněž souhrnný trest (k trestnímu příkazu Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 11. 2018, č. j. 1 T 201/2018-136, v právní moci dne 13. 12. 2018 ) odnětí svobody v trvání sedmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu třiceti měsíců, když tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 12. 4. 2019. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2020 č. j. 3 T 78/2018-105, vyplývá, že obviněné se podle §82 odst. 4 tr. zákoníku do uloženého podmíněně odloženého trestu odnětí svobody z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2020, č. j. 3 T 78/2018-96, který nabyl právní moci dne 25. 9. 2020, započítává již vykonaná zkušební doba ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1 T 9/2019, a to od 13. 12. 2018 do 13. 6. 2020. Na uvedené skutečnosti odkazuje Nejvyšší soud mj. s ohledem na znění §43 odst. 4 tr. zákoníku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2024
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu