ECLI:CZ:NSS:2003:1.A.626.2002
sp. zn. 1 A 626/2002-21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobkyně
MUDr. Y. K., jako jediné dědičky po zemřelé M. G., proti žalované České správě
sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o opravném prostředku
žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 9. 2002, , o poskytnutí jednorázové peněžní
částky podle zákona č. 261/2001 Sb.,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 9. 2002, č. j. xxxx,
se zrušuje pro nezákonnost a vrací se správnímu orgánu k dalšímu
řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 10. 9.
2002, byla zamítnuta žádost M. G. o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č.
261/2001 Sb. (o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za
osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů
soustředěných do vojenských pracovních táborů – dále též jen „zákon“), o kterou žádala jako
vdova po svém manželovi A. G., narozeném dne …. 1910 a zemřelém dle sdělení žadatelky
v roce 1977. V odůvodnění žalovaná uvedla, že paní M. G. uplatnila žádost o poskytnutí
jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. z důvodu účasti manžela
v národním boji za osvobození v době od 1. 4. 1942 do 29. 8. 1944 jako československého
politického vězně, od 29. 8. 1944 do 25. 3. 1945 jako účastníka Slovenského národního
povstání (dále jen „SNP“) a domácího odboje. Dle názoru žalované však nárok na poskytnutí
jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. nevznikl, protože manželství
s panem A. G. žadatelka uzavřela až dne 18. 8. 1945, netrvalo tedy v době manželovy účasti
v národním boji za osvobození a vzhledem k úmrtí paní G. již také není možné, aby předložila
prohlášení, že manželství bylo z důvodu nemožnosti uzavřeno v období do 31. 12. 1945.
Ve včas podaném opravném prostředku považuje dědička zemřelé M. G. MUDr. Y. K.
dané rozhodnutí žalované za chybné, neboť manželství paní G. s panem G. bylo uzavřeno již
dne xx 8. 1945, tři měsíce po osvobození ČSR, tedy dříve než 31. 12. 1945. K nemožnosti její
zesnulé matky předložit prohlášení, že manželství nebylo možno uzavřít v době účasti pana G.
v národním boji za osvobození, uvedla následující argumentaci: 1) paní G. nebyla až do své
smrti Českou správou sociálního zabezpečení nikdy vyzvána, aby takové prohlášení dodala,
2) zákon č. 261/2001 Sb. nikde neuvádí, že by takové prohlášení musel žadatel dodat, stačí
pouhý fakt, že manželství nebylo možno uzavřít, 3) pan G. byl v dané době čs. politickým
vězněm, později partyzánem SNP na území Slovenského státu, matka žalobkyně byla v dané
době z rasových důvodů ukrývána v Budapešti; oba jako občané židovského původu žili
v ilegalitě, za což jim oběma bylo vydáno osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. Nebylo
tedy v žádném případě možné, aby jejich manželství bylo uzavřeno před osvobozením ČSR.
Žalobkyně rovněž přiložila prohlášení, ve kterém deklaruje nemožnost uzavření sňatku svých
rodičů z důvodů rasové perzekuce a nutnosti žít v ilegalitě, kdy otec žalobkyně byl
partyzánem na Slovensku a matka se ukrývala na území Maďarska.
Žalovaná se ve svém vyjádření k opravnému prostředku ztotožnila s názorem
žalobkyně, že zákon 261/201 Sb. neukládá oprávněné osobě – vdově, která uzavřela
manželství po skončení manželovy účasti v odboji, avšak do 31. 12. 1945, povinnost předložit
čestné prohlášení o nemožnosti uzavřít manželství v době manželovy účasti v národním boji
za osvobození. Důvodem, proč žalovaná v daných případech požaduje předložit čestné
prohlášení, má svůj původ ve skutečnosti, že zákon vůbec nespecifikuje, které důvody
nemožnosti uzavřít manželství mají být považovány za relevantní. Právní úprava obsažená
v zákoně tedy dle názoru žalované umožňuje i takový výklad, podle něhož důvodem
nemožnosti uzavřít manželství je i skutečnost, že v době manželovy účasti v odboji se
pozdější manželé vůbec neznali, popř. pozdější manželka v té době byla ve věku
nepřicházejícím v úvahu pro uzavření manželství apod. Žalovaná proto shodně s žalobkyní
navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil ji věc k dalšímu řízení.
Uvedená právní věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 A 626/2002 byla
tímto soudem postoupena Nejvyššímu správnímu soudu podle ustanovení §132 zákona
č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“). Podle uvedeného ustanovení,
nestanoví-li zákon jinak, věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne
účinnosti tohoto zákona (do 1. 1. 2003) a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním
soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí Nejvyšší správní soud. Podle §129
odst. 2 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle ustanovení části třetí
hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných
zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení naposledy označeného zákona.
O takový případ jde i v projednávané věci, a proto Nejvyšší správní soud postupoval v řízení
podle ustanovení §65 a násl. s. ř. s.
Nejvyšší správní soud postupoval v řízení podle uvedené části soudního řádu
správního a shledal žalobu (opravný prostředek) žalobce důvodnou.
Zákon č. 261/2001 Sb. upravující nároky na poskytnutí jednorázové peněžní částky, se
podle ustanovení §1 odst. 1 vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky
uvedené v §1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb. (o
příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního
boje za osvobození) a bylo jim o tom vydáno podle ustanovení §8 citovaného zákona
osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. Podle ustanovení §1 odst.
2 se zákon vztahuje rovněž na vdovy nebo vdovce po účastníku národního boje za
osvobození, pokud jsou občany České republiky, jejichž manželství trvalo v době účasti
manžela v národní boji za osvobození nebo bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství
uzavřeno nejpozději do 31. prosince 1945 a jejichž manžel buď padl nebo kdykoliv později
zemřel. Výše jednorázové peněžní částky pro účastníka národního boje za osvobození za
účast v tomto boji trvající alespoň 1 rok přitom činí 120 000 Kč. Za každý další měsíc účasti
v národním boji za osvobození se výše jednorázové peněžní částky zvyšuje o 1 000 Kč (§5
odst. 1 zákona). V případě účasti v národním boji za osvobození kratším než 1 rok, trvajícím
však alespoň tři měsíce nebo alespoň dva měsíce v případě služba v partyzánské jednotce jako
československý partyzán podle zvláštního zákona činí jednorázová peněžní částka 60 000 Kč
(§5 odst. 3 zákona). Podle §5 odst. 7 zákona výše jednorázové peněžní částky pro vdovu
a vdovce činí vždy její polovinu částky, která by připadla samotnému účastníkovi.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že matka žalobkyně, paní M. G., požádala dne 11.
9. 2001 o poskytnutí jednorázové peněžní částky z více právních titulů – jednak jako vdova
po A. G., dále jako dcera M. B. a konečně též jako dcera I. B. O jednotlivých typech nároku
žalovaná rozhodla rozhodnutími ze dne 10. 9. 2002, přičemž žalobkyně podala odvolání
pouze proti rozhodnutí č. I., kterým žalovaná zamítla žádost M. G. o poskytnutí jednorázové
peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o niž požádala jako vdova po panu A. G.,
narozeném ….. 1910, který dle jejího sdělení zemřel v r. 1977. Vzhledem k tomu, že
žadatelka dne 28. 1. 2002 zemřela, bylo rozhodnutí ve smyslu §7 odst. 2 zákona vydáno její
jediné dědičce – dceři MUDr. Y. K., která se stala účastníkem správního řízení namísto
zemřelé. Rozhodnutí je odůvodněno tak, že nárok na peněžní částku nevznikl, protože
manželství M. G. s A. G. bylo uzavřeno dne 18. 8. 1945, netrvalo tedy v době manželovy
účasti v národním boji za osvobození a vzhledem k úmrtí žadatelky již není možné, aby
předložila prohlášení, že manželství bylo z důvodu nemožnosti učinit tak do skončení
okupace uzavřeno později, byť v období do 31. 12. 1945. Ostatní podmínky stanovené
zákonem pro možnost poskytnutí jednorázové peněžní částky vdově po účastníkovi boje za
národní osvobození ve smyslu zákona č. 261/2001 Sb. žalovaná nezpochybňuje.
Na základě ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení (dále jen „správní
řád“) je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si
opatřit potřebné doklady pro rozhodnutí. Uvedený postup je nezbytným předpokladem pro
vydání rozhodnutí, které musí být v souladu se zákony a ostatními právními předpisy a musí
vycházet ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu (§46 a §3 odst. 4 správního řádu).
V dané věci tedy bylo povinností žalované přesně a úplně zjistit, které důvody bránily
žadatelce v uzavření sňatku s jejím zemřelým manželem v době jeho účasti v národním boji
za osvobození. Na základě skutečnosti, že žadatelka zemřela a nemohla žalované poskytnout
požadované čestné prohlášení osvědčující nemožnost uzavření manželství, aniž by
žalovaná učinila další kroky ke zjištění skutkového stavu, došlo k porušení
procesních pravidel, kterými je žalovaná při svém rozhodování vázána, a tedy k vydání
nezákonného rozhodnutí. Čestné prohlášení účastníka řízení je v souladu s ustanovením §39
správního řádu pouze podpůrným prostředkem, který správní orgán může připustit namísto
důkazu.
V souvislosti s došetřením skutečného stavu věci soud poukazuje zejména na
skutečnost tvrzenou žalobkyní v jejím odvolání, a to, že oba její rodiče byli židovského
původu a byli nuceni žít v ilegalitě. To samo o sobě, s ohledem na právní předpisy týkající se
židovského obyvatelstva v době nacistické okupace na území dnešní České i Slovenské
republiky, a ostatně i všech okolních států, by zakládalo nemožnost uzavření manželství ve
smyslu ustanovení §1 odst. 2 zákona. Pokud tedy oba rodiče žalobkyně (nebo alespoň jeden
z nich) byli židovského původu, je bez dalšího prokázána nemožnost uzavřít manželství
v době účasti manžela v národním boji za osvobození; to vše ovšem za předpokladu, že se
budoucí manželé v době okupace znali. Jen v tomto ohledu je třeba doplnit dokazování
dalšími prostředky předpokládanými správním řádem (listinné materiály, svědecké výpovědi,
čestným prohlášením nového účastníka řízení, na kterého přešel nárok po zemřelé žadatelce
apod.).
V návaznosti na uvedené proto soud postupoval podle ustanovení §78 odst. 1 a odst. 4
zákona č. 150/2002 Sb. a napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil správnímu
orgánu k dalšímu řízení, při němž je vázán právním názorem soudu (odst. 5 téhož ustanovení).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. 9. 2003
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu