ECLI:CZ:NSS:2003:2.A.1046.2002
č. j.: 2 A 1046/2002 – OL – 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila, soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobkyně J. D., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová
25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2002, č. j. xxx,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“)
ze dne 11. 1. 2002, č. j. xxx, byla zamítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové
peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky
účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo
náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č.
39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové částky příslušníkům československých zahraničních
armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Tuto žádost žalobkyně uplatnila jako
sirotek po účastníku národního boje za osvobození – otci J. Č., nar. dne xxx 1905, který byl
v období od 15. 3. 1939 do 12. 10. 1941 účastníkem domácího hnutí a v období od 13. 10.
1941 do 17. 10. 1941 československým politickým vězněm. Žalovaná odůvodnila své
rozhodnutí tím, že otec žalobkyně zemřel při odbojové činnosti uvedené v §1 odst. 1
bodě 1 písm. g) zákona č. 255/1946 Sb., na niž se zákon č. 261/2001 Sb. nevztahuje. Dalším
důvodem, pro který žalovaná žádost žalobkyně zamítla, byla skutečnost, že matka
žalobkyně M. Č. nepadla při národním boji za osvobození ani nezemřela dříve než J. Č.
Proti uvedenému rozhodnutí žalované podala podle §7 odst. 4 zák. č. 261/2001 Sb.
žalobkyně včas opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Olomouci, ve kterém namítá, že je
velmi nespravedlivé, že na odškodnění nemají nárok ti, kteří nejvíce doplatili na nacistické
řádění, ti občané, jejichž nejbližší byli umučeni, postříleni a popraveni, protože měli odvahu
postavit se proti bezpráví.
Žalovaná ve vyjádření k opravnému prostředku poukázala na právní úpravu možnosti
poskytnutí jednorázové peněžní částky sirotkům po účastníku národního boje za osvobození
a zdůraznila, že na přiznání jednorázové částky pro československé politické vězně
se vztahuje zákon č. 217/1994 Sb. a že matka žalované zemřela až v roce 1989. Žalobkyně
tak podle žalované není oprávněnou osobou ve smyslu §3 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb.,
a proto žalovaná navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí potvrdil.
Uvedená právní věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 A 1046/2002
byla tímto soudem postoupena Nejvyššímu správnímu soudu s poukazem na §132 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). Podle uvedeného ustanovení věci
správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti s. ř. s. (do 1. 1. 2003)
a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu,
převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.
Podle §129 odst. 2 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle
ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu). Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány
a posoudí se přiměřeně podle ustanovení s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto podaný opravný prostředek posoudil jako žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu. O této skutečnosti, stejně jako o možnosti navrhnout důkazy
k prokázání žalobních námitek (žalobních bodů), byli účastníci poučeni. Účastníci dále
souhlasí, aby řízení ve věci samé bylo dokončeno bez nařízení jednání.
Nejvyšší správní soud neshledal žalobu důvodnou.
Podle §1 odst. 2 zák. č. 261/2001 Sb. se tento zákon vztahuje i na děti, jejichž oba
rodiče jako účastníci národního boje za osvobození padli nebo jeden z rodičů jako účastník
národního boje za osvobození v národním boji za osvobození padl a druhý z rodičů v té době
již nežil, pokud ke dni úmrtí později zemřelého rodiče nedosáhly věku 18 let.
Otec žalobkyně J. Č. byl účastníkem národního boje za osvobození jako účastník
domácího hnutí i jako československý politický vězeň, což žalobkyně prokázala osvědčením
Ministerstva obrany podle §8 zák. č. 255/1946 Sb. ze dne 28. 1. 1970. Podle tohoto
osvědčení byl J. Č. popraven dne 17. října 1941. Současně se zde uvádí, že byl účastníkem
domácího odboje od 15. března 1939 do 12. října 1942. Posledně uvedené datum je zřejmou
nesprávností, kterou Nejvyšší správní soud posoudil na základě ostatních údajů obsažených
v osvědčení, zejména data jeho smrti a navazujícího uznání jak československého politického
vězně v období od 13. října 1941 do 17. října 1941. Z těchto údajů jednoznačně vyplývá, že J.
Č. byl účastníkem domácího hnutí do 12. října 1941. Zákon č. 261/2001 v §1 odst. 2
vyžaduje, aby rodič žadatele zemřel jako účastník národního boje za osvobození ve smyslu
tohoto zákona. Tento pojem je definován v odst. 1 uvedeného ustanovení, z kterého vyplývá,
že do něj není zahrnut pojem československého politického vězně podle §1 odst. 1 bod 1
písm. g) zákona č. 255/1946 Sb. Podle osvědčení podle §8 téhož zákona, které předložila
žalobkyně, padl J. Č. jako československý politický vězeň, nikoli jako účastník domácího
hnutí, a tak nepadl jako účastník národního boje za osvobození ve smyslu zákona č. 261/2001 Sb. Další předepsanou podmínkou je i to, aby oba rodiče padli jako účastníci národního boje
za osvobození nebo takto padl jeden z rodičů a druhý v té době již nežil. Ze spisu však
jednoznačně vyplývá, že matka žalobkyně M. Č. zemřela xx 10. 1989.
Žalobkyně tak nesplňuje ani jednu z uvedených podmínek pro získání nároku
na jednorázovou peněžní částku podle zákona č. 261/2001 Sb. a žalovaná proto nepochybila,
když její návrh na poskytnutí této částky zamítla. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo
než žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítnout, když v postupu České
správy sociálního zabezpečení nebyla shledána nezákonnost.
Zákon č. 261/2001 Sb. nemůže napravit všechno bezpráví, které se událo po dobu
nacistické okupace Československa. Tento zákon přiznává jednorázovou peněžní částku vedle
účastníků národního boje za osvobození pouze určitým přesně popsaným skupinám blízkých
osob, i když je zřejmé, že další osoby, které v této době v individuálních případech podobně
trpěly, zůstaly opomenuty. Jelikož není možné posuzovat nárok na jednorázovou peněžní
částku podle individuálního utrpení, je nutné vycházet z podmínek, které jsou upraveny
v daném zákoně. Mezi těmito podmínkami pro poskytnutí jednorázové peněžní částky je
i úmrtí obou rodičů jako účastníků národního boje za osvobození nebo takové úmrtí jednoho
a dřívější úmrtí druhého z rodičů. Tuto podmínku však žalobkyně nesplňuje. Proto bylo
rozhodnuto, jak shora uvedeno.
Účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, když žalobkyně neměla v řízení
úspěch a žalované (správnímu orgánu), která by podle výsledku řízení měla na náhradu
nákladů právo, podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu