ECLI:CZ:NSS:2003:2.A.807.2002
2 A 807/2002 – OL - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce F. C., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08
Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 10. 2002, č. xx, vydaného podle zákona
č. 39/2000 Sb.,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8.10.2002, č. xxx se pro
vady řízení zrušuje a věc se jí vrací k dalšímu řízení.
II. Účastníkům se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen žalovaná) zamítla žádost pana F. C.
(dále jen žalobce) o poskytnutí další jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb.,
o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád
a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen nárok, zákon). Své rozhodnutí
odůvodnila žalovaná tím, že nárok podle §4 odst. 2 zákona nevznikl, neboť mu nebyl přiznán
invalidní důchod pro zranění v boji.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas opravný prostředek – nyní žaloba –
v jehož rámci tvrdil, že ve vojenské knížce a dávkovém spisu je uvedeno, že invalidita byla
způsobena v důsledku zranění.
Žalovaná ve svém vyjádření setrvala na původním stanovisku s tím, že však žalobcovo
podání bylo také opožděné.
Ze správního spisu, který žalovaná neložila, vyplynulo, že žalobce požádal o nárok
u Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku – Místku dne 25. 6. 2001 z titulu
příslušníka čs. zahraniční armády za dobu od 7. 9. 1944 do 5. 5. 1945, a to v souladu
s osvědčením, které předložil. Rozhodnutím ze dne 24. 7. 2001, doručené dne 30. 7. 2001
byla za celou tuto přiznána částka 60 000 Kč. Dopisem ze dne 3. 4. 2002 požádal žalobce
o dodatečné odškodnění za následky válečného zranění. O tomto požadavku bylo žalovanou
věcně pojednáno napadeným rozhodnutím ze dne 8. 10. 2002.
Podle §2 odst. 2 zákona č. 39/2000 Sb., ve znění části třetí zákona č. 261/ 2001 Sb.,
nárok je nutné uplatnit ve formě písemné žádosti u orgánu příslušného k rozhodnutí a výplatě
podle §5 nejpozději do 30. června 2001, jinak zaniká.
Žalovaná měla proto nejprve posoudit nárok žalobce z pohledu včasnosti podání
žádosti, totiž zda v důsledku marného plynutí času nedošlo k jeho zániku. Tato skutečnost
byla stěžejní pro další postup řízení, přitom obsah správního spisu nasvědčuje prekluzi
nároku; bude tudíž zapotřebí, aby se žalovaná touto otázkou zabývala. Protože opravný
prostředek proti rozhodnutí žalované bylo, lze podat k vrchnímu soudu ve lhůtě 30 dnů
od doručení rozhodnutí (§250m odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2002), nelze podání žalobce považovat ani za včas podaný opravný
prostředek proti prve vydanému rozhodnutí o přiznání nároku ve výši 60 000 Kč. Pokud tedy
nevyjdou najevo jiné skutečnosti, které by zásadním způsobem skutkový stav ohledně
posouzení otázky včasnosti nároku změnily, žalovaná žádost zamítne pro opožděnost,
když zaniklém nároku nebude možno věcně pojednat.
Z uvedených důvodů soud rozhodnutí žalované podle §76 odst. 1 písm. b) a §78 odst.
1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. O nákladech řízení pak rozhodl
v souladu s ust. §60 odst. 1 s. ř. s. a contr., neboť nebyly žalobcem uváděny ani požadovány.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.)
V Brně dne 24. 6. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu