ECLI:CZ:NSS:2003:3.ADS.42.2003:98
sp. zn. 3 Ads 42/2003 – 98
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce J.
K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze, se sídlem Praha 5, Křížová
25 o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 1997, kterým byl žalobci odejmut
částečný invalidní důchod, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 30. 11. 2001, čj. 22 Ca 275/98 – 76
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále stěžovatel) kasační stížností podanou u Krajského soudu v Brně dne
6. 2. 2003, napadá usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2001 č. j. 22 Ca 275/98-
76, jímž bylo zastaveno řízení, neboť rozhodnutí žalované vykazovalo takový nedostatek
podmínky řízení (rozhodnutí žalované nebylo žalobci řádně doručeno), který nebylo možno
odstranit.
Usnesení napadené kasační stížností bylo stěžovateli doručeno dne 16. 1. 2002.
Podáním, předaným k poštovní přepravě dne 30. 1. 2002 žalobce brojil proti usnesení,
napadenému kasační stížností, ve kterém namítal, že nesouhlasí s tím, že mu žalovaná
zastavila výplatu částečného invalidního důchodu. O tomto opravném prostředku však krajský
soud do 31. 12. 2002 nerozhodl.
Dříve, než soud začne rozhodovat o věci samé musí přezkoumat dodržení zákonných
podmínek pro řízení o kasační stížnosti. Základní podmínkou je včasnost podání kasační
stížnosti.
Podle ustanovení §129 odst. 3 s. ř. s., platí, že bylo-li přede dnem účinnosti tohoto
zákona podáno proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního
orgánu odvolání ve věcech, v nichž to zákon připouštěl, a nebylo o něm rozhodnuto do dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, zastavuje se řízení o odvolání dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona. Účastník tohoto řízení může do 31. ledna 2003 podat proti rozhodnutí soudu
o opravném prostředku kasační stížnost podle tohoto zákona.
Protože však věc nebyla u Krajského soudu v Brně ukončena k 31. 12. 2002,
o odvolání nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád
správní, řízení o odvolání se zastavilo dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (§129 odst. 3
s. ř. s.).
Stěžovatel měl tak možnost do 31. ledna 2003 podat proti rozhodnutí soudu kasační
stížnost.
O tomto právu byl stěžovatel sice přípisem Krajského soudu v Brně vyrozuměn, avšak
pro uplynutí lhůty pro uplatnění kasační stížnosti, přesto, že taková poučovací povinnost
soudu není dána zákonnou úpravou. S absencí poučovací povinnosti nespojil zákonodárce
žádné důsledky, rovněž tak nestanovil žádné výjimky pro prodloužení lhůty upravené
v ustanovení §129 odst. 3 s. ř. s.
Stěžovatel podal k poštovní přepravě své podání určené Krajskému soudu v Brně až
dne 5. 2. 2003, podání nazval „odvolání“, z jeho obsahu bylo však zřejmé, že se jedná
o kasační stížnost brojící proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2001,
čj. 22 Ca 275/98-76.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud odmítne návrh, jestliže byl podán
opožděně.
Dle ustanovení §129 odst. 3 s. ř. s. lhůta pro podání kasační stížnosti končila dnem
31. ledna 2003, kasační stížnost tedy měla být stěžovatelem podána u soudu nebo odevzdána
k poštovní přepravě nejpozději dne 31. 1. 2003, aby byla zachována. Stěžovatel kasační
stížnost k poštovní přepravě podal až dne 5. 2. 2003, o čemž svědčí písemný záznam na
obálce, v níž byla kasační stížnost (opravný prostředek) podána, Nejvyšší správní soud proto
v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost jako opožděnou odmítl.
Je zcela zřejmé, že poučovací povinnost by měla být součástí zákonné úpravy, této
skutečnosti si byl soud vědom, proto také stěžovatele v tomto směru poučil, i když
v souzeném případě bylo poučení doručeno stěžovateli až dne 3. 2. 2003, po lhůtě pro podání
tohoto opravného prostředku. Protože však zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
dle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. prominout, nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než
kasační stížnost pro opožděnost odmítnout.
Další podmínkou řízení o kasační stížnosti je zastoupení stěžovatele advokátem, to
neplatí, má-li stěžovatel jako zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie.
Vzhledem k tomu, že se jedná v tomto případě o zjevně opožděnou kasační stížnost,
bylo by nad rámec procesní ekonomie, aby soud vyzýval stěžovatele k odstranění vad podání
či doložení plné moci k zastupování.
Nejvyšší správní soud k věci poznamenává, že odmítnutí kasační stížnosti pro
opožděnost nemá vliv v souzené věci na možnost stěžovatele podat si další žádost o přiznání
invalidního důchodu.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., neboť v případě
odmítnutí návrhu – kasační stížnosti, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu