ECLI:CZ:NSS:2003:3.AS.1.2003
sp. zn. 3 As 1/2003 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobců a) M. B., a
b) J. B., proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Pardubicích,
se sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.
9. 2002, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 330 Ca 178/2002, o kasační
stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2003, č.
j. 30 Ca 178/2002-18,
takto:
Kasační stížnost se zamítá.
Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 20. 1. 2003, č. j. 30 Ca 178/2002-18, jímž byla odmítnuta
žaloba žalobců, kterou se domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ohledně zamítnutí
návrhu žalobců na provedení opravy v katastru nemovitostí podle §8 zák. č. 344/1992 Sb., o
katastru nemovitostí ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“)
obnovením zápisu věcného břemene dle pozemkové knihy spočívajícího v právu jízdy na
uvedených nemovitostech v k.ú. N.
V kasační stížnosti stěžovatel polemizuje s právním názorem soudu o tom, že rozhodnutí
v žalované věci je věcí soukromoprávní. Poukazuje na to, že právní disciplínu katastru
nemovitostí nelze striktně zařadit do oblasti soukromého či veřejného práva. Podle názoru
stěžovatele řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí je bezesporu řízením,
ve kterém se rozhoduje v soukromoprávní věci. Toto řízení však nelze zaměňovat
s jakýmkoliv jiným řízením vedeným katastrálními úřady v rámci výkonu správy katastru
nemovitostí. Přestože soukromoprávní vztahy k nemovitostem jsou obsahem katastrálního
operátu, právní úprava způsobu vedení údajů ohledně těchto vztahů v katastru nemovitostí je
charakteru veřejnoprávního. V dané věci řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí o nepovolení
obnovy zápisu věcného břemena v žádném případě není řízením, jehož výsledkem je
rozhodnutí o skutečném stavu práva, ale pouze rozhodnutím o případném odstranění rozporů
údajů katastrálního operátu s listinami založenými ve sbírce listin katastrálního úřadu.
Ze správních spisů žalovaného vyplývá, že Katastrální úřad v Jičíně rozhodnutím ze dne 2.
7. 2002, č. j. OR-186/1999-604/2 žádosti žalobců na opravu nevyhověl a žalobou napadeným
rozhodnutím žalovaného bylo podle §59 odst. 2 spr. ř. odvolání žalobců zamítnuto a
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno.
Krajský soud v Hradci Králové shora uvedenou žalobu odmítl s ohledem na změnu
právního předpisu od 1. 1. 2003, tj. na nabytí účinnosti zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) když dospěl k závěru, že je třeba věc podřadit pod přezkum
rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto ve věci práva soukromého, a tudíž, že přichází v úvahu
řízení podle ustanovení §244 a násl. o. s. ř.
Kasační stížnost žalovaného podaná z důvodu uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm.
a/ s. ř. s., tj. z důvodu nezákonnosti rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní
otázky soudem, není důvodná.
Na základě žaloby soud podle ustanovení §244 a násl. o. s. ř. přezkoumává v občanském
soudním řízení rozhodnutí orgánu moci výkonné a dalších vyjmenovaných orgánů o sporu
nebo jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních
vztahů (§7 odst. 1 o. s. ř.).
Jak vyplývá ze shora uvedených ustanovení s. ř. s. a o. s. ř. je třeba případný soudní
přezkum žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného podřadit pod ustanovení §244 a násl.
o. s. ř., neboť s ohledem na to, že – jak správně poznamenává žalovaný – v případě opravy
chyb v evidenci katastru nemovitostí podle §8 zák. č. 344/1995 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, se jedná o věc, která vyplývá z občanskoprávní věci, tj. z vlastnického vztahu
k nemovitosti, a týká se evidence o této věci (vlastnictví nemovitosti). Jen pro dokreslení
situace soud uvádí, že před 1. 1. 2003 judikatura správních soudů zaujímala též názor, že
soudní přezkum ve správním soudnictví (tj. podle části páté o. s. ř. ve znění účinném do 31.
12. 2002) není v daných věcech dán, neboť se nejednalo o rozhodnutí orgánu veřejné správy,
kterým by bylo rozhodováno o právech a povinnostech účastníků, tuto skutečnost ostatně
tvrdí stěžovatel i v kasační stížnosti.
Pokud jde o námitku stěžovatele, že řízení před ním upravuje veřejnoprávní předpis, je
třeba uvést, že řízení před orgány veřejné správy je vždy upraveno právními předpisy
veřejného práva, proto tato skutečnost nemůže být rozhodující pro rozlišení veřejnoprávní
a soukromoprávní věci. Rozhodujícím by měla být skutečnost, že rozhodnutí vyplývá
z vlastnických vztahů k nemovitostem, které jsou v souladu se zákonem evidovány v katastru
nemovitostí.
Právo vlastnické je evidentně právem soukromým a soukromé právo vyžaduje vyšší stupeň
soudní ochrany než jaký mu byl dosud poskytován ve správním soudnictví do 31. 12. 2002.
Proto zákonodárce stanovil v soudním řádu správním v ustanovení §68 písm.b/, že žaloba ve
správním soudnictví je nepřípustná jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní
věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. Nově od l. ledna 2003
projednávají a rozhodují v souladu s judikaturou Evropského soud pro lidská práva takové
věci obecné soudy podle novelizované části páté občanského soudního řádu. Tato nová právní
úprava poskytuje soukromým právům větší ochranu, neboť soud neprovádí pouze přezkum
správního rozhodnutí, ale je povolán k tomu, aby případně sám rozhodl o věci, není tedy
pouze orgánem oprávněným v případě zjištěné nezákonnosti postupu správního orgánu
napadené rozhodnutí zrušit jako tak dosud činily soudy ve správním soudnictví.
Pokud za tohoto právního stavu Krajský soud v Hradci Králové podle ustanovení §46
odst. 2 a §68 písm. b/ s. ř. s. (za použití ustanovení §129 odst. 2 s.ř.s. vzhledem k tomu, že
jde o věc napadlou u soudu před 1. 1. 2003) odmítl žalobu žalobců na přezkoumání
rozhodnutí správního orgánu, čímž dochází ke skončení řízení ve správním soudnictví
a v rámci poučení pak žalobce poučil soud o následcích tohoto odmítnutí a možnosti domáhat
se novou žalobou u obecného soudu, je jeho rozhodnutí správné, proto Nejvyšší správní soud
kasační stížnost žalovaného jako nedůvodnou podle ustanovení §110 odst. 1 věty druhé s. ř.
s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §151 o. s. ř. ve
spojení s ustanovením §64 s. ř. s., neboť neúspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení
nepřísluší a žalobcům v souvislosti s kasační stížností žalovaného žádné náklady nevznikly.
žaloby.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. 6. 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu