ECLI:CZ:NSS:2003:3.AZS.23.2003
sp. zn. 3 Azs 23/2003 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Antonína Koukala ve věci žalobce: V. S., zastoupený
advokátem JUDr. Vladislavem Bílkem, se sídlem Čsl. Legií 143/I, Klatovy, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o kasační
stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2003, čj. 59 Az 419/2003,
spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ministra vnitra ze dne 10. 5. 2001, č. j. OAM-248/AŘ-2001 byl zamítnut
rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 22. 12. 2000, č. j. OAM
1339/VL-11-C10-2000, kterým byl zamítnut návrh žalobce na udělení azylu a to jako zjevně
nedůvodný podle ustanovení §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon
o azylu) s uvedením, že azyl se podle ustanovení §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu
neuděluje. Žalovaný ve výroku uvedl též, že na žalobce se nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 28. 5. 2001 žalobu k Vrchnímu soudu
v Praze, kde uvedl nesouhlas s rozhodnutím žalovaného s tím, že žalovaný nepostupoval
ve shodě se správním řádem, když si neopatřil řádně veškeré důkazy, nezjistil skutkový stav
věci úplně a v důsledku toho nebyla správně posouzena žádost žalobce o přiznání stavu
uprchlíka. Z uvedených důvodů požadoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a zrušil
i rozhodnutí první instance, neboť vykazovalo stejné nedostatky. Žalobce dále uvedl,
že v obou rozhodnutích bylo uvedeno, že uváděl v žádostech pouze ekonomické důvody,
ale skutečné důvody, proč se do vlasti nemůže vrátit v těchto rozhodnutích uvedeny nebyly.
O žalobě rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 5. 2003, č. j.
59 Az 419/2003 tak, že žalobu zamítl, zástupci žalobce přiznal za zastupování odměnu
a náhradu hotových výdajů v celkové částce 1075 Kč, která bude vyplacena z účtu Krajského
soudu v Plzni. V odůvodnění svého rozsudku se soud žalobními body podrobně zabýval,
uvedl, že žalobce jako důvody své žádosti o udělení azylu na území ČR uváděl opakovaně
pouze ekonomické důvody, a to jak v žádosti o udělení azylu z 21. 9. 2000, tak i opakovaně
v pohovoru, který se žalobcem proběhl dne 6. 12. 2000. Takto zjištěné okolnosti nezakládaly
jediný důvod, pro který by bylo nutno dokazování doplnit prokazováním případně naplněného
zákonného důvodu pro udělení azylu ve smyslu §12 písm. a) nebo písm. b) zákona o azylu
a soud uzavřel, že žalovaný nepochybil, návrh na zahájení řízení o udělení azylu zamítl
jako zjevně nedůvodný, když žalobce uváděl pouze ekonomické důvody. Soud shledal,
že se žalovaný vypořádal i s otázkou poskytnutí ochrany vyhodnocením případných překážek
bránících cizinci ve vycestování do jeho vlasti, v tomto směru žalovaný shromáždil dostatek
důkazů, ze kterých vyvodil logické závěry, že neexistuje na straně žalobce žádná překážka
bránící jeho vycestování do jeho vlasti. Protože soud neshledal nezákonnost napadeného
rozhodnutí, žalobu zamítl postupem podle §78 odst. 7 s. ř. s.
V průběhu řízení před soudem byl žalobci ustaven zástupce-advokát, soud proto rozhodl,
že zástupci náleží ve smyslu ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. hotové výdaje a odměna
za zastupování v celkové výši 1075 Kč.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podal žalobce (dále též „stěžovatel“)
kasační stížnost.
Kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 7. 7. 2003 napadá stěžovatel bod I.
výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 5. 2003, č.j. 59 Az 419/2003. 2. 1. 2003,
namítá nezákonnost tohoto rozsudku, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem a tvrdí, že jako jediný důvod podání návrhu na udělení azylu neuváděl pouze
ekonomické problémy v zemi původu, ale že s ekonomickou situací souvisí i další
předpoklady pro řádný život, zejména sociální hledisko, když stěžovatel nemá na Ukrajině
žádný majetek, žádné zázemí a nelze předpokládat, že z důvodu vysoké nezaměstnanosti
v zemi získá práci.
Stěžovatel shledává ekonomické, sociální i společenské problémy v zemi vážnými
a uvádí, že splňuje podmínku pro udělení humanitárního azylu. Rovněž tak se stěžovatel
hodlá v České republice oženit, plánuje založení rodiny a své děti nehodlá vychovávat na
Ukrajině bez finančních prostředků. Ze všech těchto uvedených důvodů má stěžovatel za to,
že soud neposoudil správně právní otázku, když nevzal v úvahu jiné než ekonomické důvody
k poskytnutí azylu a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek napadený kasační
stížností a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti, po výzvě soudu své vyjádření, v němž uvedl,
že kasační stížnost je, dle jeho názoru, nedůvodná, odkazuje na řádně vedené správní řízení
a rovněž tak důkladně odůvodněný rozsudek krajského soudu, uvedl, že v celé šíři odkazuje
na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele, ani kasační stížností
nepopřel, že důvodem z vlasti byly jen jeho ekonomické problémy, tvrzení o sociálních
dopadech s ekonomickým původem sice souvisí, avšak ekonomické potíže nejsou důvodem
pro udělení azylu a to ani humanitárního, důvodem pro udělení azylu nemůže být
ani zamýšlený sňatek s českou občankou. Z uvedených důvodů žalovaný považuje kasační
stížnost za účelovou, nedůvodnou a navrhuje, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti podané kasační stížnosti,
přezkoumal tedy nejprve, zda kasační stížnost je podána včas a zda je přípustná.
Rozsudek soudu, napadený kasační stížností, byl zástupci stěžovatele doručen 24. 6. 2003,
kasační stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 7. 7. 2003 a je podána včas. Kasační
stížnost je přípustná, stěžovatel je zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek soudu v souladu
s ustanovením §109 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své
kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížností namítá stěžovatel, že napadený rozsudek soudu je nezákonný
pro nedostatek důvodů a trvá na tom, že jako jediný důvod podání návrhu na udělení
azylu neuváděl pouze ekonomické problémy v zemi původu, ale s ekonomickou situací
souvisící i další předpoklady pro řádný život, zejména sociální hledisko a nemožnost sehnat
v zemi práci jsou důvodem pro udělení humanitárního azylu, stěžovatel má za to, že soud
neposoudil správně právní otázku, když nevzal v úvahu jiné než ekonomické důvody
k poskytnutí azylu. Z uvedených důvodů navrhuje, aby byl usnesením přiznán odkladný
účinek této kasační stížnosti a vydán rozsudek, kterým se napadené rozhodnutí krajského
soudu zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud je při přezkoumání rozsudku soudu, napadeného kasační stížností
vázán důvody kasační stížnosti; to však neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí
správního orgánu nicotné.
Rozhodování soudu o kasační stížnosti je ovládáno principem kasace, soud tedy provádí
jen důkazy nezbytné k tomu, aby mohl rozhodnout, v rámci své přezkumné činnosti sleduje,
jak soud, který ve věci rozhodoval, zhodnotil důkazy, jak se vypořádal s tvrzením žalobce
a důkazy navrženými či předloženými.
Stěžovatel uvedl jako důvod podání kasační stížnosti §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný
skutkový stav je aplikován nesprávný právní závěr, popř. je sice aplikován správný právní
názor, ale je nesprávně vyložen.
Nejvyšší správní soud však v kasační stížností napadeném rozsudku Krajského soudu v Plzni
takovou vadu neshledal. Takové výtce stěžovatele nemůže Nejvyšší správní soud přisvědčit,
neboť ze správního spisu a rovněž tak z podrobného odůvodnění kasační stížností napadeného
rozsudku je zcela zřejmé, z jakých důkazních prostředků žalovaný vycházel, že při odmítnutí
azylu vycházel z vlastního podání stěžovatele - žádosti o azyl a rovněž z osobního pohovoru
se stěžovatelem, v němž tento opakovaně uváděl pouze ekonomické důvody a snahu
legalizovat svůj pobyt v České republice, coby důvody pro udělení azylu, žádné jiné důvody
stěžovatel neuvedl, tuto skutečnost soud přezkoumal a v odůvodnění rovněž uvedl,
že ekonomické důvody nejsou v žádném případě důvodem pro udělení azylu a to ani azylu
humanitárního. Soud se zabýval podrobně námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě,
když rovněž mimo jiné uvedl, že je nucen vycházet při přezkoumání napadeného rozhodnutí
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, uvedl,
že žalobce jako důvody své žádosti o udělení azylu na území ČR uváděl opakovaně pouze
ekonomické důvody, a to jak v žádosti o udělení azylu z 21. 9. 2000, tak i v pohovoru,
který se žalobcem proběhl dne 6. 12. 2000. Takto zjištěné okolnosti nezakládaly jediný
důvod, pro který by bylo nutno dokazování doplnit prokazováním případně naplněného
zákonného důvodu pro udělení azylu ve smyslu §12 písm. a) nebo písm. b) zákona o azylu
a soud uzavřel, že žalovaný nepochybil, návrh na zahájení řízení o udělení azylu zamítl
jako zjevně nedůvodný, když žalobce uváděl pouze ekonomické důvody.
Z odůvodnění kasační stížností napadeného rozsudku je zřejmé, že jsou jasně označeny
důkazy, z nichž žalovaný čerpal svá skutková zjištění, skutkový stav byl zde přiléhavě právně
posouzen.
K námitce stěžovatele, uveden v kasační stížnosti, že soud neposoudil správně právní
otázku, když nevzal v úvahu jiné než ekonomické důvody k poskytnutí azylu Nejvyšší správní
soud uvádí, že sám stěžovatel, pokud se chce v cizí zemi ucházet o azyl, musí uvést
skutečnosti a důvody, pro které o azyl žádá a to již ve správním řízení, které předcházelo
řízení soudnímu. Pokud ani sám stěžovatel neuvedl požadavek udělení humanitárního azylu
před správním orgánem, neuvedl ani důvody hodné zvláštního zřetele, které by mohl vzít
správní orgán v úvahu při rozhodování o udělení humanitárního azylu podle ustanovení §14
zákona o azylu, nemůže již soud přihlížet k takovým případným novým námitkám, soud
přezkoumával pouze, zda správní orgány nepochybily v řízení o udělení azylu.
Pokud tedy svého práva navrhovat důvody pro udělení humanitárního azylu stěžovatel
nevyužil, ač k tomu měl řádnou příležitost, nelze se žalobou, ani kasační stížností takového
stavu domáhat, jak ostatně krajský soud správně uzavřel.
K nově uplatněné námitce stěžovatele, že v jeho případě měl žalovaný posoudit i důvod
pro přiznání azylu dle ustanovení §14 zákona o azylu, tedy zvážit humanitární důvody,
Nejvyšší správní soud poznamenává, že na udělení humanitárního azylu není subjektivní
právo, jedná se o správní uvážení žalovaného, proto takový závěr žalovaného soud
nezkoumal.
Udělení azylu je zcela na volné úvaze příslušného správního orgánu a rozhodnutí o něm
přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly
humanitární důvody či nikoli, to je skutečně věcí diskrečního oprávnění správního orgánu,
soud rozhodnutí o humanitárním azylu přezkoumává pouze z hlediska dodržení příslušných
procesních předpisů. Protože správní orgán řádně zjistil a posoudil jak osobní situaci žalobce,
tak i stav v jeho zemi, pokud z nich sám nevyvodil důvody pro udělení humanitárního azylu,
je takové rozhodnutí v jeho pravomoci, zejména, když žalobce ve správním řízení ani žádné
důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu sám neuváděl. Navíc
o takový stav se v projednávaném případě nejednalo, když stěžovatel sám o udělení
humanitárního azylu ani nežádal, ani neuvedl žádné, zvláštního zřetele hodné, důvody pro
jeho udělení, které by mohl správní orgán zvážit a přezkoumat.
Protože institut azylu slouží k ochraně osob, které jsou na území států, jehož jsou
občany, pronásledováni, nelze takový institut využít k legalizaci pobytu cizince na území
České republiky z důvodů, jež nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu ve smyslu zákona
o azylu, tedy z důvodu, že stěžovatel hodlá uzavřít sňatek s občankou České republiky.
Nejvyšší správní orgán na okraj poznamenává, že k legalizaci pobytu cizince na území České
republiky slouží jiné právní instituty.
Proto soud prvního stupně postupoval správně, když důvody uplatňované stěžovatelem
neshledal jako důvody k udělení azylu a žalobu proto zamítl.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a jako takovou ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s. Protože úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatňoval, ostatně mu žádné náklady
nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, soud mu právo na náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. 10. 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu