ECLI:CZ:NSS:2003:4.AZS.32.2003
sp. zn. 4 Azs 32/2003-46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobce: N. D.
T., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, pošt. schr.
21/OAM, 170 34 Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 30. 7. 2003, č. j. 59 Az 142/2003-22 a o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 21. 8. 2002 č. j. OAM-6806/VL-10-P17-2001, bylo
rozhodnuto tak, že z důvodů nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14
zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., se azyl neuděluje a že se
na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu v platném znění.
Včas podaným opravným prostředkem (nyní žalobou) se žalobce domáhal zrušení výše
uvedeného rozhodnutí. Opravný prostředek byl soudu podán i v českém jazyce.
Z obsahu spisu dále plyne, že žalobce na výzvu a poučení soudu ve vztahu k ustanovení
§8 a §51 s. ř. s. odpověděl podáním ze dne 2. 6. 2003 v českém jazyce, z něhož mimo
jiné plyne, že nemá námitky proti soudcům účastnících se na jednání, že nebude uplatňovat
práva na náhradu nákladů řízení a netrvá na osobním jednání.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 7. 2003 č. j. 59 Az 142/2003-22 žalobu
zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl
k závěru, že v mezích žalobních důvodů nebyl žalobce zkrácen na svých právech
a rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem. Žalobu jako nedůvodnou podle
§78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen stěžovatel) včas kasační stížnost,
v níž se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni a současně požádal o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Ke kasační stížnosti přiložil plnou moc ze dne
1. 9. 2003, podle níž zmocnil advokáta, JUDr. Lubomíra Soukupa, se sídlem v Tachově,
nám. Republiky 60, k sepsání a podání kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni sp. zn. 59 Az 142/2003.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 2. 9. 2003 č. j. 59 Az 142/2003-37 vyzval
stěžovatele k tomu, aby do dvou týdnů ode dne doručení této výzvy předložil Krajskému
soudu v Plzni ke sp. zn. 59 Az 142/2003 plnou moc udělenou advokátem, jehož si zvolil,
aby jej zastupoval v celém řízení o kasační stížnosti. V odůvodnění usnesení mimo jiné uvedl,
že v případě kasační stížnosti je jednou z podmínek řízení na straně stěžovatele jeho
zastoupení advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který
za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). Vyslovil názor, že zákonné dikci
„zastoupen advokátem“ ve smyslu §105 odst. 2 část věty před středníkem s. ř. s. je nutno
rozumět tak, že stěžovatel, na něhož se nevztahuje výjimka ve smyslu §105 odst. 2 část
věty ze středníkem s. ř. s., musí být zastoupen advokátem pro celé řízení o kasační stížnosti.
Uvedl dále, že vzhledem k tomu, že v případě nedostatku podmínky řízení, který lze odstranit,
je soud povinen učinit k tomu vhodná opatření. Proto byl stěžovatel vyzván, aby v určené
lhůtě předložil soudu písemnost stanoveného obsahu jejíž absence představuje po dobu běhu
určené lhůty odstranit nedostatek podmínky řízení na straně stěžovatele (§105 odst. 2 s. ř. s.,
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. a §104 odst. 2 o. s. ř. za použití
§64 s. ř. s.). V poučení tohoto usnesení Krajský soud v Plzni mimo jiné uvedl, že Nejvyšší
správní soud usnesením odmítne kasační stížnost, jestliže nejsou splněny podmínky řízení
o kasační stížnosti a tento nedostatek přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
o kasační stížnosti pokračovat. Uvedené usnesení obdržel stěžovatel do vlastních rukou dne
8. 9. 2003, avšak na uvedenou výzvu žádným způsobem nereagoval. Spis byl poté předložen
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie.
Jak vyplývá již z výše uvedeného, výzvu k odstranění nedostatků povinného zastoupení
obdržel stěžovatel do vlastních rukou dne 8. 9. 2003, jak o tom svědčí stěžovatelem
podepsaná doručenka založená ve spise. V uvedené výzvě Krajský soud v Plzni zcela
vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, co je třeba rozumět zákonnou dikcí „být zastoupen
advokátem“ a stěžovatele poučil o následcích nesplnění podmínek řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Plzni, podle něhož zákonné
dikci „být zastoupen advokátem“ ve smyslu §105 odst. 2 část věty před středníkem s. ř. s.
je nutno rozumět tak, že stěžovatel musí být zastoupen advokátem po celé řízení o kasační
stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nereagoval na výzvu krajského soudu ve lhůtě
soudem stanovené (ostatně ani později), nutno uzavřít, že nedostatek povinného zastoupení
advokátem v řízení o kasační stížnosti nebyl odstraněn, neboť stěžovatelem předložená plná
moc zůstala omezena jenom na sepis kasační stížnosti a její podání. Pro výše uvedený
nedostatek povinného zastoupení nelze v řízení o kasační stížnosti pokračovat,
a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl, když vycházel z toho, že stěžovatel
byl krajským soudem o následcích nerespektování výše uvedeného požadavku poučen
(§105 odst. 2, 46/1a, §37 odst. 5 s. ř. s.). Za této situace již nebylo možné se zabývat
věcnou důvodností kasační stížnosti a bylo rovněž nadbytečné posuzovat žádost stěžovatele
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Na uvedených závěrech nemůže ničeho měnit
ani ta skutečnost, že výzva k odstranění nedostatku povinného zastoupení byla stěžovateli
doručena v českém jazyce, neboť stěžovatel prokázal v průběhu soudního řízení schopnost
komunikace se soudem v českém jazyce.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti, když kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. 11. 2003
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu