ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.100.2001
č. j. 5 A 100/01 – 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové, v právní věci žalobce Česká
republika – Agentura ochrany přírody a krajiny, organizační složka státu se sídlem
Kališnická 4-6, Praha 3, zast. JUDr. Jiřím Gregorem, advokátem se sídlem Lidická 25, Brno,
proti žalovanému Ministerstvu zemědělství ČR, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 5. 2001, č. j. 299/2000 – 60110,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 26. 7. 2001 doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 27. 7. 2001 se
žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2001 shora, kterým bylo
potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Břeclavi ze dne 14. 11. 2000, o povolení užívání
stavby „Revitalizace VD Nové Mlýny, biokoridor ve střední nádrži – II. stavba“.
Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasil z toho důvodu, že se podle jeho názoru jedná
o nicotný správní akt, když v dané věci rozhodoval věcně nepříslušný správní orgán –
Ministerstvo zemědělství – namísto Ministerstva životního prostředí. Dále žalobce tvrdí, že
bylo napadeným rozhodnutím zasaženo jeho právo na příznivé životní prostředí.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby pro nedostatek aktivní žalobní
legitimace. Zejména namítl, že žalobce není legitimován k podání žaloby podle ustanovení
§250 o. s. ř., neboť v řízení završeném napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno o jeho
právech a povinnostech, když nebyl účastníkem správního řízení.
Podle §132 zák. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.) věci správního
soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána
věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu, převezme a dokončí
Nejvyšší správní soud, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté o. s. ř. dokončí podle
ustanovení části třetí, hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona. To se však netýká věcí, o nichž
má od 1. 1. 2003 jednat a rozhodovat soud v občanském soudním řízení; v těch případech
postupuje Nejvyšší správní soud podle ust. §68 písm. b) s. ř. s.
Podle §65 odst. 1 s. ř. s. je k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu aktivně
žalobně legitimován ten, kdo byl, alespoň podle svého tvrzení, zkrácen na svých právech
(přímo nebo v důsledku porušení svých procesních práv) úkonem správního orgánu, jímž se
zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Podle odst. 2 téhož
zákona může žalobu podat také účastník řízení před správním orgánem, který není
legitimován podle odst. 1, pokud tvrdí, že byl postupem správního orgánu zkrácen na svých
právech, která mu příslušejí, a to takovým způsobem, že to mohlo mít za následek
nezákonnost napadeného rozhodnutí. Paragraf 66 a 67 s. ř. s. pak stanoví zvláštní žalobní
legitimaci k ochraně veřejného zájmu, resp. ve věcech samosprávy.
Napadeným rozhodnutím nedošlo k založení, změně, zrušení ani závaznému určení
práv nebo povinností žalobce, jak vyžaduje ust. §65 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce také nebyl účastníkem správního řízení, které vydání napadeného rozhodnutí
předcházelo (§65 odst. 2 s. ř. s.). Na této skutečnosti nic nemění, že s ním bylo žalovaným
a příslušným okresním úřadem po celou dobu řízení jako s účastníkem jednáno. Statut
účastníka a z toho plynoucí soubor práv a povinností totiž náleží tomu, koho za účastníka
správního řízení stanoví zákon, nikoliv správní orgán. V posuzovaném případě, kdy šlo
o řízení o povolení užívání stavby – vodohospodářského díla, jsou účastníky tohoto řízení
stavebník, vlastník stavby, uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám, vlastník
pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být
kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno, a v případě, že stavební úřad s kolaudačním
řízením sloučí řízení o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení, jsou účastníky řízení
i ti účastníci stavebního řízení, jichž by se změna mohla dotknout. (§78 odst. 1 a 2 stavebního
zákona) a dále obec (§14 odst. 4 zákona č. 130/1974 Sb.), případně subjekty oprávněné podle
zvláštních zákonů (např. §70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.). Žalobce není v předmětné věci
žádným z těchto subjektů, a proto nebyl žádný důvod s ním jako s účastníkem řízení jednat.
Rovněž ani ustanovení §66 a 67 na posuzovaný případ nedopadají, když žalovaný
zejména není nadán oprávněním ze zvláštního zákona podat žalobu dle §66 odst. 1 s. ř. s.
Nutno dodat, že ani podle dřívější právní úpravy, platné ke dni podání žaloby, by
aktivní žalobní legitimace žalobce nebyla dána, když podle ustanovení §250 odst. 2 o. s. ř.
(ve znění platném do 31. 12. 2002) žalobcem byla fyzická nebo právnická osoba, která o sobě
tvrdila, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve
svých právech. Podat žalobu mohla i fyzická nebo právnická osoba, se kterou nebylo ve
správním řízení jednáno jako s účastníkem řízení, ač s ní jako s účastníkem jednáno být mělo.
S ohledem na shora vyslovené nebyla založena aktivní legitimace ani podle dosavadní
právní úpravy. Ovšem ani práva na příznivé životní prostředí se nelze domáhat jinak, nežli
v mezích zákonem vytyčených. Není-li tedy možno dovodit existenci práv, která by žalobci
příslušela, nepřichází aktivní legitimace ani dle §56 odst. 2 s. ř. s.
Žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a proto Nejvyšší správní
soud respektoval pokyny ustanovení §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a žalobu odmítl.
O nákladech řízení pak soud rozhodl podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo ukončeno odmítnutím žaloby.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.)
V Brně dne 23. 7. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu