ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.128.2001:36
sp. zn. 5 A 128/2001 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce Lázně
Luhačovice, a. s., se sídlem Luhačovice, Lázeňské nám. 436, zastoupeného JUDr. Karlem
Čermákem, advokátem se sídlem Praha 1, Národní 32, proti žalovanému Úřadu
průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6 – Bubeneč, Antonína Čermáka 2a, o žalobě
proti rozhodnut předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 9. 8. 2001, sp. zn.
O 128 551,
takto:
Žaloba se o d mítá .
Žádný z účastníků nem á pr ávo na náhradu nákladů řízení.
Žalobci se vr ac í částka 1000,-- Kč za zaplacený soudí poplatek. Tato částka bude
uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 11. 10. 2001, se žalobce domáhal
přezkoumání shora označeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, kterým
byl zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2000,
sp. zn. O 128 551, jímž bylo vysloveno, že námitkám (společnosti Léčivé vody a. s.) proti
nápisu zveřejněného označení „VINCENTKA“ do rejstříku ochranných známek se vyhovuje
v celém rozsahu a přihláška ochranné známky č. 128 551 se zamítá.
Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (s. ř. s.) z Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před
těmito soudy jako soud prvního stupně. Podle ust. §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle
části páté o. s. ř. účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části
třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
Pravomoc soudů ve správním soudnictví je ovšem omezena na poskytování ochrany
subjektivním právům veřejnoprávního charakteru, popřípadě na rozhodování v dalších
věcech, v nichž je pravomoc založena zákonem (§2 s. ř. s.). Práva soukromá, kterým je
poskytována veřejnoprávní ochrana ve správním řízení, jsou podle nové právní úpravy účinné
od 1. 1. 2003 projednávány v plné jurisdikci obecnými soudy. Nejvyšší správní soud se proto
nejprve musel zabývat tím, zda je dána pravomoc soudů ve správním soudnictví o podané
žalobě jednat a rozhodnout, tj. zda v žalobě tvrzená práva, jejichž ochrany se žalobce podanou
žalobou domáhá, jsou právy veřejnoprávního charakteru, popř. zda je žaloba podřaditelná
svým obsahem pod jiné věci, jež do pravomoci soudů ve správním soudnictví náleží.
V daném případě se věcně jedná o rozhodnutí podle §11 odst. 3
zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách.
Předmětem tzv. známkového práva v objektivním smyslu je ochranná známka. Jedná
se o označení, které je způsobilé odlišit výrobky a služby pocházející od různých výrobců
nebo poskytovatelů služeb. Jde tedy o označení, které se vydělilo z volně užívaných označení,
aby plnilo vymezené funkce. Ochranné známka není nikdy chráněna sama o sobě, nýbrž vždy
ve spojení s určitými výrobky nebo službami, pro které je zapsána, a brání tak užívání
shodných či zaměnitelných označení pro výrobky a služby téhož druhu. Subjektem
známkového práva mohou obecně být osoby právnické a fyzické.
Těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém, když právní
prostředky ochrany jsou obvykle upraveny přímo v průmyslově právních normách, a pokud
tak upraveny nejsou (nebo jen částečně), přichází v úvahu jen použití obecných prostředků
ochrany soukromoprávní povahy. Hmotněprávní otázky rozhodnutí žalovaného je proto třeba
posuzovat zásadně podle příslušných předpisů o ochranných známkách, při nedostatečné
úpravě podle obecných ustanovení občanského práva. Ochranná známka je statkem nehmotné
povahy, která je jako součást průmyslových práv podřaditelná pod pojem duševního
vlastnictví; lze ji považovat za jinou majetkovou hodnotu, která je způsobilá být předmětem
občanskoprávních vztahů. Z toho plyne, že vztahy upravené právem průmyslového vlastnictví
tvoří specifickou oblast občanskoprávních vztahů.
Naproti tomu otázky řízení je třeba posuzovat podle obecných procesních předpisů –
správního řádu, v oblasti průmyslových práv, na rozdíl od práv k ostatním nehmotným
statkům, je pak v jednotlivých právních předpisech i procesní úprava zvláštní. Rozhodující
pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo procesní. Ochrana
soukromých práv, byť jsou předmětem řízení před správním orgánem, není zajištěna soudním
přezkumem ve správním soudnictví, ale postupem podle novelizované části páté občanského
soudního řádu, tedy projednáním před obecnými soudy v plné jurisdikci. V takovém řízení
rozhoduje soud i o věci samé, nejde tedy jen o kasační přezkum zákonnosti a subjektivním
právům žalobce je tak poskytována vyšší ochrana. Proto zákonodárce stanovil v soudním řádu
správním v ust. §68 písm. b), že žaloba ve správním soudnictví je nepřípustná, jde-li
o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích pravomoci správního
orgánu.
Nejvyšší správní soud proto podle ust. §46 odst. 2 s. ř. s. odmítl žalobu žalobce
na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl
v soukromoprávní věci (§68 písm. b) s. ř. s.). Tím dochází ke skončení řízení ve správním
soudnictví; v rámci poučení pak žalobce soud poučuje o následcích tohoto odmítnutí
a možnosti domáhat se novou žalobou u obecného soudu rozhodnutí v uvedeném novém
řízení poskytujícím soukromým právům větší ochranu.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s., kdy žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo ukončeno odmítnutím žaloby.
Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1000,-- Kč. Soud rozhodl o vrácení této
částky analogicky podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
když odmítnutí projednání věci v daném případě odpovídá zastavení řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této
věci žalobu podle části páté o. s. ř. k příslušnému okresnímu (obvodnímu)
soudu, v tom případě účinky procesních úkonů v původním řízení zůstávají
zachovány.
V Brně dne 17. 6. 2003
JUDr. Petr Příhoda, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Daniela Rajčoková