ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.17.2002
sp. zn. 5 A 17/2002 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců
JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně L. D., zastoupené
advokátkou Mgr. Karlou Návedlovou se sídlem Opavská 272, 743 01 Bílovec, proti
žalovanému Ministerstvu dopravy a spojů se sídlem nábř. L. Svobody 12, P.O.Box 9, 110 15
Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2001, č.j. 29532/01-
O130,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podaným v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení shora označeného
rozhodnutí žalovaného Ministerstva dopravy a spojů, kterým bylo zamítnuto odvolání
žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí Drážního úřadu ze dne 25. 7. 2001, č. j. 20-0130/01-
1172-DÚ/Ds, kterým Drážní úřad vydal stavební povolení pro I. stavbu souboru staveb dráhy
ČD DDC, Modernizace úseku tratě S. – O..
Žalobkyně především namítá, že napadeným rozhodnutím žalovaného i jemu
předcházejícím rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl porušen zákon č. 50/1976 Sb.,
stavební zákon a zákon č. 71/1967 Sb., správní řád. Žalobkyně tvrdí, že samotné správní
řízení nebylo zahájeno zákonným způsobem, když mělo být oznámeno veřejnou vyhláškou
dne 12. 3. 2001, nicméně žalobkyně se o něm dozvěděla zcela náhodně (vyhlášku na úřední
desce Obce J. nenalezla) a neměla tak dostatek času na přípravu a prostudování spisu před
ústním jednáním, konaným dne 19. 4. 2001. V rámci tohoto jednání žalobkyně údajně
vznesla námitky týkající se otázky hlučnosti, vibrací a otřesů nad rámec stanovených norem,
avšak v této souvislosti nebyla seznámena s žádnou projektovou studií, která by tyto otázky
řešila, přičemž zápis o jednání byl vypracován až později a u námitek žalobkyně se v něm
objevují informace o rozhodnutí ze dne 10. 5. 2001, což prý znamená, že zde figurují
skutečnosti později zjištěné, k nimž se však již žalobkyně nemohla vyjádřit. V tom spatřuje
porušení ustanovení §33 správního řádu.
Žalobkyně dále namítá, že v předmětném správním řízení byla porušována její
procesní práva, a to např. v doručování rozhodnutí a písemností, kdy např. nebyla zveřejněna
ani změna žádosti stavebníka ze dne 3. 5. 2001.
Pochybení žalovaného spatřuje žalobkyně rovněž v tom, že se údajně vůbec nezabýval
otázkou měření hluku a vibrací, které namítala od počátku. Přitom v podmínce stavebního
povolení č. 24 je obsažen příkaz provést měření hluku a vibrací před zahájením stavby
a v průběhu zkušebního provozu, přičemž však k tomuto měření došlo až poté, co žalobkyně
podala žalobu k Okresnímu soudu v Olomouci a stížnost k okresnímu hygienikovi. Žalobkyně
namítá, že toto měření hluku již nelze považovat za objektivní, jelikož bylo provedeno
později, a podmínky, za kterých bylo prováděno, se neshodují se skutečným provozem –
v době měření byla v provozu pouze jedna kolej, v důsledku probíhající stavby je snížena
rychlost vlaků a také jejich průjezd. V této souvislosti žalobkyně uvádí, že okresní hygiena
v Novém Jičíně jí předala zprávu o měření hluku ze dne 2. 10. 2001, z které je patrno, že
zejména v noční době dochází k porušování §30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného
zdraví, a to i za zmíněného nestandardního provozu na trati. K měření vibrací v nemovitosti
žalobkyně došlo dne 1. 11. 2001, nicméně výsledky nebyly žalobkyni dosud sděleny.
Žalobkyně se konečně vyjadřuje též k rozhodnutí provést na jejím domu výměnu
stávajících oken, když tvrdí, že není možno vydat rozhodnutí o provedení úprav na cizí
stavbě bez předchozího projednání s jejím vlastníkem. V této souvislosti žalobkyně odkazuje
na shora citované stavební povolení, které v tomto směru považuje za účelové, přičemž prý
stavebník má snahu provádět nikoliv výměnu oken, nýbrž pouze zdvojení skel.
Proto žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející
rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit.
Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že oznámení zahájení stavebního řízení veřejnou
vyhláškou ze dne 12. 3. 2001 s nařízením ústního jednání spojeného s místním šetřením
na den 19. 4. 2001 bylo na úřední desce obce J. vyvěšeno dne 15. 3. 2001 a sejmuto dne 3. 4.
2001, což je řádně dokladováno.
Žalovaný dále tvrdí, že z ústního jednání dne 19. 4. 2001 Drážní úřad pořídil chybně
namísto protokolu zápis, do kterého nesprávně vložil i některé informace datované později.
Toto pochybení prý však není takového charakteru, aby zakládalo důvod pro změnu nebo
zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a to především proto, že žádnému účastníkovi
řízení tímto postupem nebyla způsobena újma. Na základě připomínek žalobkyně ji Drážní
úřad pozval na jednání za účelem dosažení dohody účastníků stavebního řízení (§137 odst. 1
stavebního zákona), kde byly námitky projednány a o jednání byl pořízen řádný protokol dle §
22 správního řádu. Proto se žalovaný domnívá, že popsaným pochybením Drážního úřadu
žalobkyni nebyla způsobena újma.
Žalovaný rovněž nesouhlasí s námitkou o nedoručeném oznámení stavebního řízení ze
dne 21. 1. 2002, jelikož Drážní úřad rozhodnutím ze dne 10. 5. 2001, č.j. 20-0130/01-4386-
DÚ/Ds, rozdělil projednávanou stavbu na 4 soubory staveb a stavební řízení I. souboru staveb
v inkriminovaném úseku napadeném žalobkyní přerušil, což bylo oznámeno veřejnou
vyhláškou a rozhodnutí bylo doručeno žalobkyni dne 17. 5. 2001.
Rovněž v otázce měření hluku a vibrací odmítá žalovaný žalobní námitky, neboť prý
se tímto problémem v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval a proto toliko uvádí, že
u takovéto náročné liniové stavby se provádí hluková studie, jejíž součástí jsou i mapy
hlukové zátěže jednotlivých výpočtových území. Tato studie vychází z provedených měření
v reprezentativních bodech, výpočtových hodnot, ale současně i ze znalosti produkovaných
emisí hluku v daném prostředí, jeho šíření a dalších faktorů ovlivňujících výsledný hluk. Tato
měření se však neprovádí u každé nemovitosti u dráhy. Výsledkem předmětné studie je návrh
protihlukových stěn a individuálních opatření tak, aby nebyly překročeny hodnoty hluku dle
nařízení č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Měření
prováděná před zahájením stavby jsou pouze referenční a budou sloužit ke zjištění účinnosti
protihlukových opatření a rozhodující budou měření provedená ve zkušebním provozu
a v souladu se závazným posudkem krajského hygienika ze dne 14. 11. 2000,
č. j. 215/13186/2000.
Konečně k otázce výměny oken žalovaný uvádí, že dle podmínky č. 24 stavebního
povolení bylo stavebníkovi uloženo, že v případě překročení hodnot hluku a vibrací
povolených hygienickými předpisy stavebník před kolaudací stavby provede další
protihluková a protivibrační opatření, přičemž k povolení individuální protihlukové úpravy
na nemovitosti žalobkyně je příslušný stavební úřad.
Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout.
Žalobkyně v replice k citovanému vyjádření žalovaného toliko odkazuje na důvody
podané žaloby.
Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002, byla dle
ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé
dílu prvního soudního řádu správního – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního
orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované ČSSZ v mezích
žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
V souzené věci z předloženého správního spisu především vyplývá, že žalobní
námitky v podstatě opakují námitky obsažené v odvolání žalobkyně ze dne 7. 8. 2001 proti
citovanému rozhodnutí Drážního úřadu, přičemž se s těmito námitkami velmi podrobně
a přesvědčivě zabýval a vypořádal již žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Proto
k jednotlivým námitkám soud uvádí toliko následující:
Žalobkyně tvrdí, že předmětné správní řízení nebylo zahájeno zákonným způsobem,
jelikož mělo být oznámeno veřejnou vyhláškou. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že
podle ustanovení §61 odst. 1, 4 stavebního zákona stavební úřad oznámí zahájení stavebního
řízení dotčeným orgánům státní správy a všem známým účastníkům a nařídí ústní jednání
spojené s místním šetřením. U liniových staveb nebo v odůvodněných případech též u staveb
zvlášť rozsáhlých, s velkým počtem účastníků řízení, vyrozumí stavební úřad účastníky
veřejnou vyhláškou, a to nejméně 15 dní před konáním příslušného jednání.
V souzené věci je však ze správního spisu zřejmé, že oznámení zahájení stavebního
řízení veřejnou vyhláškou ze dne 12. 3. 2001 bylo provedeno vyvěšením této vyhlášky –
mimo jiné - na úřední desce Obce J. (v místě bydliště žalobkyně), a to ve dnech od 15. 3. 2001
do 3. 4. 2001. Součástí této vyhlášky byla rovněž informace o konání ústního jednání
spojeného s místním šetřením na 19. 4. 2001 na blíže specifikovaném místě s náležitým
poučením účastníků řízení.
Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že tato námitka žalobkyně není důvodná,
neboť správní řízení bylo zahájeno v souladu s citovanou zákonnou úpravou, respektujíc
rovněž předepsanou lhůtu a formu, na čemž nemůže nic změnit ani subjektivní tvrzení
žalobkyně o nedostatku času na přípravu a prostudování spisu před ústním jednáním a o tom,
že vyhlášku na úřední desce nenalezla. Navíc, z přípisu žalobkyně ze dne 10. 4. 2001 vyplývá,
že žalobkyně se o zahájení stavebního řízení dozvěděla již dne 5. 4. 2001, tedy s dostatečným
předstihem před konáním ústního jednání dne 19. 4. 2001, a při jednání na Obecním úřadu J.
dne 2. 5. 2001 poté, co jí ze strany Obce J. byly zodpovězeny dotazy a námitky týkající se
způsobu vyvěšení předmětné vyhlášky, žalobkyně výslovně upustila od námitky týkající se
doby vyvěšení veřejné vyhlášky (č. l. 195).
Žalobkyně dále namítá porušení ustanovení §33 správního řádu, podle něhož má
účastník řízení právo navrhovat důkazy a jejich doplnění a klást svědkům a znalcům otázky
při ústním jednání a místním ohledání. Správní orgán je povinen dát účastníkům řízení
možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho
zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění.
K tomu Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně skutečně
v rámci správního řízení dne 19. 4. 2001 vznesla námitky, týkající se hlučnosti a vibrace
spojené s plánovanou stavbou (č. l. 123). Přestože Drážní úřad do zápisu z jednání ze dne
19. 4. 2001 nesprávně pojal informace o úkonech, provedených až po uvedeném datu - jak
ostatně již vytkl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí -, je nutno vycházet z toho,
že tyto námitky byly i předmětem jednání uskutečněného dne 2. 5. 2001 na Obecním úřadě J.,
kterého se zúčastnila žalobkyně i stavebník, a v jehož rámci byly její námitky projednány a
zaprotokolovány v souladu s §22 správního řádu (č. l. 189 a násl.). Rovněž tato žalobní
námitka je tedy nedůvodná, neboť správní orgán I. stupně respektoval zákonem stanovený
procesní postup (§22, §33 správního řádu) – byť se shora uvedenou výhradou ohledně
záznamu z jednání ze dne 19. 4. 2001 (č. l. 206), která však zjevně nemůže zpochybnit
zákonnost stavebního řízení jako celek.
Žalobkyně brojí rovněž proti tomu, že jí nebylo doručeno oznámení zahájení
stavebního řízení ze dne 21. 1. 2002 a nebyla zveřejněna změna žádosti stavebníka ze dne
3. 5. 2001 Také v tomto směru Nejvyšší správní soud konstatuje, že se s touto námitkou již
dostatečně vypořádal žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, když uvedl, že správní
orgán I. stupně v návaznosti na průběh stavebního řízení přerušil stavební řízení I. stavby
souboru staveb, zahrnující úsek situovaný převážně v k. ú. S. a J.. Jak vyplývá z předmětného
rozhodnutí ze dne 10. 5. 2001, č. j. 20-0130/01-4386-DÚ/Ds, správní orgán tak učinil na
základě žádosti stavebníka ze dne 3. 5. 2001 právě z důvodu uplatněných námitek žalobkyně
a rozhodnutí řízení o sporné věci, zahájené žalobkyní ve smyslu ustanovení §137 odst. 2
správního řádu. Citované rozhodnutí ze dne 10. 5. 2001, oznámené formou veřejné vyhlášky
na úřední desce Obce J. ve dnech 17. 5. 2001 – 8. 6. 2001 a doručené žalobkyni dne 17. 5.
2001, se navíc již z povahy věci nikterak nedotklo práv účastníků řízení, jak správně
konstatoval žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť jeho vydání bylo
motivováno zahájením stavby v bezrozporově projednaných částech a stavební řízení I.
stavby souboru staveb bylo dokončeno teprve po vyřešení námitek žalobkyně.
K námitkám ohledně měření hluku a vibrací Nejvyšší správní soud především
vychází z obsahu rozhodnutí správního orgánu I. stupně, v němž je uvedeno, že se vyhovuje
námitce žalobkyně o hlučnosti a otřesech, a proto jsou v projektové dokumentaci navržena
opatření ke snížení hluku a vibrací a v podmínce č. 24 stavební úřad přikazuje stavebníkovi
provést měření hluku a vibrací ve fázi před zahájením stavby, a to v průběhu zkušebního
provozu stavby. Pokud naměřené hodnoty nebudou odpovídat hygienickým předpisům, je
stavebníkovi uloženo provést další stavební úpravy k dosažení normovaných hladin hluku
a vibrací ještě před kolaudací stavby. Správní spis dále obsahuje výsledky měření hluku
v domě žalobkyně, provedené ve dnech 28. - 29. 6. 2001 (č. l. 19 a násl.), a její písemný
souhlas s individuálními protihlukovými opatřeními, spočívající ve vložení dvojitého
izolačního skla (č. l. 27). Při prověřování protihlukových opatření přitom bylo zjištěno, že
tato opatření by měla být dostatečná. K tomu sice žalobkyně uvádí, že měření hluku proběhlo
za situace, která se neshoduje se skutečným provozem (v provozu byla pouze jedna kolej),
nicméně k tomu je nutno zároveň konstatovat, že při vyhodnocení hlukové studie se
vycházelo rovněž ze skutečnosti, že současná hluková zátěž je do značné míry způsobena
špatným technickým stavem výhybek, přičemž modernizací trati (úprava železničního
spodku, nový železniční svršek, pružné upevnění kolejnice atp.) dojde ke snížení hlučnosti.
V dalším Nejvyšší správní soud pro stručnost opět odkazuje na odůvodnění napadeného
rozhodnutí a na shora uvedený obsah vyjádření žalovaného, které mají oporu v provedeném
dokazování (viz např. závazný posudek Krajského hygienika SM kraje ze dne 14. 11. 2000)
a vycházejí ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Žalobkyně se proto mýlí, když tvrdí,
že otázkou měření hluku a vibrací se žalovaný nezabýval.
Konečně k otázce výměny oken Nejvyšší správní soud uvádí, že dne 27. 6. 2000
žalobkyně podepsala písemný souhlas s individuálním protihlukovým opatřením,
spočívajícím ve vložení dvojitého izolačního skla, přičemž veškeré finanční náklady spojené
s touto úpravou bude hradit investor stavby (č.l. 27). Rovněž tato námitka je proto nedůvodná,
neboť v žádném případě se nejedná o provedení úprav na cizí stavbě bez projednání s jejím
vlastníkem, jak mylně tvrdí v žalobě.
Ze všech shora uvedených závěrů Nejvyšší správní soud dospívá k závěru, že žalovaný
rozhodl na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a jeho rozhodnutí odpovídá
zákonu a že žalobkyně ve skutečnosti pouze nesouhlasí s výsledkem správního řízení. Proto
Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§78 odst. 7 s. ř. s.), přičemž tak učinil
se souhlasem účastníků řízení bez jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Žalobkyně, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému – jak vyplývá ze spisového materiálu -
náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. 8. 2003
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu