ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.27.2001
sp. zn. 5 A 27/2001 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a
soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce obec Hradec nad
Moravicí, Opavská 228, Hradec nad Moravicí, právně zastoupeného Rostislavem Tomisem,
advokátem se sídlem Hauerova 3, Opava, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se
sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2000
čj. 580/1148/008/A-20/2000,
takto:
Žaloba se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Ministerstva životního prostředí (dále též „žalovaný“) ze dne 21. 12. 2000
čj. 580/1148/008/A-20/2000 bylo potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí,
oblastní inspektorát Ostrava (dále též „ČIŽP“) ze dne 14. 9. 2000 čj. 9/OP/6055/00/Ch,
kterým byla žalobci udělena pokuta ve výši 50 000 Kč pro naplnění skutkové podstaty správního
deliktu podle §88 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále též
„zákon“), kterého se žalobce dopustil tím, že na pozemku vedeném v katastrálním území K ..
nechal bez povolení příslušného orgánu ochrany přírody pokácet dvanáct topolů kanadských.
Tímto jednáním bylo porušeno ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. a naplněna
skutková podstata správního deliktu podle §88 odst. 1 písm. c) zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 26. 2. 2001 žalobu o přezkoumání
zákonnosti, která byla Vrchnímu soudu v Praze doručena dne 1. 3. 2001. Nezákonnost spatřuje
žalobce v nesprávném právním posouzení věci a v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.
Žalobce uvádí, že doba od 14. 1. 2000, kdy bylo rozhodnuto o kácení stromů podle §8 odst. 4
zákona č. 114/1992 Sb., do 15. - 17. 3. 2000, kdy došlo ke skutečnému pokácení stromů, nebyla
natolik dlouhá, aby kácení vyžadovalo postup podle §8 odst. 1 zákona; navíc sděluje, že krátce
před kácením se stav dřevin prudce zhoršil, a postup podle §8 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. byl
v souladu se zákonem bez ohledu na to, po jak dlouhou dobu předtím byl problém řešen.
Nedostatečné zjištění skutkového stavu spočívalo podle žalobcova vyjádření v tom, že žalovaný
ve svém rozhodnutí o odvolání nezohlednil důkazy přiložené žalobcem k odvolání, zejména
prohlášení ze dne 20. 9. 2000, v němž žalobce dokládal naplnění podmínek pro jednání podle
ustanovení §8 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. Vzhledem k daným skutečnostem žalobce
navrhuje žalobou napadané rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k obsahu žaloby uvádí, že v daném případě šlo o kácení
stromů podle §8 dost. 1 zákona č. 114/1992 Sb., které vyžaduje povolení orgánu ochrany přírody
vydávané podle §83 zákona. Pro zvláště složité případy je zde stanovena lhůta pro rozhodnutí 90
dní ode dne zahájení řízení, tzn. že lhůta od 5. 10. 1999 (kdy byl na zasedání Městské rady obce
Hradec nad Moravicí schválen záměr kácení stromů) do vlas tního pokácení stromů, ke kterému
došlo ve dnech 15. – 17. 3. 2000, umožňovala provedení shora uvedeného řízení. O kácení
stromů podle §8 odst. 4 zákona se nejednalo, neboť v daném případě nebyla naplněna
podmínka zřejmého a bezprostředního ohrožení života či zdraví, což dokazuje skutečnost, že od
usnesení Městské rady ze dne 5. 10. 1999 do pokácení dřevin ve dnech 15. – 17. 3. 2000 uplynulo
celkem 163 dnů. Žalovaný uvádí, že zřejmost a bezprostřednost zásahu nelze vázat na lhůtu 163
dnů, která je delší než lhůta k vydání rozhodnutí v řízení podle §83 odst. 3 zákona, tj. 90 dnů
v případě zvlášť složitém. Žalovaný se neztotožňuje s názorem žalobce, že napadené rozhodnutí
vyplynulo z nedostatečně zjištěného skutkového stavu; odkazuje na podklady o rozhodnutí a
zejména na tu skutečnost, že v průběhu odvolacího řízení nebylo možno z důvodu neexistence
předmětných dřevin zajistit znalecké posouzení jejich zdravotního stavu. Žalovaný však sděluje,
že podle posudku ČIŽP z dubna roku 2000 byl zjištěn velmi dobrý stav pařezů, pouze u dvou
z nich byly zjištěny hniloby malého rozsahu. Žalovaný je přesvědčen, že doba ode dne 14. 1.
2000, kdy byl Oddělením životního prostředí Městského úřadu Hradec nad Moravicí vydán
souhlas ke kácení stromů podle §8 odst. 4 zákona č . 114/1992 Sb. do samotného pokácení
stromů (15. - 17. 3. 2000) byla příliš dlouhá na to, aby odůvodnila tvrzení, že se jednalo o
neodkladný zásah; v daném případě bylo na místě použití ustanovení §8 odst. 1 zákona
č. 114/1992 Sb. Souhlas ze dne 14. 1. 2000, na který se žalobce odvolává, přitom není souhlasem
orgánu ochrany přírody ve smyslu §8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. V daném případě měl
o kácení stromů rozhodnout Referát životního prostředí Okresního úřadu v Opavě, který si
přípisem ze dne 30. 10. 1995 čj. RŽP 6079/95/1 vyhradil působnost podle §77 odst. 2 zákona
č. 114/1992 Sb. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhuje žalovaný žalobu pro
nedůvodnost zamítnout.
Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné
skutečnosti:
Dne 5. 10. 1999 byl na zasedání městské rady Městského úřadu Hradec nad Moravicí
schválen záměr pokácet dvanáct kusů suchých topolů kanadských na hřišti v K., podmíněný
písemným souhlasem vedoucího Referátu životního prostředí Městského úřadu Hradec nad
Moravicí a majitele daného pozemku. Souhlas s kácením stromů byl udělen dne 14. 1. 2000
Oddělením životního prostředí Městského úřadu Hradec nad Moravicí; kácení mělo být
provedeno firmou S. – K. V. a S. d. h. se zavázal vysázet do konce dubna 2000 na místě
pokácených stromů novou zeleň. Dne 17. 3. 2000 bylo Referátu životního prostředí Okresního
úřadu v Opavě zasláno oznámení o tom, že ve dnech 15. - 17. 3. 2000 bylo na pozemku v
katastrálním území K. pokáceno dvanáct topolů kanadských podle ustanovení §8 odst. 4 zákona
č. 114/1992 Sb. Oznámení bylo dne 22. 3. 2000 doplněno o údaje týkající se stavu pokácených
dřevin. Dne 17. 8. 2000 zaslala ČIŽP, oblastní inspektorát Ostrava, žalobci oznámení o zahájení
řízení ve věci porušení zákona č. 114/1992 Sb., které bylo kvalifikováno jako správní delikt podle
§88 odst. 1 písm. c) zákona, když ke kácení stromů nebylo vydáno povolení orgánu ochrany
přírody. Dne 14. 9. 2000 bylo ČIŽP vydáno rozhodnutí, kterým byla žalobci uložena pokuta ve
výši 50 000 Kč pro porušení ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., čímž byl spáchán
správní delikt podle §88 odst. 1 písm. c) zákona s odůvodněním, že pokácené dřeviny nebyly ve
stavu, který by ohrožoval život či zdraví nebo hrozila škoda značného rozsahu, a který by
vyžadoval okamžité kácení podle §8 odst. 4 zákona. Ve správním spise je dále založeno žalobou
napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2000, které bylo žalobci doručeno dne 3. 1.
2001.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle
ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), postoupena Nejvyššímu
správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
s. ř. s. – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních
bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Kácení stromů bylo v daném případě realizováno podle §8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.,
a bylo tedy nezbytné získat povolení orgánu ochrany přírody, kterým měl být Referát životního
prostředí Okresního úřadu v Opavě (působnost podle §77 odst. 2 zákona si vyhradil přípisem
zaslaným žalobci dne 30. 10. 1995). Nejednalo se o kácení stromů podle ustanovení §8 odst. 4
zákona, neboť bylo zjištěno, že dřeviny nebyly ve stavu, který by zřejmě a bezprostředně
ohrožoval život či zdraví nebo by hrozila škoda značného rozsahu, což by opravňovalo žalobce
k provedení kácení bez povolení orgánu ochrany přírody. O tom svědčí m.j. i to, že žalobce po
získání povolení od rozhodnutí o kácení stromů dne 14. 1. 2000 realizoval kácen í stromů až za
více jak dva měsíce, t. j. ve dnech 15. až 17. 3. 2000. Pokud nebyly naplněny okolnosti nezbytné
pro použití §8 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., byl na místě postup podle §8 odst. 1 zákona, což
žalobce neučinil, a tím se dopustil správního deliktu podle §88 odst. 1 písm. c) zákona, když bez
povolení zničil skupinu dřevin rostoucích mimo les. Za tento správní delikt byla žalobci orgánem
ochrany přírody uložena pokuta ve výši 50 000 Kč, tedy při spodní hranici zákonné sazby, kterou
soud považuje za přiměřenou.
Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O věci
přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení nevznesla.
Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. 8. 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu