ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.40.2001
sp. zn. 5 A 40/2001-28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové
a soudců JUDr. Marie Součkové a JUDr. Antonína Koukala, v právní věci žalobce S. K. n. V., a.
s., zast. Mgr. Michalem Janíkem, advokátem se sídlem Příbram II., Dlouhá 141, proti žalované
komisi pro cenné papíry, Washingtonova 7, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí prezídia
Komise pro cenné papíry ze dne 11. 12. 2000, č. j. 31/13 629/2000,
takto:
Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1000 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu
k rukám zástupce žalobce Mgr. Michala Janíka, advokáta, Advokátní kancelář se sídlem Příbram
II, Dlouhá 141; poplatek bude vrácen ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 13. 3. 2001, doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 20. 3. 2001,
se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto usnesení, jímž mu byla
uložena pokuta ve výši 200 000 Kč podle ust. §86 odst. 1, písm. b) zákona o cenných pap írech, a
to za porušení ustanovení §80 odst. 1 téhož zákona.
Usnesením ze dne 17. 7. 2001, č. j. 5 A 40/2001 – 13, Vrchní soud v Praze řízení zastavil
podle úst. §9 odst. 1 ták. Č. 549/1991 Sb. (o soudních poplatcích) pro nezaplacení soudního
poplatku ve výši 1000 Kč, splatného podáním žaloby, tj. již dnem 20. 3. 2001, (§4 písm. a) zák.
č. 549/1991 Sb.). Žalobce poplatek nezaplatil ani dodatečně ve lhůtě 14 dnů soudem k tomu
určené ve výzvě, která byla zástupci žalobce doručena dne 8. 6. 2001, ačkoli byl o následcích
nezaplacení soudního poplatku poučen. Právnímu zástupci žalobce bylo usnesení o zastavení
řízení doručeno do vlastních rukou dne 9. 8. 2001 spolu s poučením, že proti tomuto usnesení
nejsou opravné prostředky přípustné (§250 j odst. 4 o. s. ř.).
Podáním ze dne 16. 8. 2001, označeným jako odvolání – návrh na zrušení usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2001, č. j. 5 A 40/2001 – 13 o zastavení řízení, se žalobce
dovolává ust. §9 odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění, (podle něhož lze usnesení o
zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušit, je -li poplatek zaplacen nejpozději do
konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení) a v této souvislosti označuje za nesprávný postup,
který vylučuje právo dotčeného podat opravný prostředek proti usnesení o zastavení řízení, a
vylučuje možnost takové usnesení zrušit v odvolací lhůtě ve smyslu §9 odst. 7 zákona o soudních
poplatcích z důvodu dodatečného zaplacení soudního poplatku. Připomíná, že důvodem
opožděného splnění poplatkové povinnosti byly personální změny ve vedení organizace žalobce a
dále okolnosti související se změnou sídla advokátní kanceláře právního zástupce žalobce.
Žalobce vyslovuje přesvědčení, že i v tomto případě, může žalobce dodatečně v obecné odvolací
lhůtě podle občanského soudního řádu uhradit soudní poplatek a soud je povinen podle
citovaného zákonného ustanovení zrušit usnesení o zastavení řízení. Z důvodu právní jistoty
podává současně proti napadenému usnesení odvolání. Spolu s podání „odvoláním“ zaplatil
žalobce kolkovou známkou soudní poplatek ve výši 1000 Kč, který došel Vrchnímu soudu
v Praze dne 17. 8. 2002.
Na Nejvyšší správní soud přešla věc podle §132 zák. č. 150/2002 Sb. (soudní řád
správní) z Vrchního soudu v Praze, neboť ten o důsledcích zaplacení soudního poplatku
žalobcem, k němuž došlo po vydání usnesení o zastavení řízení, nerozhodl do dne účinnosti
uvedeného zákona. Nejvyšší správní soud je však přesvědčen, že na něho přešla jen povinnost
vrátit soudní poplatek podle §10 odst. 3 a odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění.
Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a o
tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení nebylo totiž možné podat další
opravný prostředek, jak správně uvedl tento soud v poučení o opravných prostředcích. Nesprávně
podaný opravný prostředek (odvolání, dovolání, návrh na přezkoumání rozhodnutí, návrh na
obnovu řízení) nebyl způsobilý zahájit další řízení a nebyl zde ani soud, který by byl funkčně
příslušný k jeho projednávání. Nebylo tudíž možné o případném odvolání rozhodnout podle části
čtvrté občanského soudního řádu, jak navrhuje žalobce. Vrchní soud v Praze nemusel tudíž o
takovém podání vůbec rozhodnout, měl však žalobce o tom vyrozumět . Věc v tomto rozsahu
nemohla přejít na Nejvyšší správní soud. Podle §132 soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.)
převezme a dokončí naposledy uvedený soud jen věci správního soudnictví, v nichž nebylo
rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení vrchním
soudům nebo Nejvyššímu soudu. Z důvodů výše vysvětlených tyto podmínky možného převzetí
věci nebyly v daném případě splněny.
Věcná příslušnost Vrchního soudu v Praze byla dána jen k rozhodnutí o vrácení soudního
poplatku žalobci, neboť do dne účinnosti s. ř. s. nebylo o něm rozhodnuto, ačkoli rozhodnuto být
mělo.
Podle ust. §10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. v platném znění, soud vrátí z účtu soudu
zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním náv rhu na zahájení řízení, odvolání nebo
dovolání, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Podle odst. 5 téhož ustanovení,
postupuje soud obdobně v řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, dokud nebylo vydáno
rozhodnutí o věci samé. (Možnost rozhodnout v řízení bez jednání připouštělo ust. §250 f o. s. ř.).
Podle §10 odst. 7 zák. č. 549/1991 Sb., byla -li věc po zaplacení poplatku nebo po vydání
usnesení, kterým byla stanovena povinnost zaplatit poplatek, postoupena jinému příslušnému
soudu, vrací přeplatek z účtu soudu tento soud.
V projednávané věci bylo řízení zastaveno před prvním jednání (či před rozhodnutím
o věci samé) a proto musí být žalobci vrácen ve smyslu citovaných ustanovení zaplacený soudní
poplatek ve výši 1000 Kč z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 15 dnů od právní moci
tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 17. 2. 2003
JUDr. Dagmar Nygrínová
předseda senátu