ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.56.2000
sp. zn. 5 A 56/2000-32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a
soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce S.,
spol. s r. o., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem, se sídlem České
Budějovice, Česká 51 proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem Na
Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2.
2000, sp. zn. 44/601/48925/27.12.1999,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhá zrušení shora označeného
rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým bylo zamítnuto odvolání
žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Českých Budějovicích ze dne 21. 10. 1999, zn.
57/6703/99/P-38. Citovaným rozhodnutím úřad práce žalobci jako zaměstnavateli podle
ustanovení §9 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku
zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů za zaviněné porušení §2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů uložil pokutu ve výši 60 000 Kč za
porušení pracovněprávních předpisů.
Žalobce především napadá výši a způsob stanovení pokuty, která mu byla uložena. Dle
žalobce nelze toto odůvodnění považovat za právně relevantní, neboť „jakýmsi
matematickým výpočtem nelze stanovit výši sankce“, tak jak uvádí Úřad práce v Českých
Budějovicích – „jeden námezdní dělník á 15 000 Kč‘‘. Dle tvrzení žalobce je výše pokuty
abstraktní a z právního hlediska nepřezkoumatelná a obecná. Žalobce dále namítá, že přímá
souvislost mezi zaměstnáváním ukrajinských dělníků a nezaměstnaností českých občanů je
uměle ideologickou frází, navíc zavánějící xenofobií a nenávistí vůči cizincům jakéhokoliv
druhu a tudíž v rozporu s dobrými mravy a zásahem do Listiny základních práv a svobod.
Proto žalobce navrhuje napadené rozhodnutí žalovaného zrušit a věc vrátit k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že správní orgán I. stupně při stanovení výše
pokuty vycházel z počtu žalobcem neoprávněně zaměstnávaných cizích státních příslušníků,
dále přihlédl k tomu, že u žalobce se jednalo o prvé zjištění porušení povinností vyplývajících
ze zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů a dále vycházel i
z důvodů a okolností, které vedly k zaměstnávání cizích státních příslušníků. Žalovaný se ve
svém rozhodnutí proto s postupem správního orgánu I. stupně zcela ztotožnil a dále zdůraznil
míru zavinění žalobce, který od počátku chtěl zaměstnat cizince a věděl, že k jejich
zaměstnání musí být splněny určité podmínky. Žalobce navrhl podanou žalobu zamítnout.
Žalobce využil možnost podat repliku k citovanému vyjádření žalovaného. Žalobce
v replice poukázal na to, že postup a vedení řízení o uložení pokuty žalobci se nezaměřilo na
zjištěné skutečnosti, rozhodné pro posouzení, zda jsou splněny i další předpoklady. Žalovaný,
ani správní orgán I. stupně takové skutečnosti řádným dokazováním nezjistil a právními
úvahami se nezabýval. Dle názoru žalobce mělo být provedeno kvalitnější dokazování.
Zejména měl být učiněn dotaz na oddělení Cizinecké policie České republiky, kdy ukrajinští
občané přijeli do České republiky, a mělo být zjištěno zda byly učiněny konkrétní kroky pro
povolení zaměstnání a povolení k pobytu.
Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002, byla dle
ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé
dílu prvního soudního řádu správního – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního
orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného Ministerstva
práce a sociálních věcí v mezích žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že
žaloba není důvodná.
V souzené věci z předloženého správního spisu především vyplývá, že Úřad práce
v Českých Budějovicích zahájil dne 16. 10. 1999 se žalobcem správní řízení o uložení pokuty
podle ustanovení §9 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů za
zaviněné porušení §2 odst. 2 zákona. č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti ve znění pozdějších
předpisů. Na základě kontroly ze dne 7. 9. 1999 bylo zjištěno, že žalobce bez povolení k
zaměstnání od příslušného úřadu práce a bez povolení k dlouhodobému pobytu poskytl práci
čtyřem ukrajinským dělníkům – M. K., O. L., O. S., a Y. S., – kteří byli zjištěni při kontrole
Úřadem práce v Českých Budějovicích dne 7. 9. 1999 v Českých Budějovicích v Domově
důchodců v Libniči. Po provedeném správním řízení bylo dne 21. 10. 1999 vydáno rozhodnutí
zn. 57/6703/99 P-38, kterým byla uložena žalobci pokuta v částce 60 000 Kč a to za zaviněné
porušení §2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb. ve znění pozdějších přepisů. Proti tomu podal
žalobce odvolání, ve kterém namítal, že zmínění cizí státní příslušníci byli ubytováni v jeho
rodinném domku a za toto ubytování žalobci pomáhali na stavbě. Důležitou roli u žalobce
hrálo sociální cítění. Vzhledem k tomu, že žalobce nechtěl mít problémy s úřadem práce,
požádal JUDr. T. o zařízení pracovního povolení pro tyto zaměstnance. Než došlo k vyřízení,
byla provedena zmíněná kontrola.
Odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí dne
7. 2. 2000 zn. 44/601/48925/27. 12. 1999, které neshledalo žalobcovy námitky jako důvodné.
Žalovaný odkázal především na skutečnosti zjištěné kontrolou provedenou na stavbě. Dále
poukázal na ustanovení §2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších
předpisů a na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti
orgánů ČR na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Ohledně výše pokuty
žalovaný dovodil, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odpovídá závažnosti
porušení právního předpisu upravujícího zaměstnávání cizinců, četnosti případů a době, po
kterou byl zákon zaměstnavatelem porušován.
Nejvyšší správní soud především konstatuje, že k provedení předmětné kontroly a
k následnému udělení pokuty došlo ve shodě s ustanovením §12 odst. 1 písm. g) zákona
č. 9/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů podle něhož úřad práce vykonává kontrolní
činnost na úseku zaměstnanosti včetně udělování pokut. Výše pokuty byla stanovena v rámci
mezí uvedených v ustanovení §9 odst. 1 stejného zákona, podle něhož je orgán kontroly
oprávněn za zaviněné porušení povinností, jejichž dodržování je oprávněn kontrolovat,
udělovat pokuty až do částky 250 000 Kč. O udělení předmětné pokuty tedy rozhodoval
správní orgán v mezích stanovené pravomoci. Hlediskům pro stanovení výše pokuty podle
ustanovení §9 odst. 2 zákona č 9/1991 Sb. odpovídá, pokud úřad práce poukázal i na to,
v kolika případech došlo k porušení pracovněprávních předpisů. Na základě samotné této
skutečnosti však nelze dovozovat, že pokuta byla stanovena nepřípustným matematickým
výpočtem. Ostatně i z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřejmé, že byl vzat zřetel i na
další, tomuto ustanovení odpovídající okolnosti. Rovněž i žalobcova námitka dovolávající se
jeho sociálního cítění je pro skutečnost, že došlo k naplnění skutkové podstaty správního
deliktu právně irelevantní. Bylo beze vší pochybnosti prokázáno, že žalobce zaměstnával cizí
státní příslušníky a tím došlo k porušení §2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb. ve znění pozdějších
předpisů.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§78
odst. 7 s. ř. s.). Se souhlasem účastníků řízení rozhodl o žalobě bez jednání (§51 odst. 1
s. ř. s.).
Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému – jak vyplývá ze spisového materiálu - náklady
řízení nad rámec běžných výdajů nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. 11. 2003
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu