ECLI:CZ:NSS:2003:5.A.65.2001
sp. zn. 5 A 65/2001- 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce A., spol.
s r. o., zastoupeného JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem Chrudim, Rooseveltova
335, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, Praha 10, Vršovická 65, o zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2001, č. j. 550/0VSS-VI/20/01-Tro,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České inspekce životního prostředí ze dne 4. 12. 2000,
č. j. 6/OH/7222/00/PS byla žalobci podle ustanovení §39 odst. 1 písm. c) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů uložena pokuta ve výši 3000 Kč za porušení
§5 odst. 1 písm. h) téhož zákona s tím, že tato firma nevede evidenci odpadů v rozsahu
stanoveném zákonem o odpadech a vyhláškou ministerstva.
V odvolání žalobce poukázal na to, že podle §39 odst. 1 písm. c) uvedeného zákona
uloží inspekce pokutu právnické osobě, která nevede ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů
a neplní ohlašovací povinnosti (§5 odst. 1 písm. g) a další. Správní orgán však klade za vinu
žalobci porušení §5 odst. 1 písm. h) tohoto zákona. Porušení této povinnosti však není
ustanovením §39 odst. 1písm. c) zákona o odpadech sankcionováno.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 2. 2001, č. j. 550/OVSS-VI/20/01-Tro bylo
odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí České inspekce životního prostředí bylo
potvrzeno. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný především poukázal na to, že novelou
zákona o odpadech provedenou zákonem č. 37/2000 Sb. bylo do ustanovení §5 odst. 1
za písmeno d) vloženo nové písmeno e) a dosavadní písmena e) až i) byla nově označena jako
f) až j). Povinnost původce vést evidenci odpadů je dle platného znění zákona dána
ustanovením §5 odst. 1 písm. h). Tuto úpravu značení však již uvedená novela nepromítla
v sankčních ustanoveních zákona. Pokuty jsou proto logicky ukládány podle těch sankčních
ustanovení, která svým obsahem (nikoli citací v závorkách) odpovídají skutkové podstatě
deliktu. Proto nelze akceptovat námitku odvolání, že pokuta byla uložena v rozporu s platným
zněním zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu. V návaznosti
na podané odvolání poukázal na to, že není možné souhlasit s extenzivním výkladem znění
zákona odpovídající představě o možném rozporu mezi „duchem“ zákona a písemným
zněním zákona. S odkazem na čl. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dovodil,
že pokud na porušení nějaké povinnosti není pamatováno sankcí, není možné sankci uložit.
Žalobce proto navrhl, aby bylo zrušeno jak rozhodnutí ministerstva, tak i rozhodnutí
správního orgánu prvého stupně.
Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na stejné skutečnosti jako v odůvodnění
správního rozhodnutí orgánu druhého stupně a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
V podání ze dne 30. 7. 2001 žalobce odkázal na skutečnosti uvedené v žalobě.
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze o žalobě do 31. 12. 2002 nerozhodl,
postoupil tuto věc podle ustanovení §132 s. ř. s. k převzetí a dokončení věci Nejvyššímu
správnímu soudu. Tento soud přezkoumal v rozsahu žalobních námitek napadené správní
rozhodnutí, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:
V daném případě v průběhu odvolacího řízení, ani v žalobě žalobce nečinil sporným,
že nevedl evidenci odpadů v rozsahu stanoveném zákonem o odpadech a přílohou č. 8
vyhlášky č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Dopustil se tedy porušení
právní povinnosti uvedené v ustanovení §5 odst. 1 písm. h) zákona č. 125/1997 Sb., ve znění
zákona č. 37/2000 Sb. (vést evidenci odpadů v rozsahu stanoveném tímto zákonem
a vyhláškou ministerstva). Je skutečností, že v důsledku legislativní chyby úprava
v ustanovení §5 odst. 1 tohoto zákona (tak jak se o tom zmiňuje žalovaný) nebyla zohledněna
v zákonném odkazu v ustanovení §39 odst. 1 písm. c), kde i nadále je uveden §5 odst. 1
písm. g), namísto správného §5 odst. 1 písm. h). Pokud ustanovení o sankci náležitě (slovně)
definuje skutkovou podstatu deliktu, samotný nepřesný odkaz na ustanovení vymezující
právní povinnost, nebrání možnosti uložit za tento delikt příslušnou sankci. Ostatně při
takovémto slovním vymezení není odkaz na příslušné ustanovení ani nezbytný. V daném
případě je třeba přisvědčit žalovanému, že vymezení skutkové podstaty („nevede
ve stanoveném rozsahu evidenci odpadů“) je již samo o sobě postačující a nemohlo ani
v daném případě vést k pochybnostem o tom, jakého deliktu se žalobce dopustil.
Ze všech těchto důvodů byla žaloba zamítnuta (§78 odst. 7 s. ř. s.).
Neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší, žalovanému pak podle obsahu
spisů žádné nároky nad rámec běžných výdajů nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. 11. 2003
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu