ECLI:CZ:NSS:2003:5.AZS.14.2003
sp. zn. 5 Azs 14/2003 - 66
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce R. A., zast. JUDr. Jiřím Švihou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám.
Přemysla Otakara II. č. 6, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, 170 34 o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 2. 7. 2003 č. j. 10 Az 70/2003-23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu 1. stupně byla
zamítnuta žaloba podaná žalobcem - stěžovatelem proti rozhodnutí ministra vnitra České
republiky ze dne 5. 3. 2003 č. j. OAM 2002/AŘ-2002, jimž byl zamítnut rozklad stěžovatele
a součastně potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra České republiky o neudělení azylu
z důvodů nesplnění podmínek uvedených v ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (dále
jen zákon o azylu) a o neexistenci překážky vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož
zákona.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž shledával důvod
pro zrušení rozsudku soudu 1. stupně ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona
č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). Uvedl, že byla nesprávně posouzena
právní otázka, zda správní řízení před žalovaným 1. a 2. stupně proběhlo v pořádku.
Především že bylo porušeno ustanovení §3 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení
(správní řád), neboť se stěžovateli nedostalo práva poučení a poskytnutí pomoci ve smyslu
citovaného ustanovení. Nebyl totiž poučen o povinnosti tvrdit a prokazovat a ani o právu
nahlížet do spisu, navrhovat důkazy apod. Má také za to, že bylo porušeno ustanovení §59
odst. 1 správního řádu, neboť v daném případě mělo být v rámci odvolacího řízení nařízeno
ústní jednání, neboť to vyžadovala povaha věci, především pak rozšíření důvodů pro udělení
azylu.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti tyto důvody odmítl a pokud jde
o otázku poučovací povinnosti sdělil, že stěžovatel byl poučen ve smyslu poučení účastníka
řízení o udělení azylu, které obdržel při zahájení řízení o udělení azylu v příslušném jazyce.
K tomu předložil poučení žadatele o udělení azylu, které obsahuje podrobné informace
o zahájení řízení, o průběhu správního řízení o udělení azylu, o doručování písemností
Ministerstvem vnitra, o pobytu v azylovém zařízení, o ubytovaní mimo pobytové zařízení.
Dále obdržel „poučení žadatele o přiznání postavení uprchlíka“, v němž je mimo jiné
obsaženo právo nechat se v řízení o přiznání postavení uprchlíka zastupovat jinou osobou,
zvolit si i advokáta, účastnit se pohovorů, vyjadřovat se k podkladům pro rozhodnutí,
ke způsobu jejich zjištění, o právu oznámit správnímu orgánu skutečnosti nasvědčující
vyloučení pracovníka správního orgánu pro podjatost, nahlížet do spisu a pořizovat si z něj
výpisy, navrhovat důkazy a jejich doplnění, klást svědkům a znalcům otázky při ústním
jednání, podat vysvětlení k ověření důvodu, pro které lze žádost shledat jako zřejmě
neodůvodněnou, nárok na bezplatné poskytnutí tlumočníka.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí
druhostupňového orgánu Ministerstva vnitra, totiž rozhodnutí ministra ze dne 2. 4. 2003
z důvodu, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním
rozhodnutí a důkazy, které si opatřil nebyly úplné. Nepřihlížel k tvrzením, že Moldavskou
republiku opustil kvůli pronásledování a ohrožování života kvůli nesouhlasu s politikou
komunistické strany, ze strany ruské mafie byl vydírán a bylo mu vyhrožováno z důvodu,
že má ruské příjmení a žije v Moldávii a tamní ruská mafie jej pokládala za zrádce ruského
národa, a proto ji musí platit nebo by jej zlikvidovala. Zabývá se podnikáním, ale mafie po
něm vyžaduje peníze. Odmítl zaplatit, třikrát jej zbili, naposledy v srpnu 1999 a při posledním
setkání mu vyhrožovali smrtí; policie mu nijak nepomohla. Nemůže se tedy do Moldávie
vrátit, opět by ho bili a věří, že by splnili své výhružky a zabili jej. Vždy vystupoval proti
politice komunistické strany a byl za to pronásledován. Vše je znásobeno ještě tím,
že je soukromý podnikatel. Má velmi konkrétní obavy o zdraví a svůj život při návratu
do Moldávie. V průběhu přezkumného řízení soudního si sjednal právní pomoc u advokáta
JUDr. Jiřího Švihly. Soudní spis obsahuje vyjádření žalovaného k žalobě a jeho souhlas
s vydáním rozhodnutí bez nařízeného jednání, jakož i sdělení, že ani žalobce netrvá
na nařízení jednání. Na to soud 1. stupně vydal rozsudek, který byl později napaden kasační
stížností.
Správní spis obsahuje „prohlášení o převzetí poučení pro účastníky řízení o udělení
azylu na území ČR“ v jazyce Moldavském. Stěžovatel byl seznámen s jeho obsahem
prostřednictvím tlumočníka a porozuměl mu. Z návrhu na zahájení řízení o udělení azylu je
patrné, že není členem žádné politické strany. O azyl žádá z důvodu problémů s mafií. V
příloze k tomuto návrhu uvedl, že žádá o politický azyl, protože má velké problémy s mafií,
byl podnikatelem, mafie po něm chtěla peníze a pořád k němu přicházela. V rámci protokolu
o pohovoru k návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území České republiky se
stěžovatel vyjadřoval k důvodům, které jej vedly k odchodu z Moldávie; uvedl okolnosti
shora uvedené, totiž problémy s mafií a jeho podnikáním. V Moldavsku se na nikoho
s pomocí neobracel, protože má za to, že by mu to nepomohlo. Od dubna do září 2000
v České republice byl nelegálně, stejně tak od října 2000 do května 2001. Nevěděl kam se má
obrátit, aby mohl zlegalizovat pobyt. Cizinecká policie jej zadržela už v listopadu roku 2000,
udělila mu zákaz pobytu na 3 roky a když jej podruhé zadrželi, obdržel zákaz pobytu do roku
2006. O azyl se rozhodl požádat letos v květnu, kdy byl kontrolován policií v Ústí nad Labem,
neměl již vízum a byl zde nelegálně. Byl zadržen a umístěn na Bálkové a tam se dozvěděl o
azylu, takže o něj požádal. Uvedl, že ničeho dalšího nechce doplnit ani dodat. Byl informován
o materiálech, z nichž správní orgán bude při rozhodování vycházet. Nepožadoval seznámit se
s nimi. Rozhodnutím správního orgánu 1. stupně azyl nebyl udělen z důvodu nesplnění
podmínek uvedených v §12 a §13 odst. 2 a §14 zákona o azylu a také uvedeno, že se na
stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Správní orgán
v důvodech svého rozhodnutí citoval obsah zprávy Ministerstva zahraničí USA o stavu
dodržování lidských práv v Moldavské republice za rok 2000, a dospěl k závěru, že nemá za
odůvodněné obavy z pronásledování stěžovatele ve smyslu §12 zákona o azylu, když ten
podal návrh na zahájení řízení až po jednom roce nelegálního pobytu na území České
republiky, když mu bylo opakovaně vystaveno rozhodnutí o správním vyhoštění. Žádost o
udělení azylu je důsledkem jeho snahy o legalizaci pobytu v České republice a takové
pohnutky nelze podřadit pod zákonný důvod pro udělení azylu. Dále se vypořádával
s ustanoveními §13 odst. 1 a 2 a §14. Ani v těchto případech neshledal důvody pro udělení
azylu. Stejně tak se zabýval i otázkou existence překážek vycestování ve smyslu §28 zákona
o azylu. Ani zde důvod pro postup dle citovaného ustanovení zákona neshledal. Rozhodnutí
bylo vydáno dne 6. 11. 2001 pod č. j. OAM 2174/CU-02-ZA03-2001. V rámci podaného
rozkladu ze dne 23. 11. 2001 proti tomuto rozhodnutí stěžovatel uváděl opět vyhrožování ze
strany ruské mafie. Stěžovatel uvedl, že po volbách, kdy vyhrála komunistická strana, by
byla jeho pozice ještě horší, protože vždy vystupoval proti politice této strany, tím uplatňoval
svá práva politická a svobody a byl za to pronásledován a vše je znásobeno tím, že je
soukromý podnikatel. Má tyto velmi konkrétní obavy o zdraví a svůj život při návratu do
Moldávie. Jeho příbuzní a známí mu potvrdili, že se nemůže vrátit zpět, protože jsou zde
oprávněné obavy o jeho život, neboť jej čeká jistá smrt. V rozhodnutí o rozkladu ministr
uvedl, že k těmto posléze učiněným tvrzením nepřihlížel a rozhodnutí správního orgánu 1.
stupně potvrdil a rozklad zamítl.
Kasační stížnost Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.
O žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti soud nerozhodoval s ohledem
na skutečnost, že věc samu projednal přednostně, a to v nejkratším možném termínu.
Soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatele o tom, že nebyl náležitě poučen
o průběhu správního řízení. Žalovaný řádně splnil svou poučovací povinnost a to v rozsahu,
který zcela odpovídá potřebám správního řízení, když stěžovateli poskytl obsáhlé poučení,
které je určeno pro žadatele o udělení azylu a obsahuje nejen úvodní poučení v obecné rovině,
jež se týká i možnosti ustanovení opatrovníka, právo na tlumočníka, možnost kontaktu
s úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, ale především o právu uvádět skutečnosti
vztahující se k řízení o udělení azylu, navrhovat a předkládat důkazy, právo vyjadřovat
se k podkladům pro rozhodnutí, ke způsobu jejich zjištění, nahlížet do spisu, pořizovat si z něj
výpisy. Toto poučení je uvozeno tím, že tato práva má v průběhu celého řízení správního.
Za této situace, kdy je zcela zřejmé a ze soudního spisu, resp. z jeho přílohy doložitelné,
že takovéto poučení stěžovatel ve svém rodném jazyce obdržel, pak stížní námitka je zcela
nedůvodná a nelze z ní ničeho ve prospěch stěžovatele vytěžit. Nelze tedy shledávat důvod
kasační stížnosti ve vadě řízení před správním orgánem. To se konečně týká i otázky,
zda mělo být nařízeno ústní jednání či nikoliv. Především obsah rozkladu nic nenaznačuje,
že by zde byly nějaké okolnosti, které by bylo třeba zjišťovat teprve v rámci nařízeného
ústního jednání, neboť se zde objevují údaje, které z hlediska zákonných kritérií nemohou být
důvodem pro přiznání azylu, totiž jde o problémy mezi soukromými osobami s tzv. mafií
v domovském státě a tyto okolnosti rozhodně nelze považovat za některý z důvodů, pro něž
by bylo lze podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu úspěšně odůvodnit žádost
o azyl. Sdělení o důsledcích vítězství komunistické strany je natolik v obecné rovině a není
spojeno s žádnou informací, která by mohla na obecném vymezení obavy stěžovatele
čehokoliv změnit. Tvrzení o tom, že vystupoval proti politice této strany není ani náznakem
odůvodněno a soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného o účelovosti takového tvrzení.
Za stejně účelové v tomto ohledu pak považuje i stížní bod k tomuto vedený, neboť stěžovatel
se výslovně vzdal práva být účasten při nařízeném ústním jednání, resp. netrval na ústním
jednání. Jestliže stěžovatel neměl co říci soudu v rámci ústního jednání, jak může být pro soud
přesvědčivé tvrzení o tom, že povaha věci a rozšíření důvodů o udělení azylu vyžadovalo
nařízení ústního jednání před správním orgánem 2. stupně. Obecná rovina, v níž stěžovatel
v rámci řízení o rozkladu uváděl obavy o svou osobu po vítězství komunistů ve volbách,
jakož i dosud stále tvrzené obavy před mafií, nedávaly objektivně druhostupňovému orgánu
důvod k tomu, aby takovouto situaci považoval za hodnou nařízení ústního jednání ve smyslu
§21 správního řádu. Správní orgán musí umožnit žadateli o azyl sdělit v řízení všechny
okolnosti, které považuje pro udělení azylu za významné, avšak není jeho úkolem předestírat
důvody, pro které je azyl obvykle poskytován. V daném případě žalovaný při zjišťování
důvodu pro podání žádosti o azyl stěžovatelem postupoval korektně. Poskytl procesní
poučení, jakož i velmi obsáhlé poučení o pobytu cizince na území České republiky v rámci
řízení o žádosti o udělení azylu a nelze mu z tohoto pohledu ničeho vyčíst.
Soud 1. stupně proto nepochybil, jestliže žalobu zamítl. Soud 1. stupně ve svém
rozsudku se velmi podrobně zabýval všemi skutečnostmi po stránce věcné i právní. Nejvyšší
správní soud pak napadené rozhodnutí soudu 1. stupně přezkoumal v souladu s ustanovením
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační
stížnosti a přitom sám neshledal vady podle odst. 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Proto také ve smyslu §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl, když důvody stěžovatelem tvrzené byly správně posouzeny jako takové, jež nespadají
pod žádné ustanovení zákona o azylu, pro něž by bylo možné azyl udělit, a že v daném
případě se o pronásledování žalobce nejednalo, nešlo o projev státní moci přímo vyvolaný
nebo jím podporovaný či vědomě trpěný, resp. nedostatečně potlačovaný.
O nákladech řízení pak rozhodl v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s., když
stěžovatel nebyl úspěšný a žalovaný žádné náklady neuplatňoval a z obsahu spisu ani
nevyplynulo, že by mu nějaké vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst.
3, §120 s. ř. s.)
V Brně dne 25. 11. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu