ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.115.2002
sp. zn. 6 A 115/2002 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce
MUDr. PhDr. P. Č., CSc., zastoupeného JUDr. Josefem Burketem advokátem V Praze 6,
Verdunská 37 proti žalovanému Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy se sídlem v
Praze 1, Karmelitská 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci neudělení vědecké
hodnosti,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 4. 2002 č. j. 12 658/2002-30, kterým bylo zrušeno
rozhodnutí vědecké rady Univerzity Karlovy v Praze ze dne 29. 10. 2001 č. j. 4966/2001-
IV/Klap/CVIII, jímž byl zamítnut návrh komise pro obhajoby doktorských disertačních prací
v oboru gynekologie a porodnictví ze dne 25. 10. 2001 na udělení vědecké hodnosti doktora
lékařských věd žalobci. V odůvodnění žalovaný uvedl, že zohlednil skutečnost, že v průběhu
řízení došlo k zásadní změně právní úpravy spočívající v tom, že k 31. 12. 2001 byly zrušeny
předpisy upravující udělování vědeckých hodností, zejména zákon č. 53/1964 Sb. a vyhl. č.
64/1977 Sb., tj. předpisy, podle nichž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Žalovaný pak pro
provedeném řízení dospěl k závěru, že je třeba zrušit napadené rozhodnutí pro
nepřezkoumatelnost, protože v něm nejsou uvedeny dostatečně věcné důvody pro odmítnutí
udělení vědecké hodnosti žalobci a také proto, že v době, kdy žalovaný o odvolání rozhodoval
byly předpisy, na základě nichž bylo napadené rozhodnutí vydáno byly zrušeny a napadené
rozhodnutí je podle předpisů platných v době rozhodování o odvolání považováno za
rozhodnutí vydané orgánem, který pozbyl pravomoc udělovat vědeckou hodnost doktora věd.
V podané žalobě žalobce uvedl, že se cítí zkrácen na svých právech a napadené
rozhodnutí žalovaného označil za nezákonné. S poukazem na §49 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů namítal, že ačkoliv žalovaný mohl rozhodnout na podkladě
dokladů předložených žalobcem, rozhodl o jeho odvolání až zhruba po pěti měsících.
Žalovaný tak svou nečinností zabránil tomu, aby o právech a povinnostech žalobce rozhodla
vědecká rada Univerzity Karlovy ještě v době, kdy nebylo pochyb o účinnosti zákona č.
53/1964 Sb. a vyhlášky č. 64/1977 Sb. Žalovaný nerozhodl ve lhůtách podle odst. 2
citovaného ustanovení a ani žalobce neuvědomil o tom, v jaké lhůtě a z jakých důvodů o
odvolání rozhodne. Tím byla žalobci odňata možnost činit kroky k tomu, aby o jeho žádosti
rozhodla vědecká rada UK ještě v době, kdy nebylo pochyb o účinnosti zákona č. 53/1964 Sb.
a vyhlášky č. 64/1997 Sb. Zákon č. 111/1998 Sb. (dále jen zákon o vysokých školách), o
jehož §108 odst. 3 (body 1 a 5) žalovaný opřel napadené rozhodnutí, zcela neodůvodněně
předpokládal, že všechna řízení, na jejichž základě by mohla být udělena vědecká hodnost
„doktor věd“, zahájená po dni účinnosti zákona o vysokých školách, budou automaticky
ukončena nejpozději do 31 .12. 2001. Citovaný zákon nestanovuje, jak má být postupováno
v případě, kdy řízení o udělení vědecké hodnosti, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti
zákona o vysokých školách, nebude z jakéhokoli důvodu do 31. 12. 2001 ukončeno. Došlo tak
k porušení jednoho z principů právního státu, podle kterého mají práva a povinnosti účastníků
právních vztahů a postup při jejich uplatňování vyplývat ze zákona a nemají vznikat
pochybnosti při jejich realizaci. Rozhodnutí žalovaného žalobce diskriminuje, ačkoliv Listina
základních práva svobod v čl. 3 odst. 1 diskriminaci zakazuje. Základním žalobcovým
právem, zaručeným Listinou, které bylo v daném případě porušeno, bylo právo na spravedlivé
řízení, které se vztahuje i na řízení před správním orgánem. Bylo porušeno i právo na to, aby
o návrhu na udělení vědecké hodnosti žalobci bylo rozhodnuto bez zbytečných průtahů.
Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě ustanovení §108 odst. 3 zákona o vysokých
školách, které podle názoru žalobce zasahuje do jeho veřejného subjektivního práva
zaručeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práva
základních svobod, jíž je Česká republika vázána. Podle názoru žalobce je tedy toto
ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem. Pokud soud dospěje ke stejnému závěru, žádal
žalobce, aby postoupil věc Ústavnímu soudu.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že rozhodování o udělení vědecké hodnosti není
možné považovat za jednoduchou věc. Postup při udělování vědeckých hodností na základě
zmocnění uvedeného v zákoně č. 53/1964 Sb. obsáhle upravovala vyhláška č. 64/1977 Sb. ve
znění pozdějších předpisů. S ohledem především na §37 této vyhlášky a §46 správního řádu
nebylo možno věc vyřešit bezodkladně. Pokud jde o další námitku žalovaný obdržel spisový
materiál od předsedy vědecké rady Univerzity Karlovy dne 10. 1. 2002 a ve lhůtě stanovené
správním řádem informoval žalobce o prodloužení lhůty a o důvodech prodloužení. Žalovaný
požádal v zákonné lhůtě o stanovisko vědeckou radu a termíny zasedání tohoto orgánu
nemůže ovlivnit. K otázce udělování vědecké hodnosti „doktor věd“ žalovaný uvedl, že za
situace, kdy nabylo účinnosti ust. §108 zákona o vysokých školách o zrušení právních
předpisů o udělování vědeckých hodností, aniž by zákon o vysokých školách stanovil, jak
v zahájených a dosud neskončených řízeních o udělení vědecké hodnosti pokračovat, je
možno mimo jiné konstatovat, že v případě, že do 31. 12. 2001 bylo o udělení vědecké
hodnosti v prvním stupni rozhodnuto vědeckou radou vysoké školy a účastník řízení se proti
tomuto rozhodnutí odvolal, žalovaný by měl vydat rozhodnutí o odvolání. V něm by měl
zohlednit, že dojde-li v průběhu řízení ke změně právní úpravy, musí tuto novou právní
úpravu v době vydání svého rozhodnutí žalovaný akceptovat. Žalovaný tedy musí odvoláním
napadené rozhodnutí vědecké rady vysoké školy zrušit s ohledem na skutečnost, že orgán,
který je vydal, pozbyl pravomoc o otázce udělování vědecké hodnosti rozhodovat, resp. proto,
že institut udělování vědecké hodnosti „doktor věd“ zrušením příslušných právních předpisů
zanikl. Rozhodnutí je tedy zákonné, je-li vydáno v souladu se zákonem platným v době jeho
vydání. Udělení či neudělení vědecké hodnosti „doktor věd“ nemůže být založeno na
ustanoveních zrušeného zákona, protože zákon o vysokých školách nemá příslušné přechodné
ustanovení, které by umožňovalo řízení dokončit podle dosavadních předpisů. Proto od 1. 1.
2002 nelze bez jakýchkoli pochybností v řízení pokračovat a hodnosti doktora věd udělovat.
Žalovaný se ztotožnil s názorem žalobce, že v řízení došlo v průběhu předchozích let
k závažným chybám, pro něž bylo nutno rozhodnutí vydaná vědeckou radou jako nezákonná a
též jako nepřezkoumatelná a řádně neodůvodněná zrušit. Celková délka správního řízení je
nepřiměřená a výsledkem je meritorně neskončené řízení. Nicméně k diskriminaci žalobce
nedošlo, neboť u ostatních účastníků neskončených řízení o udělení vědecké hodnosti „doktor
věd“ proběhlo odvolací řízení podle správního řádu a o jejich odvoláních rozhodl žalovaný
obdobně jako o odvolání žalobce. Žalovaný vyslovil názor, že napadené rozhodnutí nepodléhá
přezkoumání soudem ve správním soudnictví a řízení by mělo být podle §250d odst. 3 o. s. ř.,
resp. podle §104 odst. 1 o. s. ř. (podle právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2002)
zastaveno, a to s ohledem na §248 odst. 1 o. s. ř., popř. s ohledem na §248 odst. 2 písm. e) o.
s. ř.
Protože Vrchní soud v Praze ve věci do 31. 12. 2002 nerozhodl, převzal dnem 1. 1.
2003, kdy nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.),
v souladu s ustanovením §132 s. ř. s. neskončenou věc, u níž byla dána věcná příslušnost
vrchního soudu, Nejvyšší správní soud a dokončí v ní řízení.
Podle ust. §130 odst. 1 s. ř. s. postupuje Nejvyšší správní soud v tomto řízení podle
ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Účinky procesních úkonů v těchto
řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto
zákona.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně správního řízení,
které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Při přezkoumávání napadeného rozhodnutí vycházel Nejvyšší správní soud ze
skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1
s. ř. s.). Z obsahu správního spisu má za prokázané, že žalobce požádal dne 15. 9. 1998 o
povolení obhajoby doktorské disertační práce. Vědecká rada Univerzity Karlovy rozhodla dne
30. 9. 1999 pod č. j. 4092/99-IV/Klap/CVIII o neudělení vědecké hodnosti žalobci.
K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 2. 2000 č. j. 33 151/2000-3/1 rozhodnutí
vědecké rady zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vědecká rada Univerzity Karlovy znovu
rozhodla dne 26.4.2001 pod č. j. 397/2001-IV/Klap/CVIII o neudělení vědecké hodnosti
žalobci. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 10. 2001 č. j. 21 041/2001-3/1
rozhodnutí vědecké rady zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Vědecká rada poté dne 25. 10.
2001 pod č. j. 4966/2001-IV/Klap/CVIII znovu rozhodla o neudělení vědecké hodnosti
žalobci a k odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím opět toto rozhodnutí zrušil.
Pokud jde o námitku žalobce, že ustanovení §108 odst. 3 zákona o vysokých školách
je v rozporu s ústavním pořádkem, Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro postup podle
ustanovení §64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů
Nedůvodná je námitka žalobce, v níž namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné,
protože žalovaný rozhodl v rozporu s ust. §49 odst. 1 a 2 správního řádu. Lhůty stanovené
v citovaném ustanovení jsou zásadně povahy pořádkové, což znamená, že jejich nedodržení
nemá bezprostřední vliv na práva účastníka řízení.
V meritu věci vycházel Nejvyšší správní soud ze zákona č. 53/1964 Sb., o udělování
vědeckých hodností a o Státní komisi pro vědecké hodnosti, a z vyhlášky č. 64/1977 Sb., o
řízení při udělování vědeckých hodností, ve znění pozdějších předpisů. Citovaný zákon mj.
upravoval možnost udělit hodnost doktora věd a citovaná vyhláška prováděla některá
ustanovení zákona, zejména pokud jde o řízení při udělování vědeckých hodností. Podle
těchto právních předpisů bylo možno postupovat do 31. 12. 2001, kdy pozbyly platnosti a
účinnosti. Zákon o vysokých školách dnem 31. 12. 2001 v §108 odst. 3 body 1 a 5 totiž
zrušil zákon č. 53/1964 Sb. i vyhlášku č. 64/1977 Sb. Zákon o vysokých školách neobsahuje
žádná přechodná ustanovení o tom, jak postupovat ve věcech, kdy řízení o udělení vědecké
hodnosti nebylo ke dni 31. 12. 2001 pravomocně skončeno. Vzhledem k této skutečnosti není
možné od 1. 1. 2002 v řízení o udělení vědecké hodnosti pokračovat. Žalovaný však nemohl
řízení zastavit, protože mu to neumožňuje ust. §30 správního řádu. Podle ust. §59 odst. 2
správního řádu, jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí zruší. Podle tohoto
ustanovení postupoval žalovaný, když napadené rozhodnutí zrušil, aniž by věc vrátil
správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí. Vzhledem ke zrušení
zákona č. 53/1964 Sb. a vyhlášky č. 64/1997 Sb. neexistuje od 1. 1. 2002 správní orgán, který
by měl kompetenci v řízení o udělení vědecké hodnosti pokračovat.
Námitku žalovaného uvedenou v jeho vyjádření, že napadené rozhodnutí nepodléhá
přezkoumání soudem s odkazem na ust. 248 odst. 1 a 2 písm. e) je nutno označit v současné
době za neopodstatněnou, protože s účinností od 1. 1. 2003 postupuje soud při přezkoumávání
rozhodnutí vydaného v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné podle s. ř. s. Ust. §248
odst. 2 písm. e) o. s. ř. bylo sice zčásti převzato do §70 písm. c) s. ř. s., ale je zúženo na
kompetenční výluku úkonů správního orgánu, jimž se upravuje vedení řízení před správním
orgánem.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle §78 odst. 7 s. ř. s. žalobu
zamítl. Ve věci rozhodl bez jednání v souladu s ust. §51 odst. 1 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce ve věci úspěch
neměl a žalovaný žádné náklady nevynaložil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. července 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu