ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.25.2000:40
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce Ekologický právní servis, občanské sdružení se sídlem Bratislavská 31, 602 00
Brno, zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, Špitálské nám. 285, 390 01 Tábor proti žalovanému
Ministerstvu průmyslu a obchodu, Na Františku 32, 110 15 Praha 1, zast. JUDr. Martinem
Mikyskou, advokátem se sídlem Malá Skála 397, 468 31, o žalobě proti rozhodnutí ministra
průmyslu a obchodu kterým zamítl rozklad a potvrdil rozhodnutí Ministerstva průmyslu a
obchodu ze dne 18. 2. 2000 č. j. 1997/00/7000/1100 vydaného postupem dle §16 odst. 3
zákona č. 106/1999 Sb.,
takto:
I. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu kterým zamítl rozklad a potvrdil
rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 18. 2. 2000
č. j. 1997/00/7000/1100 vydaného postupem dle §16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se z ru šu je a věc se mu v ra cí k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povi ne n uhr adi t žalobci na nákladech řízení částku 3150 Kč
k rukám právního zástupce žalobce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 18. 4. 2000 se žalobce domáhal
zrušení rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu, kterým zamítl rozklad podaný žalobcem
proti rozhodnutí žalovaného v prvním stupni ze dne 18. 2. 2000, č. j. 1997/00/7000/1100,
a to v důsledku fikce stanovené v §16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím (dále jen „zákon“), ve znění účinném ke dni vydání onoho rozhodnutí a tím
i napadené rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím přitom byla posouzena žádost
žalobce ze dne 18. 1. 2000 o poskytnutí informací podle zákona shora, když se žalobce
domáhal poskytnutí kopie materiálu č. j. D5/2000 „Dopady vysílání Rádia Svobodná
Evropa na zahraniční obchod České republiky s Iránem a Irákem – současný stav“, tak
že požadované informace nelze poskytnout s ohledem na ustanovení §7 zákona, neboť
se jedná o utajované skutečnosti podle zákona č. 148/1998 Sb. a jeho prováděcích předpisů.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, který podle prezenčního razítka došel
žalovanému dne 29. 2. 2000.
Správní spis, který žalovaný poskytnul soudu, obsahuje toliko žádost o poskytnutí
informací z 18. 1. 2000, zamítnutí této žádosti z 18. 2. 2000 a podaný rozklad proti rozhodnutí
o odepření informací z 24. 2. 2000.
Podle §16 odst. 3 zákona odvolací orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů
od předložení odvolání povinným subjektem. Jestliže v uvedené lhůtě o odvolání nerozhodl,
má se za to, že vydal rozhodnutí, kterým odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil;
za den doručení tohoto rozhodnutí se považuje den následující po uplynutí lhůty pro vyřízení
odvolání. Podle pátého odstavce proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy o odmítnutí
žádosti lze podat rozklad, o kterém rozhoduje vedoucí ústředního orgánu státní správy.
Ustanovení odst. 4 platí pro rozklad obdobně. Podle šestého odstavce rozhodnutí o odmítnutí
žádosti je přezkoumatelné soudem podle zvláštního zákona.
V daném případě se uplatnila fikce zamítavého vyřízení podaného rozkladu
ve smyslu ustanovení §16 odst. 3, 5 zákona. Za den doručení tohoto zamítavého rozhodnutí
je třeba považovat den 16. 3. 2000. Žaloba tak byla podána včas (§250b odst. 1 o. s. ř.
účinného ke dni podání žaloby, §130 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb. soudní řád správní). Věc
přešla na Nejvyšší správní soud podle §130, 132 s. ř. s.
Žalobce uvádí, že žádostí podanou dne 18. 1. 2000 se domáhal poskytnutí materiálu
žalovaným č. j. D5/2000 „Dopady vysílání Rádia Svobodná Evropa na zahraniční obchod
České republiky s Iránem a Irákem – současný stav“, tedy poskytnutí informací ve smyslu
zákona. Žalovaný reagoval dopisem ze dne 18. 2. 2000, v němž toliko konstatoval,
že požadované informace nelze poskytnout s ohledem na ustanovení §7 zákona, neboť
se jedná o utajované skutečnosti podle zákona č. 148/1998 Sb. a jeho prováděcích předpisů.
V rozkladu namítal žalobce skutečnost, že o odepření poskytnutí informace nebylo vydáno
správní rozhodnutí resp., že dopis shora nemá zákonem požadované náležitosti, zejména
odůvodnění a poučení o právu podat opravný prostředek. Žalovaný ve vyjádření k žalobě
připustil, že postup ministerstva trpí jistými procesními pochybeními, které však podle jeho
názoru neměly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť ani formálně bezvadné řízení
by vzhledem k tomu, že se jedná o utajované skutečnosti, nemohlo vést k poskytnutí
požadovaných informací.
Soud po pečlivém prozkoumání věci v rozsahu vymezeném žalobními důvody dospěl
k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl, jak ve výroku uvedeno z těchto důvodů.
Rozhodnutí, jehož vydání je nastoleno právní fikcí, je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů. Jednou z nezbytných náležitostí správního rozhodnutí je jeho řádné
odůvodnění (§47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení, /správní řád/). Vzhledem
k tomu, že rozhodnutí o rozkladu bylo vydáno na základě právní fikce, ač ve skutečnosti
vydáno nebylo, logicky postrádá náležité odůvodnění. Nejde tedy o případ, kdy by rozhodnutí
bylo zrušováno pro jeho nezákonnost, nýbrž pro vady řízení, jež spočívají
v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Tento základní požadavek
6 A 25/2000 - 42
stanovený procesními předpisy nelze prominout ani tam, kde zákon spojuje s nečinností
správního orgánu fikci negativního rozhodnutí. Zákonem předvídaný postup vydání
správního rozhodnutí negativní povahy řeší otázku nečinnosti správního orgánu, proti níž
nebylo do nabytí účinnosti soudního řádu správního možno se samostatně bránit. Zákon
o svobodném přístupu k informacím v tomto případě takovýto nedostatek ochrany účastníka
řízení řeší tím způsobem, že stanoví fikci vydaného rozhodnutí, jakož i datum, kdy bylo
vydáno. Tak je možno se proti takovémuto postupu správního orgánu účinně bránit. Výrokem
fiktivního rozhodnutí je zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí prvního
stupně o odmítnutí poskytnutí informace. Logicky z toho vyplývá, že tímto výrokem byl
potvrzen výrok orgánu prvního stupně v tom rozsahu, v jakém bylo poskytnutí požadovaných
informací odepřeno. Na druhou stranu nelze za této situace dovodit, že k odepření informací
vedly ministra totožné důvody, jaké jsou, v daném případě navíc nedostatečně, uvedeny
v rozhodnutí prvního stupně. Žádným způsobem pak nelze dovodit, na základě jakých
skutkových a právních závěrů ministra byly námitky uplatněné v rozkladu shledány
neopodstatněnými. Soud nepovažuje za možné bez dalšího, zejména bez výslovného
ustanovení zákona dovodit, že rozhodnutí o rozkladu stojí na totožných skutkových
a právních závěrech, jako rozhodnutí prvního stupně a je jím implicitně vyjádřena
neúspěšnost námitek uplatněných rozkladem. Soud nemůže sám konstruovat důvody, které
vedly příslušný správní orgán k odepření informací. Mimo jiné by tak zasahoval do zákonné
pravomoci veřejné správy a jejich orgánů. To nepochybně nebylo ani úmyslem zákonodárce,
seznatelným ze zákona samého i v kontextu celého právního řádu České republiky.
Za této situace, kdy soud akceptuje možnost domáhat se soudní ochrany svých práv
proti rozhodnutí vydanému v důsledku fikce stanovené zákonem, není důvod rušit
i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Žalovaný má možnost vytýkané procesní
pochybení napravit v rozhodnutí o rozkladu, jež vydá. Přitom postoj žalovaného bude
respektovat právní i skutkový stav ke dni vydání nového rozhodnutí.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1 s. ř. s. když byla přiznána
částka spočívající v zaplaceném soudním poplatku 1000 Kč, dva úkony právní pomoci
po 1000 Kč a dvakrát paušální náhrada po 75 Kč. Přitom bylo postupováno ve smyslu
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni vydání tohoto rozsudku (advokátní tarif).
Částka nechť je poukázána k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Vítězslava Dohnala ve
lhůtě, kterou soud považuje s ohledem na délku trvání nezbytných administrativních úkonů
za přiměřenou.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst.
3 s. ř. s.)
V Brně dne 29. 7. 2003
JUDr. Václav Novotný, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Zuzana Halášková