ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.39.2001:64
sp. zn. 6 A 39/2001–64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce
RadioMobil, a. s., Londýnská 59, Praha 2, zastoupeného JUDr. ing. Václavem Jermanem,
advokátem se sídlem Rybná 14, Praha 1 proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví,
Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne
15. 1. 2001, č. j. O-101332-95
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 21. 3. 2001 domáhal zrušení
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví označeného v záhlaví tohoto usnesení,
jímž bylo na základě rozkladu Ministerstva vnitra změněno rozhodnutí žalovaného tak,
že se návrh na výmaz ochranné známky zamítá a ochranná PEGAS známka zůstává
v platnosti.
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, kterému bylo – jako soudu věcně a místně
příslušnému v době podání žaloby – žaloba podána, do 31. 12. 2002 ve věci nerozhodl,
postoupil uvedenou věc v měsíci lednu 2003 podle §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) k převzetí a dokončení věci Nejvyššímu správnímu soudu.
Žalobce v žalobě namítl, že skutková zjištění žalovaného jsou v rozpor s obsahem spisu,
a že napadené rozhodnutí posoudilo věc po právní stránce nesprávně, protože zcela
opomenulo nezákonný postup žalovaného při zápisu napadené ochranné známky do rejstříku
ochranných známek.
Nejvyšší správní soud po posouzení žaloby dospěl k závěru, že není příslušný k jejímu
projednání, neboť podle nové právní úpravy účinné od 1. ledna 2003 se v dané věci jedná
o věc soukromého práva, kterou podle ustanovení novelizované části páté o. s. ř. projednávají
a rozhodují v plné jurisdikci obecné soudy a nikoliv specializované senáty krajských soudů
a Nejvyšší správní soud ve správním soudnictví.
Předmětem tzv. známkového práva v objektivním smyslu je ochranná známka. Jedná se
o označení, které je způsobilé odlišit výroky a služby pocházející od různých výrobců nebo
poskytovatelů služeb. Jde tedy o označení, které se vydělilo z volně užívaných označení, aby
č. j. 6 A 39/2001-65
plnilo vymezené funkce. Ochranná známka není nikdy chráněna sama o sobě, nýbrž vždy ve
spojení s určitými výrobky nebo službami, pro které je zapsána a brání tak užívání shodných
či zaměnitelných označení p ro výrobky a služby téhož druhu. Subjektem známkového práva
mohou obecně být osoby právnické a fyzické.
Těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém. Právní
prostředky ochrany proti jejich porušování jsou obvykle upraveny přímo v průmyslově-
právních normách. Pokud tyto prostředky upraveny nejsou, nebo jsou upraveny jen částečně,
přichází v úvahu, použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy.
Hmotněprávní otázky rozhodnutí žalovaného je proto třeba posuzovat zásadně podle
příslušných právních předpisů o ochranných známkách. Použití obecných ustanovení
občanského práva přichází v úvahu, pokud by nebylo možno vystačit ani se zvláštními
ani s obecnými předpisy práv k nehmotným statkům. Naproti tomu otázky řízení se řídí
obecnými předpisy správního řádu, v oblasti průmyslových práv, na rozdíl od práv k ostatním
nehmotným statkům, je pak v jednotlivých právních předpisech i procesní právní úprava
zvláštní. Rozhodující pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo
procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované části páté o. s. ř. jde vždy
o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy
veřejného práva.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud, že žaloba se podle
ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. odmítá, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl v mezích
zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, kdy je žaloba podle §68 písm. b) s. ř. s.
nepřípustná. Vzhledem k tomu, že obecný soud v dané věci rozhoduje i o věci, tj. soudní
přezkum není založen na pouhém kasačním přezkumu zákonnosti, je poskytována
subjektivním právům žalobce vyšší ochrana než jak tomu bylo v případě soudního přezkumu
zákonnosti podle k 31. 12. 2002 Ústavním soudem zrušené části páté o. s. ř.
Protože byla žaloba soudem odmítnuta, nepřiznal soud žádnému z účastníků podle
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Žalobce může
do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu k soudu
příslušnému podle ustanovení §249 a 250 o. s. ř. přičemž účinky procesních
úkonů učiněné v tomto řízení zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně
podle ustanovení s. ř. s.
V Brně dne 29. října 2003
JUDr. Marie Součková, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Alena Horychová