ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.524.2002
sp. zn. 6 A 524/2002 – 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a
soudkyň JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce J.O ., proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2002, č. j. x,
takto:
Žaloba se zamítá.
Žádný z účastníků ne má právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou (opravným prostředkem) podanou v zákonné lhůtě u Vrchního soudu v Praze
se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2002, č. j. x, kterým byla
zamítnuta jeho žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.
Rozhodnutí žalované vychází ze skutečnosti, že žalobce uplatnil nárok z důvodů účasti na
národním boji za osvobození v době od 12. 1. 1945 do 26. 4. 1945 jako účastník domácího
hnutí, bylo prokázáno, že nabyl postavení účastníka národního boje za osvobození uvedeného
v ustanovení §1 odst. 1 bodě 1 písm. g) zákona č. 255/1946 Sb., ovšem zákon se na tyto
účastníky nevztahuje.
č. j.: 6 A 524/2002 – 26
Řízení nebylo Vrchním soudem v Praze skončeno do 31. 12. 2002 a věc byla proto
podle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, postoupena Nejvyššímu
správnímu soudu, který řízení dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
soudního řádu správního (ustanovení §129 odst. 2 s. ř. s.) - tedy jako řízení o žalobě.
Žalobce v žalobě proti napadenému rozhodnutí zejména namítá, že nemohl uplatnit
nárok podle zákona č. 217/1994 Sb., protože o této možnosti nevěděl a využil možnosti žádat
podle zákona č. 261/2001 Sb. Jako doklad o své účasti v národním odboji předložil kopii
pamětní medaile k 55. výročí konce II. Světové války, která mu za účast v boji za národní
osvobození v letech 1939 až 1945 byla udělena dne 8. května 2000. Proto považuje svůj nárok
za důvodný.
Žalovaná v písemném vyjádření spojeném s předložením žaloby (opravného
prostředku) soudu uvedla, že žalobce nesplňuje podmínky dané v ustanovení §3 odst. 1
zákona č. 261/2001 Sb., byl politickým vězněm s nárokem podle zákona č. 217/1994 Sb.
Žalobu proto považuje za nedůvodnou.
Ze správního spisu předloženého soudu žalovanou vyplynulo, že žalobce podal žádost
o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. s tím, že byl
účastníkem domácího hnutí v době od 12. 1. 1945 do 26. 4. 1945 a připojil osvědčení podle
ustanovení §8 zákona č. 255/1946 Sb., vydané Federálním ministerstvem národní obrany dne
5. 3. 1984 pod č. j. 195 943/1982 - 38, z něhož je patrno, že žadatel byl čs. politickým vězněm
od 12. 1. 1945 do 26. 4. 1945.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí
(ustanovení §75 odst. 2 s. ř. s.) a o žalobních námitkách uvážil následovně:
Zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům
národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských
důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o
poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a
spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 se podle ustanovení §1 odst.1 vztahuje na občany
České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v ustanovení §1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až
f), bodě 2 a odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v
zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a bylo jim o tom
vydáno podle ustanovení §8 citovaného zákona osvědčení nebo kteří mají doklad, který toto
osvědčení nahrazuje.
Zákon tedy neupravuje odškodnění všech držitelů osvědčení podle ustanovení §8
zákona č. 255/1946 Sb., ale pouze těch, jejichž účast v národním odboji odpovídá
vyjmenovaným kategoriím. Žalobce byl podle předloženého osvědčení politickým vězněm,
tedy spadá do kategorie uvedené v ustanovení §1 odst.1 písm. g) citovaného zákona.
Odškodnění podle zákona č. 261/2001 Sb. mu tedy nebylo možno poskytnout, neboť se na
něho tento zákon nevztahuje. Důvodem k tomu nemůže být ani skutečnost, že z neznalosti
nepožádal o odškodnění, kterého mohl dosáhnout podle jiného zákona.
Vzhledem k tomu, že žaloba žalobce není důvodná, soud ji podle ustanovení §78 odst.
7 s. ř. s. zamítl.
č. j.: 6 A 524/2002 – 27
Žalobce neměl ve věci úspěch, podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. nemá právo na
náhradu nákladů řízení, žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2003
JUDr. Petr P ř í h o d a
předseda senátu