ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.559.2002
sp. zn. 6 A 559/2002 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobkyně A. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08
Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 7. 2002, č. j. xxx,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 16. 7. 2002 byla zamítnuta žádost žalobkyně
o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. (dále též „zákon“)
s odůvodněním, že splnění podmínek uvedených v §2 odst. 2 zákona nebylo prokázáno,
protože podle údajů poskytnutých žalobkyní doba věznění jejího manžela skončila dne
9. 11. 1949, tedy dříve než dne 29. 12. 1951, kdy žalobkyně s manželem uzavřeli manželství.
Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí včas opravný prostředek (který je podle
nyní platných předpisů posuzován jako žaloba) u věcně a místně příslušného Vrchního soudu
v Praze, v něm poukázala na to, že v roce 1951, kdy uzavřela sňatek s A. K., měl manžel
vyměřen další trest podle rozsudku Krajského soudu v Praze z 24. 11. 1950, a to 6 měsíců
s podmíněným odkladem na 3 roky. Tento trest značně poznamenal její manželství, neboť
následkem předchozího věznění a dalšího podmíněného trestu odnětí svobody měl manžel po
celou dobu totalitního režimu velmi ztížené pracovní podmínky, postižen byl i zdravotně,
neboť trpěl závažnými depresivními stavy, které skončily léčením v psychiatrických
zařízeních. Žalobkyně sama žila stále ve strachu, aby přežila prověrky kádrové komise.
Závěrem žalobkyně požádala o přešetření zamítavého rozhodnutí s ohledem na podlomené
zdraví a omezený život manžela v komunistickém režimu.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že manžel žalobkyně byl vězněn
dříve, než se žalobkyní uzavřel manželství. Pokud byl za trvání manželství s žalobkyní
odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, ani tato skutečnost
nezakládá žalobkyni nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky, neboť nebyl vězněn.
Protože žalobkyně není osobou oprávněnou ve smyslu §2 odst. 2 zákona, žalovaná navrhla
potvrzení napadeného rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze o věci nerozhodl do 1. 1. 2003, proto v souladu s §132 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věc postoupil Nejvyššímu správnímu
soudu k dokončení v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. (§130 odst. 1
s. ř. s.) jako soudu věcně příslušnému.
Žaloba není důvodná.
Podle §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se tento zákon vztahuje na občany České
republiky, kteří byli věznění mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a u kterých bylo rozhodnutí o jejich
věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci,
ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti
komunistického režimu a o odporu proti němu.
Podle §2 odst. 2 zákona se zákon rovněž vztahuje na vdovy a vdovce po osobách
uvedených v odstavci 1, pokud jsou občany České republiky, jejich manželství trvalo po celou
dobu věznění, či vzniklo během jejich věznění a jejich manžel kdykoliv později zemřel.
Mezi účastníky je nesporné, že věznění manžela žalobkyně A. K. skončilo dne 9. 11.
1949, tedy více jak dva roky předtím, než s ním žalobkyně uzavřela manželství. Z tohoto
důvodu žalobkyni nárok na poskytnutí jednorázového odškodnění nevznikl. Žalovaná ve
svém vyjádření k žalobě pak správně poukázala na to, že nárok žalobkyni nevznikl ani
z důvodu podmíněného odsouzení jejího manžela k trestu odnětí svobody, pokud nedošlo
k výkonu tohoto trestu; nic takového však žalobkyně ani netvrdí.
Z vyložených důvodů nebyla žaloba shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud ji
proto zamítl (§78 odst. 7 s. ř. s.).
S ohledem na souhlas žalované s rozhodnutím o věci bez jednání a s přihlédnutím
k nevyjádření nesouhlasu s takovým projednáním žalobkyní, soud rozhodl o věci samé bez
jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn tím, že žalovaná, která by měla podle výsledku
řízení na jejich náhradu právo, tuto náhradu neuplatnila.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. 6. 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu