ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.66.2002:35
sp. zn. 6 A 66/2002 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce Avirunion, a. s., Ruská 84, 417 03 Dubí, zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím
Štanclem, Čs. legií 172/I., 339 01 Klatovy, proti žalovanému Úřadu průmyslového
vlastnictví, Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
předsedy žalovaného z 11. 3. 2002, č. j. O 143346,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 17. 5. 2002 se žalobce domáhal
ve správním soudnictví podle ustanovení části páté občanského soudního řádu (dále též
„o. s. ř.“) zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví,
kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zamítnutí
přihlášky prostorové ochranné známky ve tvaru láhve.
Žalobce je především toho názoru, že rozhodnutí žalovaného o nedostatku rozlišovací
způsobilosti výrobku je nesprávné, přičemž jeho závěr je nepřezkoumatelný, není podložen
důkazně a evidentně nejde ani o notorietu (§34 odst. 4 správního řádu).
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, kterému byla – jako soudu věcně a místně
příslušnému v době podání žaloby – žaloba podána, do 31. 12. 2002 ve věci nerozhodl,
postoupil uvedenou věc v měsíci lednu 2003 podle §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) k převzetí a dokončení věci Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud po posouzení žaloby dospěl k závěru, že není příslušný k jejímu
projednání, neboť podle nové právní úpravy účinné od 1. ledna 2003 se v dané věci jedná
o věc soukromého práva, kterou podle ustanovení novelizované části páté o. s. ř. projednávají
a rozhodují v plné jurisdikci obecné soudy a nikoliv specializované senáty krajských soudů
a Nejvyšší správní soud ve správním soudnictví.
Podle ustanovení §2 s. ř. s. poskytují ve správním soudnictví soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto nebo
zvláštním zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují
v dalších věcech, v nichž tak stanoví zákon. Z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou
podle ustanovení §6 s. ř. s. vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo zvláštní zákon.
Takovým zákonem je občanský soudní řád, který v ustanovení §244 odst. 1 stanoví, že
rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo
profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu o sporu
nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných
a obchodních vztahů a nebylo-li takové rozhodnutí právní moci, může být tatáž věc
projednána na návrh v občanském soudním řízení.
Předmětem tzv. známkového práva v objektivním smyslu je ochranná známka. Jedná
se o označení, které je způsobilé odlišit výrobky a služby pocházející od různých výrobců
nebo poskytovatelů služeb. Jde tedy o označení, které se vydělilo z volně užívaných označení,
aby plnilo vymezené funkce. Ochranná známka není nikdy chráněna sama o sobě, nýbrž vždy
ve spojení s určitými výrobky nebo službami, pro které je zapsána, a brání tak užívání
shodných či zaměnitelných označení pro výrobky a služby téhož druhu. Subjektem
známkového práva mohou obecně být osoby právnické a fyzické.
Těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém. Právní
prostředky ochrany proti jejich porušování jsou obvykle upraveny přímo v průmyslově-
právních normách. Pokud tyto prostředky upraveny nejsou, nebo jsou upraveny jen částečně,
přichází v úvahu použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy. Hmotně-
právní otázky rozhodnutí žalovaného je proto třeba posuzovat zásadně podle příslušných
právních předpisů o ochranných známkách. Použití obecných ustanovení občanského práva
přichází v úvahu, pokud by nebylo možno vystačit ani se zvláštními ani s obecnými právními
předpisy práv k nehmotným statkům. Naproti tomu otázky řízení se řídí obecnými předpisy
správního řádu, v oblasti průmyslových práv, na rozdíl od práv k ostatním nehmotným
statkům, je pak v jednotlivých právních předpisech i procesní právní úprava zvláštní.
Rozhodující pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo procesní,
neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované části páté o. s. ř. jde vždy
o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy
veřejného práva.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud, že žalobu podle
ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. odmítá, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl v mezích
zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, kdy je žaloba podle §68 písm. b) s. ř. s.
nepřípustná. Vzhledem k tomu, že obecný soud v dané věci rozhoduje i o věci, tj. soudní
přezkum není založen na pouhém kasačním přezkumu zákonnosti, je poskytována
subjektivním právům žalobce vyšší ochrana než jak tomu bylo v případě soudního přezkumu
zákonnosti podle k 31. 12. 2002 Ústavním soudem zrušené části páté o. s. ř.
Protože byla žaloba soudem odmítnuta, nepřiznal soud žádnému z účastníků podle
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s ou opravné prostředky přípustné. Žalobce může
do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu k soudu
příslušnému podle ustanovení §249 a §250 o. s. ř.
V Brně dne 10. června 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Křížová Andrea