ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.72.2001:35
sp. zn. 6 A 72/2001 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a
soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce
Inženýrsko-výrobní elektrotechnický podnik, a. s., Vídeňská 117, 619 00 Brno, zastoupeného
advokátkou JUDr. Evou Teyschlovou, Pellicova 1, 602 00 Brno, proti žalovanému Úřadu
průmyslového vlastnictví, Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 27. 4. 2001, čj. PUV 1996 – 4913,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 4. 7. 2001 u Vrchního soudu v Praze domáhal ve
správním soudnictví podle ustanovení části páté hlavy druhé občanského soudního řádu (dále též
„o. s. ř.“) zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví,
kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2000 o návrhu na
výmaz užitného vzoru č. 4670 o názvu „Venkovní pojistkový spodek“ , jehož majitelem byl
žalobce.
Vrchní soud v Praze o věci nerozhodl do 1. 1. 2003, proto v souladu s §132 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), věc postoupil Nejvyššímu správnímu
soudu k dokončení v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. jako soudu věcně
příslušnému.
V daném případě se jedná o rozhodnutí podle ustanovení §17 odst. 1, písm. a) zákona
č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, jímž byl vymazán užitný vzor
č. 4670, jehož majitelem byl žalobce. Jako důvod výmazu byla uvedena skutečnost, že technické
řešení předmětného užitného vzoru není způsobilé k ochraně podle §1 uvedeného zákona,
v původním znění, neboť nepřesahuje rámec odborné dovednosti.
V podané žalobě žalobce nesouhlasí s rozhodnutím žalovaného a namítá, že žalovaný
flagrantním způsobem porušil ustanovení §3 odst. 4, 32 odst. 1 a 46 správního řádu a §17 odst.
1, písm. a) zákona č. 478/1992 Sb. a protiprávně mu tak odňal právo k jeho nehmotnému
majetku, a to s ohledem na zásadu absolutní světové novosti s nezhojitelným účinkem, čímž mu
způsobil právní překážku v jeho legální podnikatelské činnosti.
Pravomoc soudů ve správním soudnictví je omezena na poskytování ochrany
subjektivních práv veřejnoprávního charakteru, popř. na rozhodování v dalších věcech, v nichž je
pravomoc založena zákonem (§2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud se proto nejprve musel zabývat
tím, zda je dána pravomoc soudu ve správním soudnictví o podané žalobě jednat a rozhodnout,
tj. zda v žalobě tvrzená práva, jejichž ochrany se žalobce podanou žalobou domáhá, jsou právy
veřejnoprávního charakteru, popř. zda je žaloba podřaditelná svým obsahem pod jiné věci, jež do
pravomoci soudu ve správním soudnictví náleží.
Předmětem námitek je právo původce užitného vzoru na jeho ochranu ve smyslu zákona
č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech. Přesto, že v tomto ani jiném zákoně není obsažena legální
definice pojmu průmyslového vlastnictví, představuje tento pojem podle právní teorie souhrn
zvláštních absolutních subjektivních práv k nehmotným statkům průmyslově (tj. opakovaně
hospodářsky) využivatelných a jejich právní ochranu. Předmětem průmyslového vlastnictví (tedy
zvláštních absolutních práv, resp. zvláštní právní ochrany) jsou podle tohoto vymezení vynálezy,
užitné a průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků a odrůdy rostlin a dále jsou to
ochranná označení – ochranné známky, označení původu a zeměpisná označení a obchodní
firmy. Protože užitný vzor je statkem nehmotné povahy, který jako součást průmyslových práv je
podřaditelný pod pojem duševního vlastnictví, lze ho považovat za jinou majetkovou hodnotu.
Podle ustanovení §118 odst. 1 občanského zákoníku jsou předmětem občanskoprávních vztahů
nejen věci, ale i, pokud to jejich povaha připouští, práva a jiné majetkové hodnoty. Tyto hodnoty
jsou tak nepochybně způsobilé být předmětem občanskoprávních vztahů. Na vlastnictví je
typické prolínání veřejnoprávních aspektů, když nakládání s nimi je podřízeno předpisům
veřejného práva a navíc jsou chráněny nejen prostředky práva soukromého, ale i práva veřejného.
Z výše uvedených důvodů proto dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozhodování o
užitných vzorech je rozhodování orgánu veřejné správy o právní věci vyplývající
z občanskoprávních vztahů. Ochrana soukromých práv, byť jsou předmětem řízení před
správním orgánem, však není zajištěna soudním přezkumem ve správním soudnictví, ale
postupem podle novelizované části páté občanského soudního řádu, tedy projednáním před
obecnými soudy v plné jurisdikci. Proto zákonodárce stanovil v soudním řádu správním
v ustanovení §68 písm. b), že žaloba ve správním soudnictví je nepřípustná, jde-li o rozhodnutí
správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích pravomoci správního orgánu.
Nejvyšší správní soud proto podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. odmítl žalobu žalobce na
přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl
v soukromoprávní věci [§68 písm. b) s. ř. s.]. Tím dochází ke skončení řízení ve správním
soudnictví, v rámci poučení pak soud žalobce poučuje o následcích tohoto odmítnutí a možnosti
domáhat se novou žalobou u obecného soudu rozhodnutí v uvedeném novém řízení
poskytujícím soukromým právům větší ochranu.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., kdy žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo ukončeno odmítnutím žaloby.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Žalobce může do jednoho měsíc od právní moci tohoto usnesení podat v této
věci žalobu podle části páté o. s. ř. k příslušnému okresnímu (obvodnímu) soudu,
v tomto případě účinky procesních úkonů v původním řízení zůstávají zachovány.
V Brně dne 24. 6. 2003
Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohuslav Hnízdil, v.r.
Pavlína Havlíčková předseda senátu