ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.72.2002:37
sp. zn. 6 A 72/2002 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce Česká zbrojovka a. s., Svatopluka Čecha 1283, 688 27 Uherský Brod, zastoupeného
advokátem JUDr. Alexanderem Bělohlávkem, Jana Zajíce 32, 170 00 Praha 7, proti
žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6,
v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 27. 3. 2002, č. j. O 0534,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 28. 5. 2002 se žalobce domáhal
ve správním soudnictví podle ustanovení části páté občanského soudního řádu (dále též „o. s.
ř.“) zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví,
kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí orgánu I.stupně o zamítnutí návrhu na
částečný výmaz ochranné známky „ČZ“ č.111082, jejímž majitelem je společnost ČZ
Strakonice.
Žalobce se domnívá, že rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví je nezákonné
a je v rozporu s principy dobrých mravů, coby mravních zásad, které jsou pro společnost
nežádoucí, a to především s ohledem na popření celkového smyslu ochrany práv vázaných
k ochranným známkám. Žalobce je především toho názoru, že pokud má určitý zákon
splňovat svůj účel, je zapotřebí se vyhýbat jakýmkoli úkonům, které by tento účel
devalvovaly. Dále dle mínění žalobce je nemyslitelné, aby byla bez jakýchkoli sankcí
opomenuta skutečnost, že ochranná známka byla po dobu 40 let vázána na
společnost, která však ve svém předmětu podnikání neměla obsaženy ani výrobky a ani
služby, na které byla ochranná známka vázána.
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, kterému byla – jako soudu věcně a místně
příslušnému v době podání žaloby – žaloba podána, do 31. 12. 2002 ve věci nerozhodl,
postoupil uvedenou věc v měsíci lednu 2003 podle §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) k převzetí a dokončení věci Nejvyššímu správnímu soudu.
6 A 72/2002 – 38
Nejvyšší správní soud po posouzení žaloby dospěl k závěru, že není příslušný k jejímu
projednání, neboť podle nové právní úpravy účinné od 1. ledna 2003 se v dané věci jedná o
věc soukromého práva, kterou podle ustanovení novelizované části páté o. s. ř. projednávají
a rozhodují v plné jurisdikci obecné soudy a nikoliv specializované senáty krajských soudů
a Nejvyšší správní soud ve správním soudnictví.
Podle ustanovení §2 s. ř. s. poskytují ve správním soudnictví soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto nebo
zvláštním zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují
v dalších věcech, v nichž tak stanoví zákon. Z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou
podle ustanovení §6 s. ř. s. vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo zvláštní zákon.
Takovým zákonem je občanský soudní řád, který v ustanovení §244 odst. 1 stanoví, že
rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo
profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu o sporu
nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných
a obchodních vztahů a nebylo-li takové rozhodnutí právní moci, může být tatáž věc
projednána na návrh v občanském soudním řízení.
Předmětem tzv. známkového práva v objektivním smyslu je ochranná známka. Jedná
se o označení, které je způsobilé odlišit výrobky a služby pocházející od různých výrobců
nebo poskytovatelů služeb. Jde tedy o označení, které se vydělilo z volně užívaných označení,
aby plnilo vymezené funkce. Ochranná známka není nikdy chráněna sama o sobě, nýbrž vždy
ve spojení s určitými výrobky nebo službami, pro které je zapsána, a brání tak užívání
shodných či zaměnitelných označení pro výrobky a služby téhož druhu. Subjektem
známkového práva mohou obecně být osoby právnické a fyzické.
Těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém. Právní
prostředky ochrany proti jejich porušování jsou obvykle upraveny přímo v průmyslově-
právních normách. Pokud tyto prostředky upraveny nejsou, nebo jsou upraveny jen částečně,
přichází v úvahu použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy. Hmotně-
právní otázky rozhodnutí žalovaného je proto třeba posuzovat zásadně podle příslušných
právních předpisů o ochranných známkách. Použití obecných ustanovení občanského
práva přichází v úvahu, pokud by nebylo možno vystačit ani se zvláštními ani s obecnými
právními předpisy práv k nehmotným statkům. Naproti tomu otázky řízení se řídí obecnými
předpisy správního řádu, v oblasti průmyslových práv, na rozdíl od práv k ostatním
nehmotným statkům, je pak v jednotlivých právních předpisech i procesní právní úprava
zvláštní. Rozhodující pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo
procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované části páté o. s. ř. jde vždy
o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy
veřejného práva.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud, že žalobu podle
ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. odmítá, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl v mezích
zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, kdy je žaloba podle §68 písm. b) s. ř. s.
nepřípustná. Vzhledem k tomu, že obecný soud v dané věci rozhoduje i o věci, tj. soudní
přezkum není založen na pouhém kasačním přezkumu zákonnosti, je poskytována
subjektivním právům žalobce
6 A 72/2002 - 39
vyšší ochrana než jak tomu bylo v případě soudního přezkumu zákonnosti podle k 31. 12.
2002 Ústavním soudem zrušené části páté o. s. ř.
Protože byla žaloba soudem odmítnuta, nepřiznal soud žádnému z účastníků podle
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s ou opravné prostředky přípustné. Žalobce může
do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu k soudu
příslušnému podle ustanovení §249 a §250 o. s. ř.
V Brně dne 26. 6. 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Zuzana Halášková