ECLI:CZ:NSS:2003:6.A.93.2002:54
sp. zn. 6 A 93/2002 – 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce KDS Sedlčany,
nožířské výrobní družstvo, se sídlem Sedlecká 570, Sedlčany, zastoupeného advokátem
JUDr. Milanem Kyjovským, Poštovská 8c, 601 00 Brno, proti žalovanému Úřadu
průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6 – Bubeneč, Antonína Čermáka 2a, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 30. 4. 2002, č. j.
PV 1992 – 89,
takto:
Žaloba se odmítá.
Žádný z účastníků nem á právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek 1000 Kč. Částka 1000 Kč bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 16. 7. 2002 se žalobce domáhal
přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 30. 4. 2002, kterým
byl zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví
ze dne 23. 5. 1997, jímž byl v řízení o návrhu Udo Riesera na zrušení patentu č. 278 345
v plném rozsahu zrušen patent č. 278 345 o názvu „Víceúčelová rukojeť pro upnutí trnu“,
jehož majitelem je žalobce.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ustanovení
§132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) z Vrchního soudu
v Praze. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními
soudy, v nichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení
zahájená před těmito soudy. V předmětné věci bylo přede dnem 1. 1. 2003 zahájeno řízení
a byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, neboť obsahem žaloby byl návrh na
přezkoumání rozhodnutí vydaného ústředním orgánem státní správy. Podle ustanovení §130
odst. 1 s. ř. s. řízení o žalobách podaných podle části páté hlavy druhé občanského soudního
řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002, o nichž nebylo rozhodnuto do dne nabytí účinnosti
s. ř. s., se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona (tedy
podle ustanovení o řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu - §65 a násl.). Účinky
procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně
podle ustanovení s. ř. s. To se však netýká věcí, o nichž má od 1. ledna 2003 jednat
a rozhodovat soud v občanském soudním řízení; v takových případech postupuje Nejvyšší
správní soud podle ustanovení §68 písm. b) s. ř. s.
V daném případě se věcně jedná o rozhodnutí o zrušení patentu podle §23 odst. 1
zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, jehož
majitelem byl žalobce.
Předmětem tzv. patentového práva v objektivním smyslu je ochrana vynálezu, která
udělením patentu zakládá jeho majiteli výlučné právo využívat vynález, poskytovat souhlas
k jeho využívání jiným osobám, popřípadě na jiné osoby patent převést. Těžiště právní
ochrany spočívá tradičně v právu soukromém. Právní prostředky ochrany proti jejich
porušování jsou obvykle upraveny přímo v průmyslově-právních normách; pokud tak
upraveny nejsou (popřípadě jsou upraveny jen částečně), přichází v úvahu použití obecných
prostředků ochrany soukromoprávní povahy. Hmotněprávní otázky je proto třeba posuzovat
zásadně podle příslušných právních předpisů o vynálezech. Použití obecných ustanovení
občanského práva přichází v úvahu, pokud by nebylo možno vystačit ani se zvláštními ani
s obecnými právními předpisy práv k nehmotným statkům. Naproti tomu otázky řízení
je třeba posuzovat podle obecných procesních předpisů správního řízení (správního řádu),
popřípadě podle zvláštní procesní úpravy obsažené ve speciálních předpisech. Rozhodující
pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo procesní, neboť v případě
věcí projednávaných podle novelizované části páté o. s. ř. jde vždy o rozhodnutí orgánu
veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy veřejného práva.
Ochrana soukromých práv, které jsou předmětem řízení před správním orgánem, není
zajištěna soudním přezkumem ve správním soudnictví, ale postupem podle části páté
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2003. Soukromým právům je tak
poskytována větší ochrana; ve správním soudnictví soud provádí pouze přezkum správního
rozhodnutí s možností v případě zjištěné nezákonnosti jen takové rozhodnutí zrušit a věc
vrátit správnímu orgánu k novému projednání, v řízení podle nové části páté o. s. ř. je však
povolán k tomu, aby v případě, kdy dospěje k závěru, že o věci mělo být rozhodnuto jinak než
rozhodl správní orgán, sám o věci rozhodl a nahradil tak rozhodnutí správního orgánu.
Nejvyšší správní soud proto podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť
žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl
v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, kdy je žaloba podle §68 písm. b)
s. ř. s. nepřípustná. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví skončeno a soud
v rámci poučení žalobce poučuje o následcích tohoto odmítnutí a o možnosti domáhat
se novou žalobou rozhodnutí v občanském soudním řízení, v němž mu bude náležet větší
ochrana jeho soukromých práv.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Výrok o vrácení žalobcem zaplaceného soudního poplatku se opírá o analogické
použití §10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů. Jestliže totiž zákon zakládá právo na vrácení soudního poplatku v případech, kdy
řízení bylo zastaveno před prvním jednáním, popř. v případech, kdy lze v řízení rozhodnout
bez nařízení jednání do doby vydání rozhodnutí ve věci samé, tím spíše musí být poplatek
vrácen tehdy, když návrh není vůbec způsobilý projednání ve správním soudnictví a soud
takový návrh odmítá podle §46 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu
k soudu příslušnému podle ustanovení §249 a §250 o. s. ř., přičemž účinky
procesních úkonů učiněné v tomto řízení zůstávají zachovány a posoudí se
přiměřeně podle ustanovení s. ř. s.
V Brně dne 23. června 2003
JUDr. Marie Žišková, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Michaela Žítková