ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.100.2002:28
sp. zn. 7 A 100/2002-28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce
RadioMobil, a. s., Londýnská 730, Praha 2, zastoupeného JUDr. Ing. Václavem Jermanem,
advokátem se sídlem Staroměstské nám. 15, Praha 1 proti žalovanému Úřadu
průmyslového vlastnictví, Antonína Čermáka 2a, Praha 6, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 14. 6. 2002, č. j. O 113358,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 12. 8. 2002 domáhal zrušení
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví označeného v záhlaví tohoto usnesení,
jímž byl zamítnut jeho rozklad ve věci částečného zamítnutí přihlášky ochranné známky
„Pegas“ pro třídy výrobků a služeb, pro které byla ochranná známka přihlášena.
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, kterému byla - jako soudu věcně a místně
příslušnému v době podání žaloby – žaloba podána, do 31. 12. 2002 ve věci nerozhodl,
postoupil uvedenou věc v měsíci lednu 2003 podle §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen s. ř. s. ) k převzetí a dokončení věci Nejvyššímu správnímu soudu.
Žalobce v žalobě namítal, že skutková zjištění žalovaného jsou v rozporu s obsahem
spisu a napadené rozhodnutí posoudilo věc po právní stránce nesprávně, protože zcela
opomenulo nezákonný postup Úřadu při zápisu ochranné známky PEGAS do rejstříku
ochranných známek.
Nejvyšší správní soud po posouzení žaloby dospěl k závěru, že není příslušný k jejímu
projednání, neboť podle nové právní úpravy účinné od 1. ledna 2003 se v dané věci jedná
o věc soukromého práva, kterou podle ustanovení novelizované části páté o . s. ř. projednávají
a rozhodují v plné jurisdikci obecné soudy a nikoliv specializované senáty krajských soudů
a Nejvyšší správní soud ve správním soudnictví.
Předmětem tzv. známkového práva v objektivním smyslu je ochranná známka. Jedná
se o označení, které je způsobilé odlišit výrobky a služby pocházející od různých výrobců
nebo poskytovatelů služeb. Jde tedy o označení, které se vydělilo z volně užívaných označení,
aby plnilo vymezené funkce. Ochranná známka není nikdy chráněna sama o sobě, nýbrž vždy
ve spojení s určitými výrobky nebo službami, pro které je zapsána a brání tak užívání
shodných či zaměnitelných označení pro výrobky a služby téhož druhu. Subjektem
známkového práva mohou obecně být osoby právnické a fyzické.
Těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém. Právní
prostředky ochrany proti jejich porušování jsou obvykle upraveny přímo
v průmyslověprávních normách. Pokud tyto prostředky upraveny nejsou, nebo jsou upraveny
jen částečně, přichází v úvahu použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy.
Hmotněprávní otázky rozhodnutí žalovaného je proto třeba posuzovat zásadně podle
příslušných právních předpisů o ochranných známkách. Použití obecných ustanovení
občanského práva přichází v úvahu, pokud by nebylo možno vystačit ani se zvláštními
ani s obecnými předpisy práv k nehmotným statkům. Naproti tomu otázky řízení se řídí
obecnými předpisy správního řádu, v oblasti průmyslových práv, na rozdíl od práv k ostatním
nehmotným statkům, je pak v jednotlivých právních předpisech i procesní právní úprava
zvláštní. Rozhodující pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo
procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované části páté o. s. ř. jde vždy
o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy
veřejného práva.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud, že žaloba se podle
ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. odmítá, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl v mezích
zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, kdy je žaloba podle §68 písm. b) s. ř. s.
nepřípustná. Vzhledem k tomu, že obecný soud v dané věci rozhoduje i o věci, tj. soudní
přezkum není založen na pouhém kasačním přezkumu zákonnosti, je poskytována
subjektivním právům žalobce vyšší ochrana než jak tomu bylo v případě soudního přezkumu
zákonnosti podle k 31. 12. 2002 Ústavním soudem zrušené části páté o. s. ř.
Protože byla žaloba soudem odmítnuta, nepřiznal soud žádnému z účastníků podle
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Žalobce může
do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu k soudu
příslušnému podle ustanovení §249 a 250 o. s. ř. přičemž účinky procesních
úkonů učiněné v tomto řízení zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně
podle ustanovení s. ř. s.
V Brně dne 29. října 2003
JUDr. Marie Součková, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Alena Horychová