ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.118.2001
sp. zn. 7 A 118/2001 – 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Václava Novotného v právní věci
žalobkyně Ing. Bc. E. G., zast. JUDr. Ondřejem Michnou, advokátem Právní a patentové
kanceláře, Nový Jičín, Slovanská 3, proti žalovanému Českému úřadu zeměměřickému a
katastrálnímu, Praha 8 – Kobylisy, Pod Sídlištěm 9/1800, o žalobě žalobkyně proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2001 č.j. 4770/2001 - 1,
takto:
I. Žaloba se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá p r ávo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 24. 8. 2001 č.j. 3686/2001 - 12 Český úřad zeměměřický
a katastrální neudělil Ing. Bc. E. G. (dále jen „žalobkyně“) úřadní oprávnění pro
ověřování výsledků zeměměřických činností s odůvodněním, že žalobkyně ukončila
vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru v r. 2001 a nesplňuje tak podmínku obsaženou
v §14 odst. 1 písm. b) zeměměřického zákona. Rozklad žalobkyně proti výše uvedenému
rozhodnutí zamítl předseda Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (dále jen
„žalovaný“) a napadené rozhodnutí potvrdil a učinil tak rozhodnutím ze dne 18. 9. 2001
č.j. 4770/2001 - 1.
Dne 15. 10. 2001 podala žalobkyně u Vrchního soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí
žalovaného a namítala jeho nezákonnost. Žádost o udělení úředního oprávnění pro ověřování
výsledků zeměměřických činností podle ustanovení §13 odst. 1 písm. a), b), c)
zákona č. 200/1994 Sb. podala dne 26. 6. 2001 a tímto dnem bylo zahájeno správní řízení.
Na řízení se vztahoval zákon č. 200/1994 Sb. ve znění zákona č. 120/2000 Sb. a vyhláška
č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně
a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením ve znění novely č. 212/1995 Sb.
Podle čl. II. odst. 2 zákona č. 186/2001 Sb. řízení o uvedení úředního oprávnění zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. 1. 7. 2001) se dokončí podle předpisů platných
v době jejich zahájení. Zákon o zeměměřictví vymezoval v rámci podmínek, které žalobkyně
jako žadatelka o oprávnění musí splňovat, v ustanovení §14 odst. 1 písm. b) ukončení
vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr a vykonání nejméně
pětileté odborné praxe v činnostech, pro které žádala o udělení úředního oprávnění, z toho 3
roky ve výstavbě, jestliže žádala o udělení úředního oprávnění podle §13 odst. 1 písm. c) cit.
zákona ve znění platném do 1. 7. 2001. Ve smyslu ustanovení §3 odst. 3 a 4 cit. zákona
zeměměřické činnosti jsou oprávněny vykonávat pouze odborně způsobilé osoby, za které je
třeba považovat fyzickou osobu s ukončeným středoškolským nebo vysokoškolským
vzděláním zeměměřického směru. K prokázání odborné způsobilosti tedy stačí ukončení
střední školy zeměměřického směru. To znamená, že je-li třeba pro výkon zeměměřických
činností alespoň středoškolské vzdělání, na ověřování výsledků zeměměřických činností je
potřeba vysokoškolské vzdělání a výkon odborné praxe, do které je možné zahrnout i praxi
vykonávanou před získáním akademického vzdělání. Zákonodárce nespecifikoval, že praxe
musí být vykonána až osobou vysokoškolsky vzdělanou. Neobstojí proto názor žalovaného,
že pokud by měl zákonodárce v úmyslu udělovat úřední oprávnění osobám, které vykonaly
praxi ještě před absolvováním vysoké školy, vyžadoval by v ustanovení §15 odst. 2 vyhlášky
č. 31 /1995 Sb. též ověřený opis (kopii) dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání
zeměměřického směru, protože jednak vyhláška je v poměru k zákonu normou nižší právní
síly a tedy přednost má dikce zákona a jednak proto, že žalobkyně se domnívá,
že ustanovení §15 odst. 2 prováděcí vyhlášky není vůbec v rozporu se zákonem, jelikož
v písm. b) stanoví, že k žádosti se připojuje ověřený opis (kopie) dokladu o ukončeném
vysokoškolském vzdělání, což odpovídá zákonnému požadavku na vzdělání a v písm. c) cit.
ustanovení vyhlášky tato zvlášť stanoví, že k žádosti se také připojuje potvrzení o odborné
praxi, což odpovídá zákonnému požadavku praxe. Předmětná právní úprava ve znění platném
do 1. 7. 2001 nevylučuje možnost předložení dokladů ohledně praxe, která byla vykonána
v době, kdy žadatel neabsolvoval vysokoškolské vzdělání, protože je konstruována ve formě
samostatných na sobě nezávislých podmínek pro udělení úředního oprávnění. Rozhodnutím
žalovaného se cítí žalobkyně poškozena na svých právech, protože jí bylo odepřeno právo
na vydání úředního oprávnění na ověřování výsledků zeměměřických činností navzdory tomu,
že prokázala splnění zákonem požadovaných podmínek, tj. vysokoškolské vzdělání a praxi
po ukončení střední průmyslové školy stavební obor geodézie minimálně v období od r. 1993.
Navrhla proto, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby žalobkyně. Žalobkyni nebylo
uděleno úřední oprávnění k ověřování výsledků zeměměřických činností z důvodu,
že jí veškerá doložená praxe byla z období před nabytím vysokoškolského vzdělání
zeměměřického směru. O žádosti žalobkyně rozhodl žalovaný podle zeměměřického zákona
v jeho znění před novelou provedenou zákonem č. 186/2001 Sb. Znění §15 odst. 1 písm. b/
zeměměřického zákona (před účinností novely) je formulováno nejasně a při řízeních
o udělení úředního oprávnění bylo nutné jeho výklad opírat o řadu dalších skutečností
a argumentů. Především nevyplývá z použití spojky „a“ jednoznačný fakt, že by odbornou
praxi bylo možné vykonat kdykoliv, povinnost vykonat ji až po ukončení studia na vysoké
škole byla dovozována z pořadí podmínek uvedených v zeměměřickém zákoně. Jako další
podpůrný argument bylo bráno znění §15 odst. 2 vyhlášky, protože kdyby měl zákonodárce
v úmyslu umožnit vykonat předepsanou praxi již před ukončením vysoké školy, byla by
ve vyhlášce stanovena možnost předložit ověřenou kopii maturitního vysvědčení ze střední
školy zeměměřického směru, protože bez tohoto dokladu by žalovaný nemohl zjistit, zda
žadatel o úřední oprávnění byl k vykonávání zeměměřických činností vůbec oprávněný
v souladu s §3 odst. 3 a 4 zeměměřického zákona. Je však požadován pouze doklad
o ukončení vysokoškolského vzdělání, a lze tedy dovodit, že se jedná o praxi nabytou
až po ukončení vysoké školy. Ze skutečnosti, že úřední oprávnění je považováno za jakýsi
„další stupeň odbornosti“, kterou může zeměměřický inženýr získat, lze dovodit, že musí jít
o další nabytí vědomostí a dovedností nad rámec získaný studiem na vysoké škole. Jedná
se především o získání praktických zkušeností souvisejících s aplikací úplných teoretických
znalostí získaných vysokoškolským studiem. Po získání úředního oprávnění již musí být
uchazeč schopen samostatně řešit veškeré i ty nejsložitější problémy spojené
se zeměměřickými činnostmi. Pro výklad, jaký byl do nabytí účinnosti poslední novely
zeměměřického zákona žalovaným aplikován hovoří ostatně i tato novela (zákon č. 186/2001 Sb. účinný od 1. 7. 2001), kdy byl nedostatek formulace §14 odst. 1 písm.b) odstraněn
a formulace zpřesněna tak, že nadále již nebude pochyb o tom, že praxe požadovaná pro
udělení zeměměřického oprávnění musí být vykonána až po absolvování příslušného
vysokoškolského studia. Tato podmínka se ale novelou nijak nezpřísnila, došlo pouze
k odstranění formulační nepřesnosti vzniklé při tvorbě zeměměřického zákona. Rozhodnutím
žalovaného nebyl znemožněn žalované výkon povolání, protože to může i nadále vykonávat,
protože splnila podmínky stanovené živnostenským zákonem k výkonu zeměměřických
činností.
Vrchní soud v Praze ve věci nerozhodl do 31. 12. 2002. Podle §132 zákona
č. 150/2002 Sb. – soudní řád správní (dále s. ř. s.) věc převzal k dokončení Nejvyšší správní
soud, který v ní postupuje podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního (§130 odst. 1
s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, protože účastníci s tím souhlasili (§51
odst. 1 s. ř. s.).
Zákon č. 200/1994 Sb. vymezuje zeměměřické činnosti a upravuje práva a povinnosti
při jejich výkonu, ověřování výsledků zeměměřických činností, geodetické referenční
systémy a státní mapová díla. Zeměměřické činnosti vykonávané jako podnikání jsou
podřízeny živnostenskému zákonu, který obsahuje jednoznačné podmínky k získání
živnostenského oprávnění. Mimo rámec živnostenského zákona je upraveno ověřování
výsledků zeměměřičských činností využívaných ve veřejném zájmu. Toto ověřování může
provádět pouze fyzická osoba, které bylo uděleno úřední oprávnění. Udělení úředního
oprávnění upravuje zákon č. 200/1994 Sb. v §14. Soud v tomto případě vycházel z tohoto
ustanovení v jeho znění do 30. 6. 2001, přestože o žádosti žalobkyně rozhodl orgán prvého
stupně dne 24. 8. 2001 a žalovaný dne 18. 9. 2001 a to vzhledem k ustanovení čl. II. odst. 2
zákona č. 186/2001 Sb., podle něhož řízení o udělení a odejmutí úředního oprávnění zahájená
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle předpisů platných v době jejich
zahájení. Zákon č. 186/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 200/2994 Sb., o zeměměřictví
a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona
č. 120/2000 Sb., a zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech ve znění
pozdějších přepisů nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2001 s výjimkou čl. I bodu 17, pokud se týká
§14 odst. 4, který nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky
k Evropské unii v platnost. Podle obsahu správního spisu předloženého žalovaným žalobkyně
podala žádost u Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě dne 26. 6. 2001 osobně,
a tento orgán ji zaslal Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, kterému došel
dne 28. 6. 2001. Žádost tedy podala u příslušného orgánu stanoveného v §14 odst. 3 písm. a)
zákona č. 200/1994 Sb. v jeho znění k 30. 6. 2001 [nyní §14 odst. 7 písm. a) cit. zákona ].
Vzhledem k ustanovení §19 zákona č. 200/1994 Sb. a §18 odst. 1 a 2, věta prvá zákona
č. 71/1967 Sb. (o správním řízení) je-li řízení zahájeno na návrh účastníka řízení, pak
je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo správnímu orgánu příslušnému ve věci
rozhodnout. Řízení ve věci žádosti žalobkyně o udělení úřadního oprávnění podle zákona
č. 200/1994 Sb. bylo zahájeno před 1. 7. 2001.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 200/1994 Sb. v jeho znění k 30.6. 2001 úřední oprávnění
se udělí fyzické osobě na podkladě její písemné žádosti, jestliže a) je občanem České
republiky, je plně způsobilá k právním úkonům, je bezúhonná, b) má ukončené vysokoškolské
vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr a vykonala nejméně 5 let odborné praxe
v činnostech, pro které žádá o udělení úředního oprávnění, z toho 3 roky ve výstavbě, jestliže
žádá o udělení úředního oprávnění podle §13 odst. 1 písm.c). Podle cit. ustanovení odst. 2
věty prvé úřední oprávnění podle §13 odst. 1 písm. a) až c) uděluje Český úřad zeměměřický
a katastrální.
Podle obsahu správního spisu podala žalobkyně žádost o udělení úředního oprávnění
podle §13 odst. 1 písm. a), b) a c). K žádosti doložila, mj., vysvědčení o maturitní zkoušce na
Gymnáziu v Bílovci ze dne 15. 9. 1975, vysvědčení o maturitní zkoušce na Střední
průmyslové škole stavební v Opavě, studijního oboru geodézie ze dne 17. 6. 1977
a vysvědčení o státní závěrečné zkoušce na vysoké škole Báňské technické univerzitě
v Ostravě, Hornicko-geologické fakultě ze dne 30. 5. 2001 a diplom Vysoké školy báňské
Technické univerzity v Ostravě ze dne 30. 5. 2001 o tom, že získala vysokoškolské vzdělání
ve studijním oboru inženýrská geodézie na Hornicko-geologické fakultě a získala akademický
titul „inženýr“ ve zkratce „Ing.“ a potvrzení Ing. M. J., úředně oprávněného zeměměřického
inženýra ze dne 13. 6. 2001, o tom, že žalobkyně je zkušeným vyhotovitelem geometrických
plánů a vytyčovatelem vlastnických hranic pozemků, že tyto práce vykonává od září 1994 a
celkem jich vyhotovila 1740 a v rámci těchto zakázek pracovala i s body podrobného
polohového pole. Žalovaný žádosti žalobkyně nevyhověl s odůvodněním, že nesplnila
podmínku stanovenou v §14 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1994 Sb. v jeho znění do 30. 6.
2001, totiž že po ukončení vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr
nevykonala nejméně 5 let odborné praxe v činnostech, pro které žádá o udělení
úředního oprávnění. Žalobkyně nepopírá to, že po ukončení vysokoškolského vzdělání
zeměměřického směru s titulem inženýr nevykonala nejméně 5 let odborné praxe, ale
namítá, že tuto odbornou praxi vykonala již dříve a má za to, že cit. ustanovení zákona
nepožaduje výkon nejméně 5 let odborné praxe až po ukončení vysokoškolského vzdělání
zeměměřického směru s titulem inženýr. Podstatou sporu mezi účastníky tedy je,
zda žalobkyně podmínku vykonání nejméně 5 let odborné praxe stanovenou v §14 odst. 1
písm. b/ zákona č. 200/1994 Sb. v jeho znění do 30. 6. 2001 mohla splnit až po ukončení
vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr, nebo i před ukončením
takového vysokoškolského vzdělání.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání upravuje podmínky
živnostenského podnikání a kontrolu nad jejich dodržováním a výkon zeměměřických
činností zahrnuje do vázané živnosti s tím, že odborná způsobilost je upravena zvláštními
předpisy uvedenými v příloze č. 2 zákona nebo stanovena touto přílohou (§24). V příloze č. 2
zákona je pro výkon zeměměřických činností stanoven průkaz způsobilosti a) úplné střední
odborné vzdělání na střední odborné škole zeměměřického směru zakončené maturitní
zkouškou a 5 let odborné praxe nebo b) vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru
a 3 roky odborné praxe. Soud nemá pochyby o tom, že stanovená doba odborné praxe
ve shora cit. písm. a) a b) mohla být vykonána až po ukončení středního odborného vzdělání
na střední odborné škole zeměměřického směru ukončeného maturitou nebo po ukončení
vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru. Zákon č. 200/1994 Sb. ve znění
do 30. 6. 2001 vymezuje zeměměřické činnosti a upravuje práva a povinnosti při jejich
výkonu, ověřování výsledků zeměměřických činností, geodetické referenční systémy a státní
mapová díla a stanoví mj., co jsou zeměměřické činnosti i zeměměřické činnosti ve veřejném
zájmu. V §3 odst. 3 a 4 stanoví, že zeměměřické činnosti jsou oprávněny vykonávat pouze
odborně způsobilé osoby a za odborně způsobilou osobu k výkonu těchto činností považuje
fyzickou osobu s ukončeným středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním
zeměměřického směru. V oddílu čtvrtém upravuje ověřování výsledků zeměměřických
činností a §14 upravuje udělení úředního oprávnění fyzické osobě na podkladě její písemné
žádosti a stanoví podmínky. V odst. 1 písm. b) stanoví, že úřední oprávnění se udělí fyzické
osobě na podkladě její písemné žádosti, jestliže má ukončené vysokoškolské vzdělání
zeměměřického směru s titulem inženýr a vykonala nejméně 5 let odborné praxe v činnostech,
pro které žádá o udělení úředního oprávnění, z toho 3 roky ve výstavbě, jestliže žádá
o udělení úředního oprávnění podle §13 odst. 1 písm. c). Pro udělení úředního oprávnění pro
ověřování výsledků zeměměřických činností stanoví zákon č. 200/1994 Sb. jiné podmínky
než je průkaz způsobilosti pro výkon zeměměřických činností podle zákona č. 455/1991 Sb.
Podle oddílu čtvrtého zákona č. 200/1994 Sb. jde již o ověřování výsledků zeměměřických
činností, tedy o vyšší stupeň činnosti než výkon zeměměřických činností. Jestliže pro tento
vyšší stupeň činnosti zákon č. 200/1994 Sb. požaduje ukončené vysokoškolské vzdělání
zeměměřického směru s titulem inženýr a vykonání nejméně 5 let odborné praxe
v činnostech, pro které se žádá o udělení úředního oprávnění, pak je třeba vycházet z toho,
že 5 let odborné praxe může žádající fyzická osoba splnit teprve po ukončení
vysokoškolského vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr. Opak by vedl k potření
rozdílu mezi průkazem způsobilosti k výkonu zeměměřické činnosti podle zákona
č. 455/1991 Sb. a kvalifikačními požadavky pro udělení úředního oprávnění k ověření
výsledků zeměměřických činností podle oddílu čtvrtého zákona č. 200/1994 Sb. Takový
záměr zákonodárce určitě neměl. Pro závěr soudu svědčí i gramatický výklad ustanovení §14
odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1994 Sb. ve stavu k 30. 6. 2001, když na prvém místě toto
ustanovení požaduje ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru s titulem
inženýr a (souřadná spojka) vykonání nejméně 5 let odborné praxe…. Uvedený požadavek
praxe se vztahuje k předtím uvedenému kvalifikačnímu požadavku. Pro výše zaujatý názor
soudu svědčí i §15 odst. 2 vyhlášky č. 31/1995 Sb. účinné v době podání žádosti žalobkyně,
podle něhož k žádosti (o udělení úředního oprávnění) se připojuje b) ověřený opis (kopie)
dokladu o ukončeném vysokoškolském vzdělání zeměměřického směru s titulem inženýr,
c) potvrzení o odborné praxi žadatele vystavené úředně oprávněným zeměměřickým
inženýrem, pod jehož vedením žadatel ve stanovené době získal odborné znalosti a zkušenosti
pro samostatný výkon příslušných zeměměřických činností a pro ověřování jejich výsledků.
Prováděcí předpis skutečně nepožaduje (jak tvrdí žalovaný) předložení ověřeného opisu
dokladu o ukončení středoškolského vzdělání zeměměřického směru s maturitou. Pokud v cit.
písm. c) poukazuje na znalosti a zkušenosti pro samostatný výkon příslušných
zeměměřických činností a pro ověřování jejich výsledků potvrzený úředně oprávněným
zeměměřickým inženýrem, pak půjde o výkon činností, pro které zákon č. 200/1994 stanoví
v oddílu čtvrtého povinnost ověřování, a to buď jako samostatnou činnost nebo jako
samostatnou činnost pro ověřování výsledků, vždy však za splnění podmínek pro udělení
úředního oprávnění stanovených v §14 odst. 1 [včetně písm. b) ] zákona č. 200/1994 Sb.
Z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí soud nepovažuje žalobu žalobkyně
za důvodnou, a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, protože žalobkyně ve
věci neměla úspěch a na náhradu nákladů nemá nárok a žalovaný náklady řízení neúčtoval a
podle obsahu spisu mu ani prokazatelné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. 6. 2003
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu