ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.127.2001:33
sp. zn. 7 A 127/2001 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a
soudkyň JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce Neria a.s., se
sídlem Hustopeče u Brna, Vinařská 2, zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se
sídlem Břeclav, nám. TGM č. 1, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se
sídlem Praha 6- Bubeneč, Antonína Čermáka 2a, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 7. 9. 2001 č. j. PV 1996-2090
takto:
Žaloba se odmítá .
Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobci se vr ac í částka 1000 Kč za zaplacený soudní poplatek, která bude
uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení..
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 8. 11. 2001 se žalobce domáhal
přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 7. 9. 2001 č. j.
PV 1996-2090, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 31. 12. 2000 č. j. PV 2090-96, jímž byl zamítnut návrh
na zrušení patentu č. 283365 o názvu „Způsob výroby žebříkových radiátorů“ podle §23
odst.1 zákona č. 527/1990 Sb.
Žalobce v žalobě namítl, že podal návrh na zrušení patentu společnosti UNIVA a. s.
proto, že způsob výroby není nový, není výsledkem vynálezecké činnosti a ani není
průmyslově využitelný. Dále poukázal na vady řízení s tím, že napadené rozhodnutí považuje
za věcně nesprávné a nezákonné, a proto navrhuje jeho zrušení včetně rozhodnutí
prvostupňového a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě poukázal na skutečnost, že zdůvodnění
žaloby podané v zákonné lhůtě není dostatečně konkrétní a je důvodem k zastavení řízení.
Pokud by soud uznal žalobu za dostatečnou, pak poukazuje na soulad svého postupu
i rozhodnutí se zákonem a navrhuje zamítnutí žaloby.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (s.ř.s.) z Vrchního soudu v Praze. Nejvyšší
správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před těmito
soudy jako soud prvního stupně. Podle ust. §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle části páté
o. s. ř. účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části třetí
hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
Pravomoc soudů ve správním soudnictví je ovšem omezena na poskytování ochrany
subjektivním právům veřejnoprávního charakteru, popřípadě na rozhodování v dalších
věcech, v nichž je pravomoc založena zákonem (§2 s. ř. s.). Práva soukromá, kterým je
poskytována veřejnoprávní ochrana ve správním řízení, jsou podle nové právní úpravy účinné
od 1. 1. 2003 projednávány v plné jurisdikci obecnými soudy. Nejvyšší správní soud se proto
nejprve musel zabývat tím, zda je dána pravomoc soudů ve správním soudnictví o podané
žalobě jednat a rozhodnout, tj. zda v žalobě tvrzená práva, jejichž ochrany se žalobce podanou
žalobou domáhá, jsou právy veřejnoprávního charakteru, popř. zda je žaloba podřaditelná
svým obsahem pod jiné věci, jež do pravomoci soudů ve správním soudnictví náleží.
V daném případě se věcně jedná o rozhodnutí podle §23 odst. 1 písm. a) zákona č.
527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.
Právem, které mělo být v daném řízení chráněno, je právem podnikatele na to, aby
byla odstraněna právní překážka v podobě nedůvodně uděleného patentu. Řízení o takovém
právu je třeba považovat za věc spadající do práva soukromého, neboť správním orgánem je
rozhodováno o ochraně soukromého práva. Předmětem tzv. patentového práva v objektivním
smyslu je ochrana vynálezu, která udělením patentu zakládá jeho majiteli výlučné právo
využívat vynález, poskytovat souhlas k jeho využívání jiným osobám, popřípadě na jiné
osoby patent převést. Těžiště právní ochrany spočívá tradičně v právu soukromém. Právní
prostředky ochrany proti jejich porušování jsou obvykle upraveny přímo v průmyslově-
právních normách; pokud tak upraveny nejsou ( popřípadě jsou upraveny jen částečně),
přichází v úvahu použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy.
Hmotněprávní otázky je proto třeba posuzovat zásadně podle příslušných právních předpisů
o vynálezech. Použití obecných ustanovení občanského práva přichází v úvahu, pokud by
nebylo možno vystačit ani se zvláštními ani s obecnými právními předpisy práv k nehmotným
statkům. Naproti tomu otázky řízení je třeba posuzovat podle obecných procesních předpisů
správního řízení (správního řádu), popřípadě podle zvláštní procesní úpravy obsažené ve
speciálních předpisech. Rozhodující pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné,
nikoliv právo procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované části páté
o. s. ř. jde vždy o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí
právními předpisy veřejného práva.
Ochrana soukromých práv, které jsou předmětem řízení před správním orgánem, není
zajištěna soudním přezkumem ve správním soudnictví, ale postupem podle části páté
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2003. Soukromým právům je tak
poskytována větší ochrana, neboť zatím co ve správním soudnictví soud provádí přezkum
správního rozhodnutí s možností v případě zjištěné nezákonnosti pouze takové rozhodnutí
zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k novému projednání, v řízení podle nové části páté
o. s. ř. je povolán k tomu, aby v případě kdy dospěje k závěru, že o věci mělo být rozhodnuto
jinak než rozhodl správní orgán, sám o věci rozhodl a nahradil tak rozhodnutí správního
orgánu.
Nejvyšší správní soud proto podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl, neboť
žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl
v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, kdy je žaloba podle §68 písm. b)
s. ř. s. nepřípustná. Tímto rozhodnutím bylo řízení ve správním soudnictví skončeno a soud
v rámci poučení žalobce poučuje o následcích tohoto odmítnutí a o možnosti domáhat se
novou žalobou rozhodnutí v občanském soudním řízení, v němž mu bude náležet větší
ochrana jeho soukromých práv.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Výrok o vrácení žalobcem zaplaceného soudního poplatku se opírá o analogické
použití §10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů. Jestliže totiž zákon zakládá právo na vrácení soudního poplatku v případech, kdy
řízení bylo zastaveno před prvním jednáním, popř. v případech, kdy lze v řízení rozhodnout
bez nařízení jednání do doby vydání rozhodnutí ve věci samé, tím spíše musí být poplatek
vrácen tehdy, když návrh není vůbec způsobilý projednání ve správním soudnictví a soud
takový návrh odmítá podle §46 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této
věci žalobu podle části páté občanského soudního řádu k místně příslušnému
okresnímu (obvodnímu) soudu; v takovém případě účinky procesních úkonů
učiněné v tomto řízení zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle
ustanovení s. ř. s.
V Brně dne 5. 6. 2003
JUDr. Petr Příhoda, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Daniela Rajčoková