ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.158.2000:41
sp. zn. 7 A 158/2000 – 41
7A 158/2000 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce
ČSAD BUS Ústí nad Labem a.s. , sídlem Revoluční 3289/13, 400 01 Ústí nad Labem
zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem, sídlem Čs. legií 172/I., 339 01 Klatovy,
pobočka: Záhřebská 30, 120 00 Praha 2 proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví,
sídlem Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6 v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy
Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. O-125910-97
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
III. Žalobci se vrací částka 1000 Kč za zaplacený soudní poplatek, který bude
uhrazen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 29. 8. 2000 se žalobce domáhal
přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí, na základě kterého byla zamítnuta přihláška
kombinované ochranné známky O-125910-97 ve znění „ČSAD BUS Ústí nad Labem a. s.“
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) přešla
podle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř .s.“)
z Vrchního soudu v Praze. Podle tohoto ustanovení NSS ve věcech neskončených vrchními
soudy, v nichž byla přede dnem účinnosti s. ř. s. dána jejich věcná příslušnost, dokončí řízení
zahájená před těmito soudy. V předmětné věci bylo přede dnem 1. 1. 2003 zahájeno řízení
a byla dána věcná příslušnost vrchního soudu, neboť obsahem žaloby byl návrh na
přezkoumání rozhodnutí vydaného ústředním orgánem státní správy. Podle ustanovení §130
odst. 1 s. ř. s. řízení o žalobách podaných podle části páté hlavy druhé občanského soudního
řádu (dále jen „o. s .ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2002, o nichž nebylo rozhodnuto do dne
nabytí účinnosti s. ř. s., se dokončí podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto
zákona (tj. podle §65 a násl. s.ř.s.). Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných
zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení s. ř. s.
Podle ustanovení §2 s. ř. s. poskytují ve správním soudnictví soudy ochranu veřejným
subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto nebo
zvláštním zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují
v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Z rozhodování soudů ve
správním soudnictví jsou podle ustanovení §6 s. ř. s. vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento
nebo zvláštní zákon. Takovým zvláštním zákonem je o. s. ř., který v ustanovení §244 odst. 1
stanoví, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán
zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního
předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci,
která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů a nabylo-li
takové rozhodnutí právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském
soudním řízení.
S ohledem na výše uvedená ustanovení je nutno vyřešit otázku, zda v daném případě
rozhodl správní orgán o věci soukromoprávní nebo veřejnoprávní a zda je tedy dána věcná
příslušnost soudů správních či obecných.
Žalobce v žalobě napadl rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, kterým
byla na základě námitek uplatněných podle ustanovení §9 odst. 1 písm. a) zákona
č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta přihláška
žalobce s odůvodněním, že zveřejněné označení je zaměnitelné s kombinovanou kolektivní
ochrannou známkou č. 169238 ve znění „ČSAD“, která má dřívější právo přednosti.
Pravomoc žalovaného jako ústředního orgánu státní správy na ochranu průmyslového
vlastnictví (§1 odst. 1 zákona č. 14/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů) rozhodovat mimo
jiné o poskytování ochrany na ochranné známky vyplývá z ustanovení §2 písm. a) citovaného
zákona. Ochranná známka jako součást průmyslových práv na označení je tzv. nehmotným
statkem, tj. statkem majetkové povahy, který je způsobilý být předmětem soukromoprávních
vztahů. Podle ustanovení §118 odst. 1 o.z. jsou předmětem občanskoprávních vztahů nejen
věci, ale i, pokud to jejich povaha připouští, práva a jiné majetkové hodnoty. Ze zákona
o ochranných známkách přímo vyplývá, že vztah podnikatele k jeho ochranné známce je
výkonem jeho vlastnického práva, tedy výkonem práva ryze soukromoprávního. (Podle
ustanovení §12 odst. 2 zákona o ochranných známkách se zápisem ochranné známky do
rejstříku přihlašovatel stává majitelem ochranné známky.) Podstatou právní úpravy ochranné
známky je především poskytnutí dostatečné ochrany soukromým zájmům podnikatele
(přihlašovatele ochranné známky), což implikuje použití takových prostředků ochrany, které
jsou typické pro soukromoprávní vztahy. Řízení vedená Úřadem průmyslového vlastnictví na
základě zákona o ochranných známkách, tedy i řízení o přijetí či odmítnutí přihlášky na zápis
ochranné známky, je tak třeba považovat za věci spadající do práva soukromého, neboť
správním orgánem je rozhodováno o věcech svou podstatou soukromoprávní. Na
soukromoprávním charakteru v daném případě nemění nic ani skutečnost, že žalovaným je
orgán státní veřejné správy, který při svém rozhodování postupuje podle předpisů veřejného
práva. Rozhodující pro posouzení věci je však právo hmotné, nikoli procesní.
Ze shora uvedených důvodů proto NSS podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. odmítl
žalobu, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl v mezích zákonné pravomoci
v soukromoprávní věci (§68 písm. b) s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že obecný soud v dané věci
rozhoduje i o věci, tedy v plné jurisdikci, a může na rozdíl od správních soudů nahradit
rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím novým, náleží žalobci v případě občanského
soudního řízení větší ochrana soukromých práv, než by tomu bylo před soudem správním.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1000 Kč. O jeho vrácení soud rozhodl
analogicky podle ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, když odmítnutí projednávání věci pokládá za odpovídající rozhodnutí o zastavení
řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této
věci žalobu podle části páté občanského soudního řádu k místně příslušnému
okresnímu (obvodnímu) soudu; v takovém případě účinky procesních úkonů
učiněného v tomto řízení zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle
ustanovení s. ř. s.
V Brně dne 16. 6. 2003
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu