ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.186.2000:34
sp. zn. 7 A 186/2000 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce LUKAS
k. s., se sídlem Praha 5 - Smíchov, Arbesovo nám. 10, zastoupeného JUDr. Evou
Matyášovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Dlouhá 16 proti žalovanému Úřadu
průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6 - Bubeneč, Antonína Čermáka 2a, o žalobě
proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 18. 8. 2000
č. j. O-141774-99,
takto:
Žaloba se odmítá .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobci se vrací částka 1000,-- Kč za zaplacený soudní poplatek, která bude uhrazena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 24. 10. 2000 se žalobce domáhal
přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 18. 8. 2000
č. j. O-141774-99, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 10. 2. 2000 č. j. O-141774 o zastavení řízení o námitkách
proti zápisu označení „LUKAS“, pro opožděnost.
V daném případě jde o věc, která na Nejvyšší správní soud přešla podle ust. §132
zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním (s. ř. s.) z Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší správní soud ve věcech neskončených vrchními soudy dokončí řízení zahájená před
těmito soudy jako soud prvního stupně. Podle ust. §130 s. ř. s. se neskončená řízení podle
části páté o. s. ř. účinného přede dnem účinnosti tohoto zákona dokončí podle ustanovení části
třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
Pravomoc soudů ve správním soudnictví je ovšem omezena na poskytování ochrany
subjektivních práv veřejnoprávního charakteru, popřípadě na rozhodování v dalších věcech,
v nichž je pravomoc založena zákonem (§2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud se proto nejprve
musel zabývat tím, zda je dána pravomoc soudů ve správním soudnictví o podané žalobě
jednat a rozhodnout, tj. zda v žalobě tvrzená práva, jejichž ochrany se žalobce podanou
žalobou domáhá, jsou právy veřejnoprávního charakteru, popř. zda je žaloba podřaditelná
svým obsahem pod jiné věci, jež do pravomoci soudů ve správním soudnictví náleží.
V daném případě se věcně jedná o rozhodnutí podle 10 odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, když ovšem námitky byly podány podle §9 odst.1 písm. d)
téhož zákona proti zápisu zveřejněného označení do rejstříku. Předmětem námitek tak bylo
právo podnikatele k obchodnímu jménu shodnému se zveřejněným označením (v daném
případě „LUKAS“). Právo, které mělo být v daném řízení (o námitkách) chráněno, tedy právo
podnikatele na ochranu obchodního jména, je svým charakterem právem soukromým,
kterému se dostává veřejnoprávní ochrany. Řízení o takovém právu je třeba považovat za věc
spadající do práva soukromého, neboť správním orgánem je rozhodováno o ochraně
soukromého práva. Stejně tak právo, o kterém rozhodoval žalovaný v řízení, v němž byly
námitky vzneseny, je právem soukromým. Předmětem tzv. známkového práva v objektivním
smyslu je ochrana označení, které je způsobilé odlišit výrobky a služby pocházející
od různých výrobců nebo poskytovatelů služeb. Jde tedy o označení, které se vydělilo z volně
užívaných označení, aby plnilo vymezené funkce. Těžiště právní ochrany na označení spočívá
tradičně v právu soukromém, když právní prostředky ochrany jsou obvykle upraveny přímo
v průmyslověprávních normách, a pokud tak upraveny nejsou (nebo jen částečně), přichází
v úvahu jen použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy. Hmotněprávní
otázky je tedy třeba posuzovat zásadně podle příslušných právních předpisů o ochranných
známkách, při nedostatečné úpravě podle obecných ustanovení občanského či obchodního
práva. Naproti tomu otázky řízení je třeba posuzovat podle obecných procesních předpisů-
správního řádu, případně podle zvláštní procesní úpravy obsažené ve speciálních předpisech.
Rozhodující pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo procesní.
Ochrana soukromých práv, byť jsou předmětem řízení před správním orgánem, není zajištěna
soudním přezkumem ve správním soudnictví, ale postupem podle novelizované části páté
občanského soudního řádu, tedy projednáním před obecnými soudy v plné jurisdikci. Proto
zákonodárce stanovil v soudním řádu správním v ust. §68 písm. b), že žaloba ve správním
soudnictví je nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci,
vydané v mezích pravomoci správního orgánu.
Nejvyšší správní soud proto podle ust. §46 odst. 2 s. ř. s. odmítl žalobu žalobce
na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl
v soukromoprávní věci (§68 písm. b) s. ř. s.). Tím dochází ke skončení řízení ve správním
soudnictví, v rámci poučení pak žalobce soud poučuje o následcích tohoto odmítnutí
a možnosti domáhat se novou žalobou u obecného soudu rozhodnutí v uvedeném novém
řízení poskytujícím soukromým právům větší ochranu.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. §60 odst. 3 s. ř. s., kdy žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení, které bylo ukončeno odmítnutím žaloby.
Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 1000,-- Kč. O jeho vrácení soud rozhodl
analogicky podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když
odmítnutí projednání věci v daném případě odpovídá zastavení řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat v této
věci žalobu podle části páté o. s. ř. k příslušnému okresnímu (obvodnímu)
soudu, v tom případě účinky procesních úkonů v původním řízení zůstávají
zachovány .
V Brně dne 4. 6. 2003
JUDr. Petr Příhoda, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Hana Válková