ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.41.2002:17
sp. zn. 7 A 41/2002 – 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce
ISOLINE s. r. o., Humpolecká 1566, Havlíčkův Brod, zastoupeného advokátem JUDr.
Alešem Zábršem, Na Beránce 2, Praha 6, proti žalovanému Úřadu průmyslového
vlastnictví, Antonína Čermáka 2a, Praha 6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy
žalovaného ze dne 20. 2. 2002 čj. O-142567,
takto:
I. Žaloba se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze dne 8. 4. 2002 domáhal zrušení
rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví označeného v záhlaví tohoto usnesení,
jimž bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2001 o částečném výmazu ochranné
známky č. 221129 ve znění „ISOLINE“ z rejstříku ochranných známek.
Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze, kterému byla – jako soudu věcně a místně
příslušnému v době podání žaloby – žaloba podána – do 31. 12. 2002 ve věci nerozhodl,
postoupil uvedenou věc v měsíci lednu 2003 podle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.) k převzetí a dokončení věci Nejvyššímu správnímu
soudu.
Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný nesprávně posoudil skutkový stav zápisné
způsobilosti ochranné známky a zápisem označení pro jiného, než je žalobce, způsobil
klamavost tohoto označení, neboť jej zapsal pro někoho, komu práva k tomuto označení
nenáleží a nikdy nenáležela.
Nejvyšší správní soud po posouzení žaloby dospěl k závěru, že není příslušný k jejímu
projednání, neboť podle nové právní úpravy účinné od 1. ledna 2003 se v dané věci jedná
o věc soukromého práva, kterou podle ustanovení novelizované části páté o. s. ř. projednávají
a rozhodují v plné jurisdikci obecné soudy a nikoliv specializované senáty krajských soudů
a Nejvyšší správní soud ve správním soudnictví.
Předmětem tzv. známkového práva v objektivním smyslu je ochranná známka. Jedná
se o označení, které je způsobilé odlišit výrobky a služby pocházející od různých výrobců
nebo poskytovatelů služeb. Jde tedy o označení, které se vydělilo z volně užívaných označení,
aby plnilo vymezené funkce. Ochranná známka není nikdy chráněna sama o sobě, nýbrž vždy
ve spojení s určitými výrobky nebo službami, pro které je zapsána a brání tak užívání
shodných či zaměnitelných označení pro výrobky a služby téhož druhu. Subjektem
známkového práva mohou obecně být osoby právnické a fyzické.
Těžiště právní ochrany na označení spočívá tradičně v právu soukromém. Právní
prostředky ochrany proti jejich porušování jsou obvykle upraveny přímo
v průmyslověprávních normách. Pokud tyto prostředky upraveny nejsou, nebo jsou upraveny
jen částečně, přichází v úvahu použití obecných prostředků ochrany soukromoprávní povahy.
Hmotněprávní otázky rozhodnutí žalovaného je proto třeba posuzovat zásadně podle
příslušných právních předpisů o ochranných známkách. Použití obecných ustanovení
občanského práva přichází v úvahu, pokud by nebylo možno vystačit ani se zvláštními ani
s obecnými předpisy práv k nehmotným statkům. Naproti tomu otázky řízení se řídí obecnými
předpisy správního řádu, v oblasti průmyslových práv, na rozdíl od práv k ostatním
nehmotným statkům, je pak v jednotlivých právních předpisech i procesní právní úprava
zvláštní. Rozhodující pro posouzení charakteru věci pak je právo hmotné, nikoliv právo
procesní, neboť v případě věcí projednávaných podle novelizované části páté o. s. ř. jde vždy
o rozhodnutí orgánu veřejné správy, který se v procesních otázkách řídí právními předpisy
veřejného práva.
Ze shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud, že žaloba se podle
ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. odmítá, neboť jde o věc, kdy správní orgán rozhodl v mezích
zákonné pravomoci v soukromoprávní věci, kdy je žaloba podle §68 psím. b) s. ř. s.
nepřípustná. Vzhledem k tomu, že obecný soud v dané věci rozhoduje i o věci, tj. soudní
přezkum není založen na pouhém kasačním přezkumu zákonnosti, je poskytována
subjektivním právům žalobce vyšší ochrana než jak tomu bylo v případě soudního přezkumu
zákonnosti podle k 31. 12. 2002 Ústavním soudem zrušené části páté o. s. ř.
Protože byla žaloba soudem odmítnuta, nepřiznal soud žádnému z účastníků podle
ustanovení §60 odst. 3 věty první s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Žalobce může do
jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu k soudu příslušnému podle
ustanovení §249 a 250 o. s. ř. přičemž účinky procesních úkonů učiněné v tomto řízení
zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení s. ř. s.
V Brně dne 30. 9. 2003
JUDr. Dagmar Nygrínová, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Alena Horychová