ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.51.2002
sp. zn. 7 A 51/2002 – 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr.Lenky Matyášové v právní věci
žalobce F. Š., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, o
žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 12. 2001, č. X,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 12. 2001, č. X s
e zrušuje pro vady řízení a věc se jí vrací k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení n e př i z ná v á .
Odůvodnění:
Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o žádosti F. Š. podle zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžité částky některým obětem nacistické perzekuce
rozhodnutím ze dne 18. 12. 2001, č. X tak, že žádost zamítla s odůvodněním, že žadatel
neprokázal, že je synem A. R., který zemřel dne 28. 3. 1945 v koncentračním táboře, a
nevznikl mu proto nárok na poskytnutí jednorázové částky podle uvedeného zákona. Proti
rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení dne 28. 1.
2002 opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze, v němž namítá nesprávnost vydaného
rozhodnutí, které nevycházelo ze všech předložených důkazů, přičemž trvá na skutečnosti, že
je synem zemřelého A. R. Žalobce se domáhá zrušení vydaného rozhodnutí a přiznání
jednorázové částky.
Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002, byla podle
ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) postoupena Nejvyššímu
správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
soudního řádu správního, tedy podle ustanovení o řízení o žalobě.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí žalované a dospěl k závěru, že žaloba je
důvodná.
Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že žalobce požádal o poskytnutí
jednorázové peněžní částky dne 2. 8. 1995 jako syn A. R., nar. 21. 6. 1899 v O. V žádosti
uvedl, že od narození do návštěvy základní školy se jmenoval M. R., poté utekli na Slovensko
a příbuzní mu dali jméno F. Š. V žádosti uvedl, že se narodil zřejmě na Slovensku, kde by
měli mít v matrikách jeho záznam. Navrhoval rovněž prověřit skutečnost, že jeho rodný list
vydaný na jméno F. Š. je fiktivní a předložil doklady osvědčující podle něj skutečnost, že je
synem F. S. a A. R. (oddacím listem o uzavření manželství F. S. a A. R.). Rodný list na
výzvu správního orgánu nepředložil s tím, že ho nemá a skutečnost, že je synem A. R. stvrdil
pouze svým čestným prohlášením.
Dne 4. 3. 2002 doložil žalobce ve fotokopiích další doklady, kterými chtěl prokazovat
oprávněnost svého nároku, a to prohlášení svých sourozenců – A. S., M. R., F. Č., že F. Š. je
M. R. a jméno Š. používá od roku 1942, doklad osvědčující skutečnost, že A. R. byl
účastníkem národního boje za osvobození – československým politickým vězněm od 3. 3.
1943 do 28. 3. 1945, kdy v koncentračním táboře zemřel (potvrzení FMNO č. j.
176/631/1976), dále opis křestního listu č. 24/2002 vydaného Římskokatolickým farním
úřadem v T. T. ze dne 6. 2. 2002, opis prohlášení ze dne 10. 1. 1957 v němž se spolu
s dalšími sourozenci jako jeden z dědiců vzdává dědictví po A. R.
Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky ve smyslu zákona č. 217/1994 Sb.
vzniká postiženým občanům nebo jejich vdovám, vdovcům, jakož i sirotkům za podmínek
zákonem stanovených. K prokázání nároku je povinna osoba nárok uplatňující předložit
doklady nárok osvědčující, popřípadě další doklady, jestliže ji k tomu příslušný orgán vyzve
(§5 odst. 3 zákona č. 217/1994 Sb.). V tomto smyslu byl žalobce vyzván pouze k předložení
rodného listu, kterým by prokázal skutečnost, že je skutečně synem A. R., přičemž dalšími
důkazy, které žalobce navrhoval, se správní orgán již nezabýval a jiné skutečnosti nezkoumal.
Nejvyšší správní soud souhlasí se žalovanou v tom, že předpokladem vzniku nároku
na poskytnutí jednorázové částky podle zákona je určení osobní identity žalobce. Tuto
identitu není možno dovodit, resp. ji vyvrátit, v případě, kdy není předložen rodný list údajem
v občanském průkazu a ani předložená čestná prohlášení nemohou být důkazem,
prokazujícím skutečnost o osobním stavu žalobce, resp. o tom, že je synem A. R. Podle
obsahu správního spisu podal žalobce žádost jako F. Š.
V žádosti je poukaz na občanský průkaz v němž na straně 6 je rubrika otec proškrtnuta,
v rubrice matka je uvedeno: M. Š.V průběhu řízení však žalobce předložil opis rodného listu
(krstného listu) vystaveného Rím. kat. farským úradom v T. T. dne 6. 2. 2002, z něhož
vyplývá, že dne 21. 11. 1929 se narodil M. S., rubrika: „Rodičia: meno a priezvisko,
naboženstvo“ je částečně proškrtnuta a dále je v ní uvedeno F. S. V rubrice „Poznámky“ je
rukou napsaný latinský text, který v podstatě znamená: „Toto manželství s A. R. uzavřené 11.
4. 1939 bylo prohlášené za legitimní rozhodnutím ordinariátu Nitranského č. 1570/1948 .“
Žalobce v řízení tvrdí, že se narodil matce F. S. a jeho otcem je A. R., který s jeho
matkou uzavřel dne 11. 4. 1939 manželství, o čemž předložil i fotokopii oddacího listu
vydaného Obecním úřadem v B. dne 26. 3. 2002, z čehož vyplývá, že v oddací matrice
Obecního úřadu v B. je ve svazku VIII., ročník 1939 na straně 63 pod č. řad. 9 zapsáno
uzavření manželství F. S., narozené 2. 12. 1895 a A. R. narozeného dne 21. 6. 1899 dne 11. 4.
1939. Identitu žalobce, tedy kdy se narodil, kdo jsou jeho rodiče, (nejen otec, ale i matka),
z hlediska zákona č. 217/1994 Sb., zda jeho otcem je A. R., narozený 21. 6. 1899, zemřelý
dne 28. 3. 1945, nemůže určit žalovaná jako správní orgán ani soud ve správním soudnictví
Protože z dokladů žalobcem dosud předložených nelze brát za prokázané, že žalobce je synem
A. R. a že se narodil dne 21. 11. 1929 z matky F. S., pak měl být žalovanou poučen, aby
příslušné doklady, z nichž bude možné zjistit jím tvrzený právní stav předložil, tedy nejenom
rodný list, ale případně i rozhodnutí soudu vydané v občanském soudním řízení podle §80
písm. a), resp. c) občanského soudního řádu a měl být poučen i o právních následcích, které
budou vyvozeny z jejich nepředložení.
Povinností správního orgánu je zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Přitom není
vázán jen návrhy účastníků řízení. Samo rozhodnutí pak musí vycházet ze spolehlivě
zjištěného stavu věci (§3 odst. 4, §32 odst.1, §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení).
Podle §3 odst.2 správního řádu správní orgány jsou povinny postupovat v řízení v úzké
součinnosti s účastníky a dát jim vždy příležitost, aby mohli svá práva účinně hájit, zejména
se vyjádřit k podkladu rozhodnutí a uplatnit své návrhy; rovněž jim musí poskytovat pomoc
a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu.
Žalobci však nebyla správním orgánem dána možnost vyjádřit se k podkladu
pro rozhodnutí i ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout jeho doplnění. I když v řízení
nemuselo proběhnout ústní jednání, možnost daná žalobci, aby se před vydáním rozhodnutí
mohl vyjádřit ke shromážděným podkladům nebyla naplněna.
Z důvodu v tomto rozhodnutí uvedených soud zrušil podle ustanovení §76 odst. 1
písm. c/ s. ř. s. rozhodnutí žalované pro vady řízení a věc jí vrátil k dalšímu řízení v němž
žalobce poučí o tom, jaké doklady má předložit k prokázání svého nároku a poučí ho
i o právních následcích, pokud je nepředloží a umožní mu vyjádřit se k podkladům
pro rozhodnutí, popř. navrhnout jeho doplnění.
Žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť ji nepožadoval a podle obsahu
spisu mu žádné náklady nevznikly (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 31. 10. 2003
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu