ECLI:CZ:NSS:2003:7.A.546.2002
sp. zn. 7 A 546/2002-25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Antonína Koukala v právní věci žalobce F. Ř. , proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2002
takto:
Žaloba se zamítá .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 21. 5.
2002 byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č.
261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za
osvobození, politickým vězňům, a osobám z rasových nebo náboženských důvodů
soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona 39/2000 Sb., o poskytnutí
jednorázové finanční částky příslušníkům československých zahraničních armád a
spojeneckých armád v letech 1939-1945, s odůvodněním, že žalobci nárok na poskytnutí
jednorázové peněžní částky nevznikl, neboť nebylo prokázáno přiznání některého z důchodů
podle §5 odst. 5 zákona č. 261/2001 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas opravný prostředek, ve kterém uvedl, že
nárok uplatnil jako účastník povstání v květnu 1945, a nárok mu tedy vznikl podle §1 odst. 1
bod 1 písm. f) zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí
a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, přičemž poukázal na
nesprávné posouzení zranění, které utrpěl v bojích v květnu 1945, ač mu nebyl přiznán žádný
druh invalidního důchodu. Žalobce žádá soud o přezkoumání napadeného rozhodnutí;
doporučuje zohlednit zdravotní problémy, které jej celý život následkem zranění
pronásledovaly, a upozorňuje na přídavek k důchodu ve výši 80 Kč měsíčně, který mu byl
přiznán za účast v národním boji za osvobození.
Žalovaná ve svém vyjádření k opravnému prostředku žalobce uvedla, že v daném
případě není sporu o tom, že se žalobce zúčastnil květnového povstání v roce 1945, což
dokládá i osvědčení vydané podle §8 zákona č. 255/1946 Sb. Žalovaná však poukázala na
ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb., na základě kterého se přiznává jednorázová
peněžní částka pouze osobám, jejichž účast v národním boji za osvobození trvala alespoň tři
měsíce, popřípadě dva měsíce v případě služby v partyzánské jednotce jako československý
partyzán podle zvláštního zákona. Jak vyplývá z osvědčení podle §8 zákona č. 255/1946 Sb.,
byl žalobce účasten boje za národní osvobození ve dnech 5. 5. – 7. 5. 1945. V takovém
případě by nárok na přiznání jednorázové peněžní částky vznikl pouze pokud by žalobce
prokázal, že mu v důsledku zranění utrpěného v národním boji za osvobození byl přiznán plný
nebo částečný invalidní důchod (§5 odst. 5 zákona č. 261/2001 Sb.). Podle vyjádření
žalované se žalobce zúčastnil národního boje za osvobození po dobu tří dnů, v tomto boji byl
zraněn. Zranění však nevedlo k přiznání žádného z důchodů uvedených v §5 odst. 5 zákona č.
261/2001 Sb., když přídavek k důchodu byl žalobci přiznán právě pro jeho účast v národním
boji za osvobození a ne z titulu utrpěného zranění. Žalovaná přitom není žádným způsobem
oprávněna zkoumat správnost rozhodnutí Státního úřadu pro válečné poškozence, kterým byla
zamítnuta žádost žalobce o přiznání zaopatřovacích požitků. Vlastní zranění, které v rámci
boje za osvobození utrpěl, je pro jeho žalobu rozhodné z hlediska získání statutu účastníka
národního boje za osvobození, ale nemá význam při rozhodování přiznání jednorázové
peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.
Ze správního spisu, který soudu předložila žalovaná, vyplynuly následující podstatné
skutečnosti.
Dne 7. 11. 2001 byla žalované doručena žádost žalobce ze dne 5. 11. 2001 o
poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb. jakožto účastníku
národního boje za osvobození. K žádosti byl připojen ověřený opis osvědčení vydaného podle
§8 zákona č. 255/1946 Sb. Podle osvědčení Ministerstva národní obrany ze dne 28. 3. 1986
čj. 302 277/1986-38 byl žalobce účastníkem národního boje za osvobození a doba od 5. 5.
1945 do 7. 5. 1945 se mu započítává jako účastníku povstání v květnu 1945. Ve správním
spise jsou dále doloženy ověřené kopie listin dokládajících, že žalobce byl během své účasti v
národním boji za osvobození zraněn střepinami miny do levého stehna a pravé nohy a výměr
Státního úřadu pro válečné poškozence ze dne 14. 2. 1947 čj. 632883-3/6-46, v němž se
konstatuje, že zranění, které žalobce utrpěl v revolučních bojích způsobilo snížení jeho
výdělečné schopnosti o 15 %, což nezaložilo nárok na invalidní zaopatřovací požitky.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle
ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), postoupena Nejvyššímu
správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního
s. ř. s. – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované a dospěl k závěru, že
žaloba není důvodná.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb. se zákon vztahuje na občany
České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v §1 odst. 1 bodě 1 písm. c) až f), bodě 2,
odst. 2 zákona č. 255/1946 Sb., a bylo jim vydáno osvědčení podle §8 citovaného zákona
nebo mají doklad, který toto osvědčení nahrazuje. Výše jednorázové peněžní částky pro
účastníka národního boje za osvobození v období kratším jednoho roku trvajícím však
alespoň tři měsíce nebo alespoň dva měsíce v případě služby v partyzánské jednotce jako
československý partyzán podle zvláštního zákona činí 60 000 Kč. Prokáže-li oprávněná
osoba, že v národním boji za osvobození byl účastník národního boje za osvobození zraněn a
v důsledku zranění mu byl přiznán plný nebo částečný invalidní důchod, invalidní důchod
nebo přídavek k důchodu, dosahuje výše jednorázové peněžní částky 120 000 Kč. Tyto
skutečnosti prokáže oprávněná osoba výměrem invalidního důchodu nebo přídavku
k důchodu vydaným podle zákona č. 164/1946 Sb. Může je rovněž prokázat rozhodnutím o
přiznání plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu vydaným podle
předpisů o národním pojištění, sociálním zabezpečení nebo důchodovém pojištění.
Jak vyplývá ze shora uvedených skutkových zjištění, ze kterých vycházela žalovaná
v napadeném rozhodnutí a která ani žalobce nezpochybňuje, nejsou u žalobce splněny
podmínky pro vznik nároku na poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona
č. 261/2001 Sb. Není sice sporu o tom, že žalobce je osobou uvedenou v ustanovení §1 odst.
1 zákona č. 261/2001 Sb., nesplňuje však podmínku uvedenou v §5 odst. 3 zákona č.
261/2001 Sb., tj. účast v národním boji za osvobození delší tří měsíců, ani podmínku §5 odst.
5 zákona č. 261/2001 Sb. Toto ustanovení uvádí, že pokud oprávněná osoba prokáže, že při
národním boji za osvobození byl účastník národního boje za osvobození zraněn a v důsledku
tohoto zranění mu byl přiznán plný invalidní důchod, částečný invalidní důchod, invalidní
důchod nebo přídavek k důchodu, činí výše jednorázové peněžní částky 120 000 Kč.
Soud nezpochybňuje nespornou odvahu a statečnost pana žalobce, kterou prokázal
v boji za osvobození Československa. Avšak striktní vymezení podmínek nároku zákonem
bez toho, že by bylo do zákona zakotveno ustanovení pro zmírnění tvrdosti zákona,
neumožňuje ani soudu v rámci jeho rozhodovací pravomoci vážit okolnosti konkrétního
případu a od podmínek nároku stanovených zákonem se jakkoliv odchýlit. Soudu nepřísluší
vůli zákonodárce podle své úvahy měnit, doplňovat či nahrazovat, neboť je zákonem vázán.
Proto soud žalobu jako nedůvodnou podle ustanovení §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O věci
přitom rozhodl bez jednání za podmínky souhlasu účastníků řízení (§51 odst. 1 s. ř. s.).
Žalobce, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř.
s. nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovaná nárok na náhradu nákladů řízení
nevznesla. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. 6. 2003
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu