ECLI:CZ:NSS:2003:7.ADS.42.2003
sp. zn. 7 Ads 42/2003 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele
M. T., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Petržílkem, advokátem se sídlem v Mostě,
Moskevská 5/5 za účasti České správy sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová
25, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2003 č. j.
1 Cad 52/2003 - 8,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 6. 2003 č. j. 1 Cad 52/2003 - 8 odmítl
jako opožděný návrh stěžovatele směřující proti rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) ze dne 27. 2. 2003, kterým byla zamítnuta žádost o plný
invalidní důchod.
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se stěžovatel domáhal zrušení napadeného
rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Stěžovatel nepopřel, že podal žalobu
opožděně, ale namítal, že soud nevzal v potaz neúplné a zavádějící poučení v rozhodnutí
správního orgánu, které zní pouze: „Proti tomuto rozhodnutí se řádné opravné prostředky
v řízení správním nepřipouštějí.“ Stěžovatel má za to, že rozhodnutí by mělo být doplněno
o vyčerpávající poučení ohledně možných prostředků, ať již řádných či mimořádných tak,
jak je to obvyklé u rozhodnutí soudních.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Náležitostí rozhodnutí vydaného správním orgánem ve správním řízení jsou
stanoveny v §47 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“),
podle něhož musí rozhodnutí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Podle
odst. 4 citovaného ustanovení obsahuje poučení údaj, zda je rozhodnutí konečné
nebo zda se lze proti němu odvolat. Zákon tedy stanoví, aby správní orgán ve svém
rozhodnutí poučil pouze o odvolání (případně rozkladu), tedy pouze o řádném opravném
prostředku správního řízení.
Pokud v rozhodnutí správního orgánu bylo uvedeno, že se proti němu řádné opravné
prostředky v řízení správním nepřipouštějí, odpovídá takto formulované poučení ustanovení
§47 odst. 4 správního řádu.
Vzhledem k tomu, že správní rozhodnutí obsahovalo řádné poučení, mohl stěžovatel
podat žalobu do dvou měsíců poté, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno doručením
písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, jak je stanoveno v §72
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“), přičemž podle odst. 4
citovaného ustanovení zmeškání této lhůty n elze prominout. Napadené rozhodnutí ČSSZ
bylo stěžovateli doručeno ve středu dne 12. 3. 2003 a s ohledem na §40 odst. 2 s. ř. s. bylo
posledním dnem lhůty, kdy bylo možno podat žalobu, pondělí dne 12. 5. 2003. Byla-li
tedy žaloba podána 21. 5. 2003, byla podána opožděně a Městský soud v Praze ji důvodně
v souladu s §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítl.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost, která byla
podána z důvodu stanoveného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy z důvodu tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, zamítl v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.,
neboť ji neshledal důvodnou.
Účastníkům nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. října 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu