ECLI:CZ:NSS:2003:7.AS.13.2003
sp. zn. 7 As 13/2003 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatele
L. M., zastoupeného JUDr. Františkem Listíkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Nad
Spáleným mlýnem 12/621, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství - Pozemkovému
úřadu Louny, se sídlem v Lounech, Pod nemocnicí 2380, v řízení o kasační stížnosti proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2003, č. j. 15 Ca 99/2003-12,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 3. 2003,
č. j. 15 Ca 99/2003 - 12, se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal v zákonné lhůtě kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 24. 3. 2003, č. j. 15 Ca 99/2003 - 12, jímž byla odmítnuta žaloba
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2001, č. j. 248/01-R/22528/92/Rob.
podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
neboť soud o téže věci již rozhodl. V odůvodnění uvedl, že žalobce byl poučen o tom,
že se může obrátit na Okresní soud v Lounech (nesprávně byl uveden Okresní soud
v Teplicích) se žalobou podle části páté o. s. ř. Přesto ale žalobce podal žalobu opět
u Krajského soudu v Ústí na Labem, který o jeho návrhu již rozhodl.
V kasační stížnosti poukázal na to, že byl Krajským soudem v Ústí nad Labem
v usnesení ze dne 2. 1. 2003, č. j. 15 Ca 88/2002 - 23 nesprávně poučen o tom, že může podat
žalobu u Okresního soudu v Teplicích místo u Okresního soudu v Lounech. Část odůvodnění
tohoto usnesení je nesrozumitelná a zjevně neúplná. Krajský soud neměl žalobu odmítnout,
nýbrž ji měl podle §7 odst. 5 s. ř. s. postoupit soudu věcně i místně příslušnému. Krajský
soud žalobce nevyzval k odstranění omylu a ani jej neupozornil na nutnost jej napravit.
Kasační stížnost byla podána z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s.
Ze soudních spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce se opravným prostředkem
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2001, č. j. 248/01-R/22528/92/Rob.,
jímž bylo podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě
a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě) rozhodnuto, že žalobce není vlastníkem
nemovitostí ve výroku přesně specifikovaných. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením
ze dne 2. 1. 2003, č. j. 15 Ca 88/2002 - 24 opravný prostředek (žalobu) odmítl §129 odst. 2
a §46 podle odst. 2 věty první s. ř. s. s odůvodněním, že v projednávané věci rozhodoval
správní orgán v rámci uplatněného restitučního nároku o vlastnictví oprávněné osoby
k nemovitostem, takže se jedná o právní věc, která vyplývá z občanskoprávního vztahu
a poučil žalobce, že může do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat proti
napadenému rozhodnutí správního orgánu žalobu podle části páté občanského soudního řádu
k Okresnímu soudu v Teplicích.
Žalobce podal dne 10. 3. 2003 k poštovní přepravě žalobu proti rozhodnutí
žalovaného, kterou adresoval Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jemuž byla také doručena.
V žalobě se obsáhle zabýval skutkovými a právními okolnostmi věci a uvedl, že považuje
napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhl, „aby soud pro vady řízení napadené rozhodnutí
zrušil pro nezákonnost a po novém posouzení existujících věcných a právních skutečností
i posouzení dalších skutečností uvedených v této žalobě a na základě provedeného řízení
vydal rozhodnutí, že žalobce je vlastníkem nemovitostí v k.ú. N. taxative vymezených
v napadeném rozhodnutí“. Z obsahu tohoto podání žalobce označeného jako žaloba nelze
podle názoru Nejvyššího správního soudu učinit nesporný závěr, že se jedná o věc totožnou, o
níž už bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem rozhodnutou. Znění bodu III. žaloby
a do určité míry i návrh petitu naopak nasvědčují tomu, že žalobce v souladu s poučením
obsaženým v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 1. 2003,
č. j. 15 Ca 88/2002 - 24 podal žalobu podle části páté o. s. ř., avšak u věcně a místně
nepříslušného soudu. Je proto třeba vyzvat žalobce, aby přesně specifikoval, čeho se domáhá.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil
Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 7 ve spojení
s §120 s. ř. s., když důvody hodné zvláštního spatřuje v tom, že žalobce podal nejasnou
žalobu a bude třeba postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s. vady žaloby odstranit.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu