ECLI:CZ:NSS:2003:7.AZS.3.2003
sp. zn. 7 Azs 3/2003 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky
Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce V.
K., zastoupeného Mgr. Václavem Vondráškem, advokátem se sídlem v Praze, Ve Smečkách
22, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem
v Praze, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 25. 4. 2003, č. j. 5 Az 36/2003 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2003, č. j. 5 Az 36/2003 – 16, byla
zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační
politiky (dále jen „žalovaného“), ze dne 7. 1. 2002, č. j. OAM 1007/VL-07-P11-2000, kterým
bylo rozhodnuto o neudělení azylu žalobci z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ust.
§12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně
bylo vysloveno, že na žalobce se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona
o azylu. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že po posouzení důvodů uvedených
žalobcem, tj. legalizace pobytu v České republice, nesouhlas otce se sňatkem s přítelkyní,
která je občankou České republiky, a po zhodnocení informací o situaci na Ukrajině (státě
původu žalobce) dospěl k závěru, že žalobcem uvedené důvody nelze podřadit pod důvody
uvedené v ust. §12 zákona o azylu, a proto žalobce podmínky pro udělení azylu podle tohoto
ustanovení nesplňuje. Rovněž podle žalovaného nebyly shledány důvody pro udělení azylu
podle ust. §13 odst. 1 a 2 zákona o azylu a ani důvody uvedené v ust. §14 tohoto zákona.
Žalovaný neshledal ani překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Městský soud v Praze po přezkoumání rozhodnutí žalovaného shledal žalobu podanou
proti tomuto rozhodnutí za nedůvodnou, neboť rozhodnutím žalovaného nebyl porušen zákon,
protože žalobce nesplnil podmínky stanovené zákonem pro udělení azylu, a proto žalobu
zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas kasační stížnost, ve které namítá
nesprávnost napadeného rozhodnutí z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem a dále z důvodu, že skutková podstata, z níž správní orgán
vycházel, nemá oporu ve spisech, tedy z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Žalobce je srozuměn s tím, že ve smyslu ust. §12 a §13 zákona o azylu
neprokázal dostatečným způsobem svá tvrzení o odůvodněném strachu z pronásledování
při návratu do vlasti, je však přesvědčen, že splňoval kritéria pro udělení azylu, a to z důvodu
případu hodného zvláštního zřetele z humanitárního důvodu ve smyslu §14 zákona o azylu.
Dle jeho tvrzení uváděl v průběhu řízení skutečnosti, které by umožnily správnímu orgánu
a následně i soudu postup podle §14 citovaného zákona, což se ale vlivem nesprávného
posouzení nestalo. Žalobce dále navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
z toho důvodu, že by pro něj právní následky rozhodnutí mohly znamenat nenahraditelnou
újmu spočívající v nutnosti odcestování z České republiky.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že nebyly shledány okolnosti,
pro které by žalobce mohl být dle ust. §12 zákona o azylu ve své zemi pronásledován.
Žalobce měl ve skutečnosti rodinné problémy a do České republiky přijel za prací. Na udělení
azylu z humanitárních důvodů není právní nárok, jeho neudělení bylo tedy zcela v mezích
práva.
Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující podstatné
skutečnosti:
Žalobce podal dne 6. 9. 2000 návrh na zahájení řízení o udělení azylu. V návrhu uvedl,
že v červnu roku 1998 opustil z rodinných důvodů Ukrajinu. O azyl žádá, protože má v České
republice přítelkyni a chce založit rodinu, což kategoricky odmítá jeho rodina na Ukrajině.
Z protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území ČR
ze dne 9. 10. 2001 je zřejmé, že žalobce odešel do České republiky za prací. Součástí spisu
je i Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2000 na Ukrajině vydaná Úřadem
pro demokracii, lidská práva a práci Ministerstva zahraničí Spojených států v únoru roku
2001.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §14 zákona o azylu lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl
z humanitárního důvodu, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení
azylu podle §12. Podle §12 citovaného zákona azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení
o udělení azylu zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv
a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství,
ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Ze zákonné dikce je zřejmé, že na udělení azylu dle §14 cit. zákona není právní nárok.
Žalovanému správnímu orgánu zákon dává možnost posuzovat na základě správního uvážení
případ od případu. O udělení azylu na základě §14 zákona o azylu nelze podat žádost,
takže žalovaný sám posoudí, v případě, že žadatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu
taxativně stanovené §12 citovaného zákona, zda je možné udělit azyl z humanitárního
důvodu, přičemž v případě žalobce podmínky pro jeho udělení v zákonem stanovených
mezích správního uvážení neshledal. Samotná skutečnost, že žalobce má v úmyslu se v České
republice oženit a založit zde rodinu, nemůže na věci nic měnit. Žalovaný vycházel zcela
ze skutečností, které jsou součástí spisového materiálu, a po jejich vyhodnocení dospěl, stejně
jako soud, ke správným právním závěrům.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ani soudu nelze v dané věci vytýkat,
že stejně jako žalovaný nezohlednil dikci ustanovení §14 zákona o azylu. Jak bylo
již uvedeno, azyl z humanitárního důvodu lze udělit pouze v případě hodného zvláštního
zřetele, proto na něj není právní nárok a zůstává tak pouze v režimu správního uvážení
posoudit důvody žadatele o azyl. Žalovaný se pečlivě zabýval nejen obecnou situací
na Ukrajině z hlediska podmínek udělení azylu, včetně okolností týkajících se možného
návratu žalobce do vlasti, a to na základě podkladů, které citoval v napadeném rozhodnutí,
ale i konkrétní osobní situací žalobce. Pokud poté rozhodl na základě takto obsáhle
a podrobně provedeného dokazování, soud mu nemohl nic vytknout, jestliže se rozhodl
nevyužít možnosti udělit azyl z humanitárního důvodu dle §14 zákona o azylu. Stejně
tak nelze nic vytknout ani soudu, který přezkoumával zákonnost postupu žalovaného
a který žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl.
Pokud důvod kasační stížnosti je spatřován v nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem a v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel,
nemá oporu ve spisech, nelze se s touto stížností ztotožnit. Soud totiž vyšel ze skutkového
stavu, který byl zodpovědně a řádně zjištěn žalovaným, a to i pokud jde o aplikaci §14
zákona o azylu. Ani kasační soud neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, o které by
mohl opřít použití citovaného ustanovení zákona o azylu, když žalobce takové důvody
v průběhu řízení o udělení azylu ani netvrdil. Skutková podstata může být se spisy v rozporu
tehdy, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učinění správného skutkového závěru,
ve spisu obsažený vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké učinil rozhodující orgán.
Skutková podstata nemá oporu ve spisech tehdy, chybí-li v těchto spisech podklad
pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem nebo je-li nedostačující k učinění
správného skutkového závěru. Ani o tento důvod, který je uveden v §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., však nelze danou kasační stížnost s úspěchem opřít. Žalovaný po obsáhlém dokazování
dospěl ke správnému právnímu závěru, který potvrdil v souladu se zákonem i soud.
I když soud vzal na vědomí zjištěné skutečnosti o Ukrajině, a to že tato uskutečňuje obtížný
přechod z centrálně plánované ekonomiky na tržní a země zůstává ve vážné ekonomické
krizi, a zda nepřistoupila v případě žaloby k těmto skutečnostem žádná další skutečnost,
která by jejich obecnou povahu jakkoliv kvalitativně změnila a povýšila tak na důvody,
které by vyvolaly úvahu o udělení humanitárního azylu, v daném případě osobní situace
žalobce ve vazbě na aktuální situaci v jeho vlasti žádnou takovou mimořádnost nepředstavuje.
Soud proto nepochybil, jestliže žalobu zamítl.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu
s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil žalobce
ve své kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů shledal kasační stížnost
jako nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání
postupem dle §109 odst. 1 citovaného zákona, dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Žalobce podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl,
neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. §56 odst. 2 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., přednostně.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Žalobce v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaný nárok na náhradu nákladů řízení nevznesl,
proto mu ho soud nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2003
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu