ECLI:CZ:NSS:2003:NAO.101.2002:8
sp. zn. Nao 101/2002 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně A.
K., zast. Mgr. Janem Krátkým, advokátem, Advokátní kancelář Mladá Boleslav, Laurinova
1049, proti žalovanému Okresnímu úřadu Mladá Boleslav, referátu regionálního rozvoje,
Mladá Boleslav, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2000 č. j. VÚP
219/330/2000, o vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci, vedené u Krajského
soudu v Praze, sp. zn. 44 Ca 136/2001,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Praze Mgr. Olga Stránská, předsedkyně senátu není
vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod
sp. zn. 44 Ca 136/2001.
Odůvodnění:
V uvedené právní věci byl Vrchnímu soudu v Praze předložen soudkyní Mgr. Olgou
Stránskou spis zn. 44 Ca 136/2001 k rozhodnutí o námitce podjatosti, a to dne 8. 1. 2002.
Protože nebylo o věci oním soudem rozhodnuto ke dni 31. 12. 2002, převzal věc Nejvyšší
správní soud ve smyslu §132 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Žalobkyně uvádí,
že námitku podjatosti spatřuje v tom, že předsedkyně senátu Mgr. Olga Stránská odročila
ústní jednání, aniž by však uvedla místo, kde se bude toto jednání konat. Tím se stalo,
že se žalobkyně dostavila později do místa, kde byl vyhlášen napadený a později i Ústavním
soudem České republiky zrušený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2000
č. j. 44 Ca 94/2000-45. Žalobkyně i přesto podala k věci své vyjádření, i když podle
předsedkyně senátu to nemohlo mít vliv na vyhlášené soudní rozhodnutí. Na ono vyjádření
pak měla reagovat předsedkyně senátu sdělením, že „však Vy se tam s tím svým motocyklem
nějak protáhnete“. Tímto byl jednoznačně podle žalobkyně projeven zaujatý a zcela
neobjektivní přístup k dané věci. Jedná se o posměšnou poznámku záměrně celou věc
bagatelizující a zredukovanou na zdánlivě malichernou maličkost. Podle žalobkyně měla
předsedkyně senátu vyjádřit zřejmý despekt a pohrdání nejen případem samým
ale i žalobkyní, což má za následek, že případ nebyl posuzován nezaujatě a nezávisle. Bylo
jí pak sděleno, že si může stěžovat. Bylo tak upřeno žalobkyni právo, aby věc byla
posuzována nestranným a nezávislým soudem.
Soudkyně se vyjádřila k věci sdělením ze dne 4. 1. 2002, v němž uvádí, že pro odstup
času si nepamatuje, zda se žalobkyně po skončení věci vyjadřovala. Uvedla, že zásadně nikdy
se po vyhlášení věci a jeho odůvodnění k projednávané věci nevyjadřuje a případné námitky
nechává bez komentáře. Také účastníkům neříká, že si mohou stěžovat.
Podle §8 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, soudci jsou vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též
soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
V projednávané věci však žádný z těchto důvodů podjatosti zjištěn nebyl. Pokud žalobkyně
zpochybňuje nepodjatost a nezávislost soudkyně z důvodu jejího údajného vyjádření,
jak je popsáno shora, nejde o tvrzení způsobilé vyvolat důvod pochybovat o nepodjatosti této
soudkyně. Sama soudkyně se vyjádřila tak, že nemá k účastníkům ani k právnímu zástupci
žádný vztah, ani k věci samé. Poměr věci může vyplývat především z přímého právního
zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím
soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům
může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také
o vztah ekonomické závislosti. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce,
neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut
nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani
pro konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž
nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví
zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost
stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudci příslušnému a přikázána
soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Žalobkyní tvrzené důvody však tohoto charakteru nejsou, i kdyby předsedkyně senátu
pronesla onu větu, poté co rozhodla ve věci samé.
I když je možné, že žalobkyně udávaná slova může vnímat subjektivně jako výraz
negativního vztahu k ní ze strany soudkyně, v objektivní rovině v tom nelze spatřovat důvod
pochybovat o nepodjatosti soudce, jak má na mysli zákon, totiž vskutku vážné okolnosti,
pro níž je třeba využít zákonem stanovené výjimky z citované ústavní zásady zákonného
soudce. K tomu by musely přistoupit další jiné závažné okolnosti, dokreslující žalobkyní
udávaný despekt či pohrdání, zaujatost či dokonce nezávislost soudkyně. Ztráta posléze
uváděné vlastnosti pak není žalobkyní ničím doložena a z udánlivě vyřčené věty ji sotva lze
vysledovat. Nezávislost soudkyně se nezdá být z uvedeného tvrzení jakkoliv ohrožována.
Soud v žalobkyní vymezené slovní kolizi neshledává žádný důvod pochybovat o nepodjatosti
soudkyně.
Pokud jde o otázku možné stížnosti, jak je naznačována žalobkyní, jde o poskytnutí
standardní informace o postupu, kdy si chce účastník řízení stěžovat na jednání soudce. Ani
proto nelze jakkoliv pochybnost o nepodjatosti soudkyně dovozovat. Z uvedených důvodů
soud rozhodl, jak je ve výroku uvedeno, že totiž předsedkyně senátu Mgr. Olga Stránská není
vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§53
odst. 3 a contr. s. ř. s.).
V Brně dne 18. 2. 2003
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu