ECLI:CZ:NSS:2004:2.A.7.2002
č. j. 2 A 7/2002 – 72- OL
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce S., a. s., zastoupeného JUDr. Zdenkou Bednářovou, advokátkou se sídlem Nad
Vršovskou horou 88/4, Praha 10, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže, Joštova 8, Brno, za účasti Okresního soudu v Tachově, se sídlem nám. Republiky 71,
Tachov, v žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 8. 3. 2002 č. j. 3R 4/02 – Ku,
takto:
I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 3. 2002
č. j. 3R 4/02 – Ku se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobce
na nákladech řízení částku 4650 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Vrchního soudu v Olomouci dne 29. 4. 2002 se žalobce domáhá
zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 8. 3. 2002
č. j. 3R 4/02-Ku a vrácení věci tomuto úřadu k dalšímu řízení.
Tímto rozhodnutím bylo v řízení o rozkladu změněno prvostupňové rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 1. 2002 č. j. S 176-R/01-1335/140/ZH tak, že byl zamítnut návrh
uchazeče S., a. s., ze dne 13. 11. 2001 na přezkoumání rozhodnutí zadavatele a potvrzeno
rozhodnutí zadavatele Okresního soudu v Tachově ze dne 19. 10. 2001 o výběru
nejvhodnější nabídky v obchodní veřejné soutěži na „přístavbu a stavební úpravy objektu
Okresního soudu v Tachově“, vyhlášené dne 25. 7. 2001 v Obchodním věstníku č. 30/01
pod zn. 128377-30/01 podle zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen zákon o veřejných zakázkách).
V podané žalobě žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí o rozkladu,
jež spatřuje v nesprávném právním posouzení skutečnosti, že společnost P., a. s., se sídlem Š.
18, P. 4, jako jeden z uchazečů ve veřejné obchodní soutěži v rozporu se zadáním soutěže
uvedla v návrhu smlouvy o dílo pokutu za opožděné dílo ve výši 10 000 Kč za každý den
prodlení, což je výrazně méně než požadoval zadavatel. Žalobce tvrdí, že žalovaný posoudil
ve svém rozhodnutí o rozkladu tento nedostatek, na rozdíl od správního orgánu 1. stupně,
nikoliv jako nevyhovění obsahovým podmínkám soutěže, ale jako zjevnou chybu v psaní dle
§34 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Žalobce ve shodě s prvostupňovým rozhodnutím
žalovaného tvrdí, že zadavatel nemohl dle ustanovení §34 odst. 3 zákona o veřejných
zakázkách opravit výši pokuty za opožděné dílo v nabídce společnosti P., a. s., neboť dle
citovaného ustanovení komise pro posouzení a hodnocení nabídek může při posuzování a
hodnocení nabídek opravit zjevné početní chyby v nabídce, avšak v tomto případě je
nejednalo o zjevnou početní chybu, nýbrž o zjevnou chybu v psaní. V této souvislosti
poukazuje na dikci ustanovení §47 odst. 6 správního řádu, ze kterého je, na rozdíl od
citovaného ustanovení zákona o zadávání veřejných zakázek, zcela zřejmý zájem
zákonodárce na oprávnění správního orgánu opravovat nejen chyby v počtech, ale i chyby
v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. Možnost komise opravovat v nabídce mimo zjevných
početních chyb i chyby v psaní však v tomto ustanovení upravena není. Na základě výše
uvedeného proto žalobce namítá, že uchazeč P., a. s., nedodržel zadané podmínky veřejné
obchodní soutěže a zadavatel tím, že akceptoval dodatečnou úpravu smluvních podmínek a
zařadil vyloučeného uchazeče zpět do soutěže, porušil ust. §34 odst. 4 zákona o veřejných
zakázkách.
Žalobce proto z důvodu tvrzené nezákonnosti navrhuje, aby rozhodnutí předsedy
Úřadu pro ochranu veřejné soutěže ze dne 8. 3. 2002 č. j. 3R 4/02-Ku o rozkladu žalobce bylo
zrušeno.
Žalovaný ve svém vyjádření nejdříve konstatoval, že uchazeč P., a. s., sám uznal, že
v jeho nabídce došlo k omylu, když chybou při přepisu byla uvedena chybná výše pokuty za
prodlení se smluvním termínem dokončení díla. Výše nabídkové sankce byla v nabídce P., a.
s., nižší, než jak požadoval zadavatel. Do čistopisu nabídky byla uvedena částka smluvní
pokuty o jeden řád nižší než bylo úmyslem společnosti P., a. s., tj. namísto částky 100 000 Kč
zde byla uvedena částka 10 000 Kč, přičemž společnost P., a. s. podala k této písařské chybě
vysvětlení bezodkladně poté, co komise na tuto chybu upozornila - tedy v době před výběrem
nejvhodnější nabídky. Dle názoru žalovaného tedy zadavatel postupoval v souladu se
zákonem, když akceptoval vysvětlení společnosti P., a. s., a zařadil jeho nabídku zpět do
soutěže poté, co dle ust. §34 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách opravil tuto zjevnou
početní chybu v nabídce.
Na základě výše uvedeného proto žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.
Protože věc nebyla Vrchním soudem v Olomouci skončena do 31. 12. 2002, byla
podle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé
dílu prvního soudního řádu správního.
Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že zadavatel Okresní soud v Tachově vyhlásil
dle zákona o zadávání veřejných zakázek obchodní veřejnou soutěž na „přístavbu a stavební
úpravy objektu okresního soudu“ uveřejněním v Obchodním věstníku č. 30/01 ze dne
25. 7. 2001. V čl. 3.3, nazvaném „Ostatní podmínky“ uvedl, že návrh smlouvy o dílo musí
obsahovat ustanovení o smluvní pokutě za opožděné dílo ve výši 0,05% z ceny zakázky
včetně DPH za každý den prodlení. V soutěžní lhůtě obdržel 10 nabídek a na základě
doporučení Komise pro posouzení a hodnocení nabídek vyloučil zadavatel svým rozhodnutím
ze dne 2. 10. 2001 z další účasti v soutěži šest uchazečů, mezi nimi i společnost P., a. s., a to
z důvodu, že návrhu smlouvy o dílo uvedl smluvní pokutu za opožděné dílo ve výši 10 000
Kč za každý den prodlení, přičemž cena díla včetně DPH byla v předložené smlouvě o dílo
vyčíslena na částku 52 820 409 Kč včetně DPH. Částka smluvní pokuty byla v rozporu
s požadavkem zadavatele, uvedeným v čl. 3.3. „Ostatní podmínky soutěže“. Proti rozhodnutí
o vyloučení z účasti v soutěži podala společnost P., a. s., námitky, ve kterých uvedla, že při
přepisu návrhu smlouvy o dílo do jejího čistopisu došlo k politováníhodnému omylu, když
jeho úmyslem bylo navrhnout pokutu desetinásobně vyšší – tedy 100 000 Kč za každý den
prodlení, namísto uvedených 10 000 Kč za každý den prodlení. Zadavatel přezkoumal ve
smyslu §56 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách oprávněnost podaných námitek a rozhodl o
zrušení svého rozhodnutí ze dne 2. 10. 2001 a o zařazení vyloučeného uchazeče – společnosti
P., a. s., zpět do soutěže.
Po provedeném posouzení a hodnocení nabídek navrhla zadavateli komise
pro posouzení a hodnocení nabídek dne 18. 10. 2001 pořadí nabídek, sestavené dle výsledků
hodnocení, na základě které rozhodl zadavatel o výběru nejvhodnější nabídky a které dne
19. 10. 2001 oznámil všem uchazečům. Jako nejvhodnější byla vybrána nabídka uchazeče P.,
a. s.
Dne 14. 11. 2001 podal uchazeč S., a. s. návrh na přezkoumání rozhodnutí zadavatele
o výběru nejvhodnější nabídky. V návrhu se uchazeč domáhal zrušení rozhodnutí zadavatele o
výběru nejvhodnější nabídky a tvrdil, že zadavatel v rozporu se zákonem o zadávání
veřejných zakázek vyhověl kromě jiných i námitkám uchazeče P., a. s., a zařadil jej zpět do
soutěže i když tento uchazeč nesplnil obsahové podmínky soutěže.
Žalovaný přezkoumal podaný návrh a svým rozhodnutím č. j. S 176-R/01-
1335/140/ZH ze dne 10. 1. 2002 zrušil rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky
z důvodu porušení ustanovení §34 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, kterého se dopustil
zadavatel tím, že nevyloučil ze soutěže uchazeče – společnosti S. a P., a. s., jejichž nabídka
nesplňovala obsahové podmínky soutěže, a uložil zadavateli provést nový výběr nejvhodnější
nabídky. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný ve vztahu ke společnosti P., a. s., uvedl, že
komise může při posuzování a hodnocení nabídek v souladu s ust. §34 odst. 3 zákona o
veřejných zakázkách opravit zřejmé početní chyby v nabídce, které nemají vliv na
nabídkovou cenu. Zadavatel proto neměl akceptovat dodatečnou úpravu smluvních podmínek
uchazeče, neboť ve smlouvě uvedená výše smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč neodpovídá
požadavku na její výši – tj. 0,05% z ceny včetně DPH, stanoveným zadavatelem. Postupem
zadavatele došlo k porušení ustanovení §34 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách.
Proti rozhodnutí žalovaného podala společnost P., a. s., rozklad, o kterém rozhodl
žalovaný ve II. stupni rozhodnutím ze dne 8. 3. 2002 č. j. 3R 4/02-Ku a změnil prvostupňové
rozhodnutí tak, že zamítl návrh uchazeče S., a. s., na přezkoumání rozhodnutí zadavatele o
výběru nejvhodnější nabídky a rozhodnutí zadavatele potvrdil. V odůvodnění svého
rozhodnutí žalovaný mj. uvedl, že námitku společnosti P., a. s. vztahující se ke zjevné chybě
v psaní ve smlouvě o dílo lze akceptovat a není důvod tomuto tvrzení nevěřit. Společnost
podala k této chybě vysvětlení bezodkladně poté, co komise na tuto chybu upozornila – tedy
v době před výběrem nejvhodnější nabídky, zadavatel proto postupoval v souladu se
zákonem, když vysvětlení uchazeče akceptoval a zařadil jeho nabídku zpět do soutěže, neboť
se v tomto případě jednalo ve smyslu §34 odst. 3 o zjevnou početní chybu, nemající vliv na
nabídkovou cenu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které mu
předcházelo a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Žalovaný správní orgán II. stupně pochybil, když v rozkladovém řízení uznal jako
oprávněné námitky uchazeče P., a. s., a prvostupňové rozhodnutí zrušil se zdůvodněním, že
v nabídce uchazeče, konkrétně v ustanovení o smluvní pokutě, došlo ke zjevné chybě v psaní
ve smyslu §34 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách a zadavatel postupoval v souladu se
zákonem, když vysvětlení uchazeče akceptoval a zařadil jeho nabídku zpět do soutěže, neboť
se jednalo o zjevnou početní chybu, nemající vliv na nabídkovou cenu.
Dle §34 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách může komise při posuzování
a hodnocení nabídek opravit zjevné početní chyby v nabídce, které nemají vliv na nabídkovou
cenu.
Dle §34 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách na základě posouzení a hodnocení
nabídek z hlediska obsahového splnění podmínek soutěže a ověření souladu postupu uchazeče
se zásadami ochrany hospodářské soutěže, komise navrhne zadavateli vyřazení nabídek, které
uvedeným požadavkům nevyhoví. Rozhodnutí o vyloučení příslušného uchazeče ze soutěže
přísluší zadavateli. Toto rozhodnutí je zadavatel povinen bezodkladně příslušnému uchazeči
sdělit.
Dle §53 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách může uchazeč, popřípadě účastník
předkvalifikačního řízení vznést, pokud to zákon nevylučuje, proti jednotlivým úkonům
zadavatele učiněným v průběhu veřejné soutěže a proti úkonům zadavatele při zadání veřejné
zakázky postupy uvedenými v §49 námitky z důvodu, že zadavatel porušil ustanovení tohoto
zákona.
Dle §56 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách statutární orgán zadavatele, popř.
u obcí starosta přezkoumá oprávněnost podaných námitek do 10 dnů od doručení zadavateli.
V této lhůtě rozhodne též o nápravě, zjistí-li, že zadavatel porušil ustanovení tohoto zákona,
a uvědomí o tom neprodleně uchazeče, který námitky podal.
Dle přiložené smlouvy o dílo činila cena díla včetně DPH vyčíslená uchazečem P., a.
s., v bodě 3. částku 52 820 409 Kč, v bodě 5 – sankce byla pod bodem 5.1 uvedena smluvní
pokuta za prodlení s dokončením díla 10 000 Kč za každý den prodlení. Dle podmínek, tak
jak je stanovil zadavatel, měla tato smluvní pokuta činit 0,05% z ceny díla včetně DPH za
každý den prodlení – tj. v daném případě částku 26 410 Kč.
Komise zadavatele dospěla po posouzení a hodnocení nabídky společnosti P., a. s.,
z hlediska obsahového splnění podmínek soutěže k závěru, že nabídka tohoto uchazeče
nevyhovuje požadavkům zadavatele a to z důvodu uvedení nižší částky smluvní pokuty,
než jakou požadoval zadavatel. Proto zcela v souladu s ust. §34 odst. 4 zákona o veřejných
zakázkách navrhla zadavateli vyloučení tohoto uchazeče ze soutěže, což tento následně
provedl.
V daném případě nebyly před vydáním rozhodnutí o vyloučení uchazeče dány
podmínky pro postup dle ust. §34 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Ve smyslu tohoto
ustanovení může komise opravit zjevné početní chyby v nabídce, které nemají vliv
na nabídkovou cenu. Musí se tedy jednat o takové zjevné početní chyby, které je komise
zadavatele schopna zjistit a odstranit sama, bez součinnosti s uchazečem. Zákon o veřejných
zakázkách nestanoví povinnost komise před hodnocením nabídek ověřovat a vyjasňovat
si informace deklarované uchazeči v nabídkách. Tato povinnost se týká jen mimořádně nízké
nabídkové ceny ve smyslu ust. §36 zákona o veřejných zakázkách, jež stíhá zadavatele ještě
ve fázi před hodnocením komisí. Uvedené ustanovení, které je taxativní povahy, nelze
analogicky aplikovat na případ jiných kritérií či vyžádaných dokumentů a jejich návrhů -
zde návrhu smlouvy (srov. VS OL 2 A 1/99).
Uvedené ustanovení nelze analogicky aplikovat na nápravu jiného pochybení než
zjevné početní chyby – tj. např. na zmiňované chyby v psaní či na jiný omyl, uvedený
v nabídce uchazeče, a není namístě, aby komise ověřovala a vyjasňovala informace
deklarované uchazeči v nabídkách.
Podle ustálené judikatury soudů je třeba mít při výkladu tohoto zákona na mysli účel,
jemuž zákon slouží a jak byl vyjádřen v důvodové zprávě Vlády České republiky, totiž
vytvoření podmínek pro zabezpečení průhlednosti postupu zadávání s vyloučením
diskriminace, protekce a s minimalizací možnosti pletich či korupce. Obdobně je trvale
kladen důraz na formálnost postupů, které zákon ovládají a které musí dodržovat všechny
osoby a instituce, jež podle tohoto zákona postupují, a to stejnou měrou, ať již jsou v pozici
zadavatele či uchazeče (např. VS v Olomouci 2 A 10/2001). V té souvislosti lze zmínit
obdobný přístup soudů např. k úkolům komise pro otevírání obálek s nabídkami (VS OL
2 A 11/2000, 2 A 8/1999) kdy bylo vysloveno, že nelze po této komisi požadovat,
aby se zabývala právním hodnocením nabídek uchazečů.
Zadavatel mezi podmínkami obchodní veřejné soutěže uvedl, že návrh smlouvy musí
obsahovat ustanovení o smluvní pokutě za opožděné dílo ve výši 0,05% z ceny (včetně DPH)
zakázky za každý den prodlení. Nelze tedy nalézt shodu pro názor, že lze za zjevnou početní
chybu považovat částku lhostejno zda 10 000 či 100 000 Kč, neboť mělo jít výlučně o částku
vypočtenou z ceny zakázky, a tu tyto sumy nepředstavovaly. Není proto ani prostor k úvahám
o mechanickém pochybení uchazeče, které by odůvodňovaly jeho návrat zpět do soutěže.
Konečně tak to správně přesně podle požadavku zadavatele uvedli ostatní uchazeči ve svých
návrzích smluv (S. p. K. a. s., S1. s. r. o., S. a. s., V. a. s., Z. a. s.), pouze P. a. s. volil odlišnou
formulaci, v níž uvedl shora uvedený údaj.
Zadavatel svým následným postupem po podaných námitkách porušil ustanovení §56
odst.1 a §34 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, když akceptoval vysvětlení uchazeče
o omylu v psaní ve vztahu k výši smluvní pokuty a posoudil toto pochybení uchazeče jako
zjevnou početní chybu, kterou je možno opravit dle §34 odst. 3 a zrušil své rozhodnutí
o vyloučení společnosti P. a. s., z veřejné soutěže.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného nesprávně posoudilo
právní otázku, která ve svém důsledku měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí,
a proto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§78 odst. 4 s. ř. s);
přičemž konstatuje, že žalovaný je při novém projednání věci vázán výše uvedeným právním
názorem soudu (§78 odst. 5 s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. §60 odst. 1 s. ř. s. Řízení ve věci
bylo zahájeno 29. 4. 2002. Podle §133 s. ř. s. odměna za zastupování advokátem nebo
notářem v řízeních, která byla zahájena přede dnem účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2003),
se stanoví podle dosavadních předpisů. V daném případě je třeba postupovat podle vyhlášky
č. 484/2000 Sb. účinné od 1. 1. 2001, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny
za zastupování účastníka advokátem. Ve věcech žalob a opravných prostředků proti
rozhodnutím orgánů veřejné správy a správních orgánů činí sazba odměny 3500 Kč (§11
citované vyhlášky). K tomu přísluší paušální částka jako náhrada výdajů podle §13 odst. 3
vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 75 Kč za jeden úkon, v daném případě 2 x 75 Kč tj. 150 Kč.
Žalobci dále přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek 1000 Kč. Celkem jeho náklady
činí 4650 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 7. 4. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu