ECLI:CZ:NSS:2004:2.AS.34.2004
sp. zn. 2 As 34/2004 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: H.
s. r .o., proti žalovanému: Krajský úřad - Jihočeský kraj, Krajský živnostenský úřad, se
sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 3. 2004, č. j 10 Ca 198/2003 -
44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá
zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 3. 2004,
č. j. 10 Ca 198/2003 - 44, jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 18. 9. 2003,
č. j. OKZU/272-VI/2003/Maš a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím
bylo zamítnuto jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův
Hradec, Obecního živnostenského úřadu (dále též živnostenský úřad I. stupně) ze dne
27. 5. 2003, č. j. ŽIV/03/SŘ o zrušení živnostenských oprávnění pro neplnění povinností vůči
státu na úseku sociálního zabezpečení. Krajský soud vycházel ze skutečnosti, že v průběhu
správního řízení jednatel společnosti Ing. H. požádal o doručování na svou adresu,
neboť v sídle firmy druhý společník F. V. poštu nepřebírá a je proti němu vedeno
jednak řízení o jeho vyloučení ze společnosti, jednak trestní řízení pro zpronevěření
finančních prostředků společnosti, což bylo správnímu orgánu doloženo. Pokud za této
situace správní orgán prvního stupně doručoval rozhodnutí na adresu společnosti
a k doručení mělo dojít fikcí, jde o doručení neúčinné, neboť nebyl důvod k postupu podle
§70 odst. 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), a mělo
být postupováno podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
Proti tomu stěžovatel v kasační stížnosti zejména namítá, že rozhodnutí
živnostenského úřadu I. stupně bylo řádně a v souladu s ust. §70 odst. 2 živnostenského
úřadu doručeno a zamítnutí odvolání pro opožděnost tak bylo důvodné. Doručováno bylo
na adresu sídla společnosti a soud se dostatečně nevypořádal se speciální právní úpravou
doručování obsaženou v živnostenském zákoně, jeho argumentace o neúčinnosti doručení
je obecná a nemá oporu v právním předpise. Závěr o tom, že náhradního doručení nelze užít
tam, kde je možné doručit přímo, neodpovídá živnostenskému zákonu, který přímé a náhradní
doručení nerozlišuje. Požadavky jednotlivých jednatelů společnosti nelze upřednostňovat
před zákonem, není povinností úřadu zabývat se spory uvnitř společnosti a zpochybňovat
postavení dalšího jednatele. Žalobce sídlo nezměnil a stejně tak Ing. L. H. i F. V. jsou
jednateli společnosti, navíc F. V. bydlí na adrese sídla společnosti. Namítá proto kasační
důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) a navrhuje
zrušení napadeného rozsudku a vrácení k dalšímu řízení.
Žalobce v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozsudek považuje
za odpovídající zákonu, neboť jiné posouzení by odporovalo čl. 37 odst. 2, 3 Listiny
základních práv a svobod. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Namítán je kasační důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost,
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, konkrétně
pak v nesprávném posouzení doručení správního rozhodnutí a následně včasnosti podaného
odvolání.
K tomu ze správního spisu vyplynulo, že živnostenský úřad prvního stupně měl
k dispozici výpis z obchodního rejstříku ze dne 3. 2. 1999, v němž je uvedeno, že jednateli
společnosti s ručením omezeným H. jsou Ing. L. H. (adresa J. H., S. V. 587/III) a F. V.
(adresa K.Ř., M. 235), sídlem společnosti je K.Ř., ul. M. 235 a že za společnost jsou
oprávněni jednat jednatelé, každý samostatně. Oznámení o zahájení řízení ze dne 10. 4. 2003
živnostenský úřad I. stupně zaslal na adresu sídla společnosti, zásilka byla vrácena poštou
jako nevyžádaná. Ve vyjádření podaném Ing. H. (v němž uvedl, že se o řízení dověděl
v souvislosti s jiným řízením) tento požádal o doručování písemností k jeho rukám, neboť
druhý jednatel bydlící na adrese, která je sídlem společnosti, poštu nepřebírá a i jinak jedná
proti zájmům společnosti, což vedlo k podání návrhu na jeho vyloučení z této společnosti a k
trestnímu řízení. Rozhodnutím Městského úřadu Jindřichův Hradec, Obecního živnostenského
úřadu ze dne 27. 5. 2003, č. j. ŽIV/03/SŘ byla podle §58 odst. 3 živnostenského zákona
zrušena čtyři živnostenská oprávnění společnosti z důvodů neplnění závazků vůči státu. Přímo
v odůvodnění tohoto rozhodnutí je konstatována žádost jednatele společnosti o zasílání
korespondence k jeho rukám z důvodů sporu s druhým jednatelem se závěrem, že doručování
písemností musí probíhat v souladu s ust. §70 živnostenského zákona na adresu sídla
a že živnostenskému úřadu nepřísluší hodnotit vztahy či zasahovat do sporů mezi společníky.
Rozhodnutí bylo zasláno na adresu společnosti, zásilka byla vrácena poštou s poznámkou
„nevyzvednuto v odběrní lhůtě“, právní moc byla vyznačena dnem 18. 6. 2003. Poté bylo
rozhodnutí s vyznačením nabytí právní moci zasláno ing. L. H. - doručeno 7. 7. 2003. V
odvolání ze dne 8. 7. 2003 podaném jednatelem společnosti ing. H. jsou namítány nedostatky
v zahájení řízení v souvislosti s opakovaným vyrozuměním živnostenského úřadu (nejméně
dne 29. 1. a 14. 5. 2003) o nepřebírání pošty v sídle společnosti druhým jednatelem a z toho
plynoucí nerespektování účastnických práv. Věcnými důvody bylo odvolání doplněno dne
25. 8. 2003. V odvolacím řízení bylo nařízeno ústní jednání, při kterém se uvedený jednatel
společnosti vyjádřil k věci a současně poukázal na svou žádost o doručování písemností na
jeho adresu, na jejímž základě mu ovšem byla zaslána na vědomí jen kopie rozhodnutí.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 9. 2003 zamítl odvolání podle §60 správního řádu jako
opožděné s odůvodněním, že rozhodnutí bylo doručováno na adresu společnosti, nebyl podán
ani návrh na změnu sídla, které je totožné s bydlištěm bývalého jednatele F. V., k doručení
došlo ve smyslu §70 odst. 2 živnostenského zákona a odvolání bylo podáno po uplynutí
odvolací lhůty. Odvolací rozhodnutí bylo společnosti zasláno na adresu ing. H. Žaloba stála
na tvrzení neúčinnosti doručení správního rozhodnutí I. stupně. Soud mimo správní spis
opatřil výpisy z obchodního rejstříku ze dne 26. 11. 2003 a ze dne 23. 3. 2004 obsahující
shodné údaje jako výpis obsažený ve správním spise, sdělení téhož soudu zn. 13 Cm
596/2002 o vydání rozsudku o vyloučení F. V. ze společnosti H. (ze dne 22. 5. 2003, právní
moc 12 8. 2003), sdělení téhož soudu o neskončeném řízení o návrhu na výmaz F. V. jako
společníka a jednatele společnosti s tím, že návrh na změnu sídla společnosti podán nebyl, a
sdělení Okresního soudu v Pelhřimově o dosud neskončeném trestním řízení proti F.V.
Při úvaze o správnosti posouzení právní otázky soudem Nejvyšší správní soud
vycházel z ust. §70 odst. 2 živnostenského zákona, podle něhož se podnikateli písemnosti
doručují na adresu naposledy uvedenou podnikatelem živnostenskému úřadu jako adresa sídla
nebo místa podnikání. Podle odst. 5) téhož ustanovení nebyl-li na adrese právnické osoby
zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, uloží se písemnost u živnostenského
úřadu, v jehož obvodu je místo doručení, nebo na poště a adresát se vhodným
způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Za den doručení se považuje třetí den od uložení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Doručení tedy není přímo vázáno k sídlu právnické osoby uvedenému v obchodním
rejstříku, ale k adrese uvedené naposledy podnikatelem jako adresa sídla nebo místa
podnikání. Jistě by mezi tímto poskytnutým údajem a údajem zapsaným v obchodním
rejstříku měl být soulad, nelze však vyloučit, že právnická osoba má sídlo, na které
je doručování objektivně, třeba dočasně, vyloučeno. Jestliže je taková okolnost správnímu
orgánu známa, pak doručování na formálně existující adresu sídla společnosti není v souladu
se základní zásadou správního řízení uvedenou v §3odst. 2 správního řádu, podle níž jsou
správní orgány povinny postupovat v řízení v úzké součinnosti s občany a organizacemi a dát
jim vždy příležitost, aby mohli svá práva a zájmy účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu
rozhodnutí, a uplatnit své návrhy. Smyslem doručování ve správním řízení je řádné seznámení
účastníka s doručovanou písemností a umožnění uplatnění procesních práv v řízení včetně
obrany proti rozhodnutí. Živnostenskému úřadu I. stupně jednatel společnosti, proti které bylo
vedeno správní řízení sdělil, že na adrese sídla je vyloučeno řádné doručování písemností
a tento jednatel byl osobou, která za společnost v řízení jednala a podle výpisu z obchodního
rejstříku také byla oprávněna za společnost samostatně jednat. Jistě nebylo věcí správního
orgánu zabývat se spory mezi společníky, také se do řízení nijak nepromítly; nebylo tu jiného
protichůdného úkonu či sdělení ze strany druhého oprávněného jednatele. Za situace,
kdy jednatel společnosti, jednající a oprávněný jednat za účastníka řízení, sdělil, že na adresu
sídla společnosti nelze řádně doručovat písemnosti (a správnímu orgánu to ze zkušenosti
s doručením na tuto adresu bylo zřejmé), nelze akceptovat postup správního orgánu,
který se na tuto adresu rozhodl doručit rozhodnutí fikcí. Vzhledem k tomu, že živnostenský
zákon nemá podrobnější úpravu doručování, a obdobnou situaci neřeší, je třeba krajskému
soudu přisvědčit v tom, že na základě §71 odst. 1 přicházel v úvahu postup podle správního
řádu. Ust. §25 věty druhé správního řádu předpokládá u právnických osob doručení
písemností určených do vlastních rukou (mezi které rozhodnutí podle §24 odst. 1 patří) tomu,
kdo je oprávněn za ni jednat. Takovými osobami byli v době vydání a doručování
prvostupňového rozhodnutí oba jeho jednatelé. Bylo by tedy možno říci, že toto ustanovení
nebylo porušeno, neboť živnostenský úřad I. stupně doručoval na adresu, která kromě
zapsaného sídla společnosti byla i adresou druhého z jednatelů. Vzhledem k tomu, že v řízení
bylo známo a doloženo, že tento jednatel poštu pro společnost nepřebírá (a tomu odpovídal
i výsledek snahy o doručení některých písemností), bylo známo, že je vedeno řízení o jeho
vyloučení ze společnosti (byť rozsudek nebyl v době doručování správního rozhodnutí ještě
v právní moci) je třeba doručování takovému společníku (který ani za společnost v řízení
nejednal a nežádal o doručení na svou adresu), považovat za úkon rozporný s citovanou
základní zásadou řízení. Užil-li krajský soud při hodnocení dané situace termínů „přímé“
a „náhradní“ doručení, lze sice stěžovateli přisvědčit, že je živnostenský zákon nezná,
ovšem z jejich použití nelze ničeho ve prospěch kasační stížnosti vytěžit. Krajský soud jimi
neoperuje jako termíny zákonnými, ale jen v rámci hodnocení forem doručení. Řádné
doručení písemností určených do vlastních rukou je součástí správního řízení, jsou s ním
spojeny určité procesní a často i hmotněprávní důsledky. Fikce doručení (tzv. náhradní
doručení) nemůže nastat doručením na adresu, o níž je správnímu orgánu známo, že by na ní
nebylo možno řádně doručit a při žádosti o doručení na jinou adresu. Pokud tedy účastník
řízení osobou za něj oprávněně jednající požádal o doručení na jinou adresu a správní orgán
to nerespektoval a doručoval na adresu, kde bylo řádné doručení vyloučeno, k doručení
nedošlo, rozhodnutí nenabylo právní moci a podané odvolání nemohlo být odvoláním
opožděným. Takové doručení s tím, že jednající osobě je kopie rozhodnutí dána na vědomí
po vyznačení právní moci znemožňuje řádnou zákonnou obranu proti rozhodnutí. Právní
otázka zákonnosti zamítnutí odvolání jako opožděného byla krajským soudem posouzena
v souladu se zákonem.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že není dán tvrzený kasační důvod
pro zrušení napadeného rozsudku, a proto kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou podle
ustanovení §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 (§120) s. ř. s.,
když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a úspěšnému žalobci náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. 11. 2004
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu