ECLI:CZ:NSS:2004:2.AZS.76.2003
sp. zn. 2 Azs 76/2003 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: V. S., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2003,
č. j. 30 Az 23/2003 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 3. 11. 2003, doručeným Krajskému soudu v Hradci Králové
dne 6. 11. 2003 a podepsaným JUDr. Vladimírem Bekem, advokátem, se v něm označený
stěžovatel - žalobce V. S. domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
24. 10. 2003, č. j. 30 Az 23/2003 - 33, a to pokud se týká výroku pod bodem a). Tímto
usnesením soud přiznal JUDr. Vladimíru Bekovi, advokátovi, za zastupování žalobce na
základě usnesení téhož soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 30 Az 23/2003 - 20 a to pod bodem a)
odměnu dle ustanovení §11, §9 odst. 3 písm. f) a §7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní
služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a zpětvzetí žaloby)
v celkové výši 2000 Kč a - pod bodem b) - paušální částku náhrady hotových výdajů dle
ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 150 Kč. V kasační stížnosti bylo
dovozováno, že soud měl ustanovenému zástupci přiznat odměnu za zastupování podle
vyhlášky č. 484/2000 Sb., konkrétně dle ustanovení §11 této vyhlášky a nikoli podle
vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení,
a zda není dán důvod k odmítnutí kasační stížnosti. Soud vycházel z následujících skutečností
a úvah.
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. Rozhodnutím
o nákladech řízení je nutno rozumět nejen rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (především
mezi účastníky řízení), ale i rozhodnutí o placení nákladů řízení. Pod pojem placení nákladů
řízení spadá jak placení nákladů účastníky řízení, tak i placení nákladů státem. Rozhodnutím
o nákladech řízení ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je tedy i rozhodnutí o povinnosti
zaplatit ustanovenému zástupci hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby
(účastníka řízení - §35 odst. 7 s. ř. s.). I když s. ř. s. v uvedeném směru obsahuje samostatnou
právní úpravu, lze pro podporu tohoto stanoviska poukázat i na obsahově shodné ustanovení
§140 odst. 2 o. s. ř. (s částí ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s.), které je zařazeno pod nadpisem
„placení nákladů řízení“.
Z těchto důvodů nezbylo než kasační stížnost odmítnout, jakožto návrh, který je podle
tohoto zákona nepřípustný [§46 odst. 1 písm. d), §120 s. ř. s.].
Vzhledem k zásadě hospodárnosti řízení nebylo prováděno doplňující zjišťování,
zda JUDr. Vladimír Bek byl žalobcem zmocněn k podání kasační stížnosti, když důvod
k odmítnutí návrhu byl dán již se zřetelem na shora uvedené skutečnosti. Pro úplnost v tomto
směru je možno uvést, že oprávnění zastupovat žalobce založené usnesením krajského soudu
ze dne 27. 8. 2003 bylo založeno toliko pro řízení o žalobě a nikoli pro řízení o případné
kasační stížnosti.
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. 4. 2004
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu