ECLI:CZ:NSS:2004:2.AZS.88.2003
sp. zn. 2 Azs 88/2003 – 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Petra Příhody a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: P.
V. T., zastoupeného JUDr. Danuší Koldovskou, advokátkou se sídlem Česká Lípa, nám.
TGM 169, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt.
schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 24. 7. 2003, č. j. 59 Az 19/2003 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž bylo podle §33 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen zákon o azylu) zastaveno řízení o jeho žalobě (opravném prostředku) proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 10. 2002, č. j. OAM-37/VL-11-C10-2002, kterým
mu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu nebyl udělen azyl a podle §91 zákona
o azylu bylo vysloveno, že se na něho nevztahuje překážka vycestování. Usnesení Krajského
soudu v Plzni vycházelo ze skutečnosti, že žalobci se nepodařilo doručit zásilky na místo
hlášeného pobytu a šetřením cizinecké policie bylo zjištěno, že se na udané adrese nezdržuje;
tato skutečnost bránila nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí ve věci.
Proti tomu stěžovatel v kasační stížnosti namítá důvod uvedený v §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., tedy nezákonné zastavení řízení. Konkrétně stěžovatel uvádí, ž e byl hlášen
na adrese K., H. 1823/1 a měl v úmyslu tam bydlet u paní N. T. N., která je jeho tetou. Ta
však nečekaně odjela do Vietnamu, kde onemocněla, a proto se její pobyt prodloužil. Po celou
dobu byl její byt zamčen, stěžovatel do něj neměl přístup a zdržoval se u svého kamaráda na
adrese K., H. 1824, tedy v těsné blízkosti místa hlášeného pobytu. Policie ČR neprovedla
řádně prověrku místa pobytu, jinak by zjistila, že se zdržuje pouze v jiném bytě. V důsledku
tohoto postupu byla stěžovateli odňata možnost uplatnit svá procesní práva v řízení. Pro
úplnost poukazuje na skutečnost, že uzavřel dne 22. 7. 2002 manželství s P. S. Z uvedených
důvodů žádá o zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Krajskému soudu v Plzni
k novému projednání a rozhodnutí. Dodatečně stěžovatel požádal o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti.
Žalovaný nevyužil možnosti vyjádření ke kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud v prvé řadě vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. a dospěl k závěru, že o něm není třeba
rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti věcně rozhodováno bez prodlení (tedy ihned
po jejím předložení Nejvyššímu správnímu soudu a nezbytném poučení účastníků řízení),
tedy za situace, kdy skutečnosti tvrzené jako důvod pro přiznání odkladného účinku
ani nemohou nastat.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatel uplatňuje důvod k asační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tedy nezákonné zastavení řízení.
Zákon o azylu v ust. §33 stanoví, že soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo
pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů
rozhodnutí ve věci.
K tomu ze spisu vyplývá, že stěžovatel podal žalobu (opravný prostředek proti
správnímu rozhodnutí) bez uvedení adresy pobytu, žalovaný sdělil soudu, že je hlášen
na adrese K., H. 1823/1 u N. T. N.; tato adresa byla uvedena i v evidenční kartě žadatele o
azyl založené ve správním spise. Soud ověřil adresu žalobce z databáze MV - odboru azylové
a migrační politiky a zaslal mu na tuto adresu (do vlastních rukou) procesní výzvu. Pošta
zásilku vrátila se záznamem o nezastižení adresáta. Krajský soud požádal Policii ČR,
Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o prověření, zda se žalobce na dané adrese
zdržuje, případně zda je známa jeho jiná adresa. V odpovědi byla uvedena adresa shodná.
K další žádosti soudu sdělilo oddělení cizinecké policie v Sokolově, že je žalobce přihlášen na
dané adrese, stejné bylo i opakované zjištění z databáze žalovaného. Z dat těchto úkonů, která
jsou konkrétně uvedena v napadeném usnesení, je zřejmé, že krajský soud v době od 10. 4. do
9. 7. 2003 opakovaně činil opatření k zajištění doručení procesního úkonu stěžovateli a
z důvodů nemožnosti doručení na jedinou známou adresu nemohl pokračovat v řízení a ve
věci rozhodnout. Formálně tedy před vydáním napadeného usnesení byly splněny podmínky
pro zastavení řízení. Stěžovatel ovšem namítá, že se v dané době objektivně nemohl na
uvedené adrese zdržovat pro nepřítomnost osoby, u které měl bydlet, a že bydlel prakticky
v sousedství, což mohla cizinecká policie při důsledném pátrání zjistit.
Podle §77 odst. 4 zákona o azylu byl žadatel povinen změnu místa hlášeného pobytu
ohlásit odboru cizinecké a pohraniční policie příslušnému podle místa nového pobytu,
a to způsobem stanoveným v odst. 5) téhož ustanovení, tedy včetně doložení souhlasu
ministerstva vnitra se změnou místa hlášeného pobytu. To znamená, že i za předpokladu
pravdivosti tvrzení stěžovatele o objektivní nemožnosti zdržovat se v dané době na ohlášené
adrese (což není nijak doloženo, ovšem netřeba to zjišťovat), bylo jeho povinností požádat
o souhlas s pobytem na jiné adrese a ohlásit změnu příslušnému odboru cizinecké
a pohraniční policie. Tyto zákonné povinnosti žadatele o azyl stěžovatel nesplnil a překážku
věcného rozhodnutí soudu svým protiprávním jednáním sám vytvořil. Nebylo povinností
cizinecké policie pátrat v okolí místa hlášeného pobytu, zda se tam žadatel o azyl fakticky
někde nezdržuje. Vzhledem k požadavkům zákona o azylu na objekt, v němž lze pobyt
poskytnout (objekt opatřený číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním, který
je určen k bydlení nebo ubytování, a současně zajišťující dosažitelnost žadatele o azyl - §77
odst. 2, 3 ) lze za místo hlášeného pobytu považovat určitou konkrétní adresu, na kterou
lze doručovat zásilky. Skutečnost, že se žadatel fakticky zdržoval v téže ulici, ale v čp. 1824
na místo v čp.1823/1 nasvědčuje tomu, že šlo o jiné místo pobytu, než místo pobytu
hlášeného a tedy povinnost ohlášení změny uvedeným postupem se na něho vztahovala.
Na rychlost azylového řízení kladou zákony zvláštní nároky stanovením lhůt
pro rozhodnutí správního orgánu (§16 odst. 2, §27 zákona o azylu), i stanovením povinnosti
přednostního vyřízení žaloby soudem (§56 odst. 2 s. ř. s.). Rychlé projednání žaloby
je i v zájmu žadatele o azyl, neboť může ukončit jeho nejisté postavení. Je tedy v jeho zájmu
i poskytnutí součinnosti, jejíž součástí je zdržování se na ohlášené adrese, nehledě k výše
uvedeným povinnostem spojeným se změnou pobytu. Důvody stěžovatelem v kasační
stížnosti uvedené tak nijak nezpochybňují správnost postupu krajského soudu; skutečnost
uzavření manželství s českou občankou je z tohoto hlediska zcela nerozhodná.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle
ustanovení §110 odst.1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, úspěšnému žalovanému náklady
řízení přesahující běžnou úřední činnost nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§60 odst.1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 24. 2. 2004
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu