ECLI:CZ:NSS:2004:3.ADS.6.2004
sp. zn. 3 Ads 6/2004 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce L. V.,
zastoupeného JUDr. Jiřím Bílým, advokátem se sídlem ve Znojmě, Rudoleckého 25, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 28. 11. 2002, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Ca
274/2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12.
2003, čj. 34 Ca 274/2002 - 27,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2003, čj. 34 Ca 274/2002 - 27
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“) ze dne
28. 11. 2002, byla zamítnuta žalobcova žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ustanovení §40 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
s odůvodněním, že nárok na plný invalidní důchod žalobci nevznikl, protože nebyl pojištěn po
dobu potřebnou pro nárok na tento důchod ve smyslu uvedeného ustanovení, která činí u
pojištěnce ve věku do 28 let 4 roky a zjišťuje se z posledních 10 roků počítaných zpět od
vzniku plné invalidity. Podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ve
Znojmě (dále jen „OSSZ“) se žalobce sice stal plně invalidním podle §39 odst. 1 písm. a)
zákona č. 155/1995 ve znění pozdějších předpisů, a to od 15. 10. 2001, avšak v rozhodném
období (v případě žalobce počítaném od 15. 10. 1991 do 14. 10. 2001) získal pouze 2 roky
a 131 dní pojištění, a proto musela být jeho žádost zamítnuta.
Ve včas podaném opravném prostředku (žalobě) nesouhlasí žalobce se zamítnutím
žádosti o plný invalidní důchod a poukazuje na svůj nepříznivý zdravotní stav.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 14. 4. 2003 navrhla potvrzení
přezkoumávaného rozhodnutí s tím, že žalobce nesplnil podmínku zákonem stanovené
potřebné doby pojištění pro vznik nároku na plný invalidní důchod.
Krajský soud v Brně, který o věci rozhodoval již podle nové právní úpravy dané
zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též jen „s. ř. s.“), žalobu (opravný
prostředek) zamítl, když ji neshledal důvodnou. Naopak dospěl k závěru, že přezkoumávané
rozhodnutí je věcně správné a zákonu odpovídající. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu
OSSZ ve Znojmě a především z výpisu dob pojištění z evidence ČSSZ. Po zhodnocení
výsledků provedeného dokazování, s odkazem na ustanovení §39 a 40 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dospěl k závěru, že žalobce vzdor tomu, že byl uznán plně
invalidním (neboť míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti u něj činila podle
posudku lékaře OSSZ ve Znojmě a posudkové komise MPSV v Brně 70 %), nesplnil
podmínku potřebné doby pojištění před vznikem plné invalidity (před datem 15. 10. 2001)
a nesplnil ji ani následně po přičtení doby pojištění získané po vzniku invalidity. Na základě
uvedených skutečností Krajský soudu v Brně v souladu s ustanovením §78 odst. 2 s. ř. s.
žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím svého
zástupce, kterým je advokát, včas kasační stížnost, v níž krajskému soudu vytýká, že nevzal
dostatečně v úvahu skutečnosti, jež mohly mít vliv na rozhodnutí, a to již ve fázi správního
řízení. Stěžovatel především namítá, že trpí hebefrenní schizofrenií s plíživým vývojem
nemoci, není tedy podle jeho názoru možné jednoznačně určit vznik choroby k určitému datu,
a to i přesto, že žalobce začal chodit k lékaři až na podzim roku 2001. Žalobce poukazuje
na to, že jeho problémy v zaměstnání v minulosti byly zřejmě vyvolány jeho chorobou,
proto nemohl soustavně pracovat, takže nemá z toho důvodu k datu určenému posudkovým
lékařem i komisí jako vznik invalidity potřebnou dobu pojištění. Podle subjektivních pocitů
udává žalobce jako dobu vzniku invalidity rok 1996. Z uvedeného důvodu žalobce navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
s tím, aby byla znovu posouzena doba vzniku invalidity.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v §109
s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Podle ustanovení §109 s. ř. s.
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání. Je přitom vázán
rozsahem kasační stížnosti; to neplatí, je-li na napadeném výroku závislý výrok,
který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud
je vázán důvody kasační stížnosti, to neplatí jen tehdy, bylo-li řízení před soudem zmatečné
(§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.), nebo bylo-li zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé, a nebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné
(§103 odst. 1 písm. d), jakož i v případě, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí,
Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
V projednávané věci stěžovatel uplatnil důvod kasační stížnosti podle ustanovení
§103 odst. 1 písm.b) s. ř. s., když poukázal na to, že správní orgán nezjistil zcela skutečný
stav věci, neboť se spokojil s určením invalidity stěžovatele na dobu diagnostikování
jeho nemoci a nevzal v úvahu, že nemoc s ohledem na její plíživý charakter trvala zřejmě
několik let před jejím diagnostikováním. Krajský soud pak rozhodnutí žalované nezrušil,
ani dokazováním uvedenou vadu neodstranil.
Kasační stížnost je důvodná.
Krajský soud rozhodl o věci - s ohledem na její charakter - především na základě
listinných důkazů, tj. obsahu posudku lékaře OSSZ ve Znojmě, podle něhož je stěžovatel plně
invalidní podle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., neboť pro dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, podmíněný hebefrenní schizofrenií s dlouhodobým plíživým
rozvojem poklesla jeho schopnost jeho soustavné výdělečné činnosti o více než 66 % (uznáno
celkem 70 %), závěr tohoto posudku koresponduje závěru ve správním spise založenému
posudku posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 20. 8. 2003, jímž byl stěžovatel rovněž
uznán plně invalidním s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozsahu
70 %. Datum vzniku plné invalidity bylo stanoveno pouze s ohledem na diagnostikování
choroby při hospitalizaci stěžovatele na den 15. 10. 2001. Přestože posudková komise sama
uvádí, že se v případě stěžovatele jedná o dlouholetý plíživý rozvoj nemoci od doby
adolescence, krajský soud si od posudkové komise nevyžádal doplnění posudku ohledně
plíživého charakteru onemocnění stěžovatele v souvislosti se vznikem invalidity.
Nejvyšší správní soud má za to, že vzhledem k plíživému charakteru onemocnění
stěžovatele nelze vyloučit, že jeho nepříznivý zdravotní stav vznikl již před uvedenou dobou
psychologického vyšetření, neboť stěžovatelem udávané zdravotní obtíže v předchozích
letech korespondují s jeho námitkami, že z důvodu nemoci nemohl najít vhodné zaměstnání,
resp. je soustavně vykonávat. Uvedené pochybnosti ohledně doby vzniku stěžovatelova
nepříznivého zdravotního stavu je třeba spolehlivě odstranit tím, že si krajský soud vyžádá
doplnění posudku posudkové komise ohledně data vzniku invalidity zejména s ohledem na to,
že datum diagnostikování nemoci resp. hospitalizace související se zdravotními obtížemi
touto nemocí vyvolanými, je skutečností nahodilou. Teprve po doplnění dokazování krajský
soud získá potřebný skutkový základ pro posouzení podmínky potřebné doby stěžovatelova
pojištění pro nárok na plný (či částečný) invalidní důchod.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně
podle ustanovení §110 odst. 1 část první věty před středníkem s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. V novém rozhodnutí krajský soud rozhodné též o případné náhradě nákladů
řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu