ECLI:CZ:NSS:2004:3.ADS.9.2004
sp. zn. 3 Ads 9/2004 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce J.
R., zastoupeného JUDr. Jiřím Záveským, advokátem se sídlem Lidické nám. 50, Jičín, proti
žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. listopadu 2003,
č. j. 29 Ca 290/2002 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) rozsudek
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2003, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2002. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta
žádost stěžovatele o částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. §43 zákona č.
155/1995 Sb. Svoje rozhodnutí odůvodnil správní orgán tím, že podle posudku lékaře OSSZ
v Jičíně ze dne 25. 9. 2002 stěžovatel není částečně invalidní. Podle §44 cit. zákona je
pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Při posouzení
zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti stěžovatele vycházel Krajský soud
v Hradci Králové z posudku PK MPSV ČR v Hradci Králové ze dne 18. 3. 2003 ve znění
doplňujícího posudku ze dne 6. 10. 2003. Z uvedeného posudku soud zjistil, že rozhodujícím
zdravotním postižením stěžovatele je poúrazová artróza levého kolenního kloubu. Dále je
stěžovatel stižen vředovou nemocí dvanácterníku, brániční kýlou, bolestmi bederní páteře bez
známek kořenového dráždění, deformitou nohou, v anamnéze je uvedena i dětská obrna,
odstranění žlučníku pro kameny, operace pupeční kýly a operace slepého střeva. Z funkčního
hlediska se jedná o postižení lehká, poúrazová artróza levého kolenního kloubu se projevuje
pouze lehkým omezením hybnosti, u stěžovatele nebyla zjištěna porucha výživy či časté ataky
dvanácterníku nebo žaludku a přes deformitu nohou je stěžovatel schopen samostatné chůze
bez opory a pomůcek. Stav po operaci pupeční kýly, po operaci žlučníku a bolesti zad jsou
posudkově nevýznamné. Soud se tak ztotožnil s hodnocením zdravotního stavu žalobce podle
přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kap. XV, odd. H, pol. 56 písm. b) a s určením poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti v základní sazbě na 20 %. Vzhledem k více příčinám
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele považoval soud za odůvodněné i
navýšení této sazby podle §6 odst. 4 cit. vyhlášky o 10 %, takže celková míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti k datu vydání napadeného správního rozhodnutí byla
určena 30 %. Soud poté dospěl k závěru, že stěžovatel k datu vydání napadeného správního
rozhodnutí nebyl částečně invalidní podle §44 zák. č. 155/1995 Sb. Toto rozhodnutí shledal
zákonným a žalobu proti němu podle ust. §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
V podané kasační stížnosti dovozuje stěžovatel důvody uvedené v ust. §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. Konkrétně namítá, že soud nerespektoval jeho procesní právo
na provedení navrhovaných důkazů, kdy se jeho procesním návrhem nezabýval, ani se s ním
nevypořádal. Návrhem na doplnění důkazního řízení stěžovatel požadoval vyžádání veškeré
dokumentace žalované vztahující se k předchozímu řízení o přiznání částečného invalidního
důchodu, který mu byl v minulosti přiznán. Stěžovatel má za to, že srovnání tehdejších nálezů
s nynějšími posudky by soudu umožnilo objektivní posouzení jeho případu a rozhodně
objektivnější podklady pro vypracování příslušných posudků. Stejně tak se soud nevypořádal
s jeho procesní námitkou, proti vypracování posudku PK MPSV ČR se sídlem v Hradci
Králové. Stěžovatel má za to, že objektivnější obraz by poskytovalo posouzení
jeho zdravotního stavu v jiném krajském městě než v Hradci Králové, nejlépe v Praze.
Za nejpodstatnější pochybení soudu však stěžovatel považuje skutečnost, že mu byla
odepřena osobní účast u jednání dne 18. 11. 2003 u Krajského soudu v Hradci Králové.
Jak plyne i z úředního záznamu na č. l. 24 soudního spisu, ač byl stěžovatel ke krajskému
soudu eskortován z věznice ve V., nebyl z eskortní místnosti soudu předveden k jednání a
bylo mu tak upřeno základní procesní právo – být osobně přítomen jednání soudu a využít svá
procesní práva u tohoto jednání. Z tohoto důvodu navrhl zrušení napadeného rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ze spisu 29 Ca 290/2002 Krajského soudu v Hradci Králové Nejvyšší správní soud
zjistil, že opravný prostředek proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2002 byl stěžovatelem
sepsán dne 6. 11. 2002 a odeslán žalované dne 12. 11. 2002. Stěžovatel zde popisuje svůj
zdravotní stav a namítá, že tento se nadále zhoršuje a nikoli zlepšuje. Žádné návrhy
na provedení konkrétních důkazů opravný prostředek neobsahuje. V dalším podání ze dne
18. 12. 2002, které již bylo adresováno přímo Krajskému soudu v Hradci Králové, stěžovatel
uvádí, že hodlá zaslat výpis ze své zdravotní dokumentace. Nic dalšího konkrétního k věci
zde neuvádí, do spisu žádné listinné důkazy nedoložil. Z protokolu o jednání soudu dne
17. 6. 2003 Nejvyšší správní soud zjistil, že zde byly provedeny důkazy posudkem lékaře
OSSZ Jičín ze dne 25. 9. 2002, posudkem PK MPSV Hradec Králové ze dne 18. 3. 2003
a účastnickým výslechem stěžovatele. Protokol neobsahuje žádné návrhy stěžovatele
na doplnění dokazování. Z č. l. 21 soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel
byl předvolán k jednání na den 18. 11. 2003 v 11.00 hod. dv. č. 52, vzorem č. 014
kancelářského a spisového řádu pro okresní a krajské soudy. Současně s předvolánkou mu byl
doručen i doplňující posudek PK MPSV ČR Hradec Králové ze dne 6. 10. 2003. Předvolání
mu bylo doručeno v dostatečném předstihu dne 20. 10 2003. Žádost o eskortu stěžovatele
k jednání byla doručena věznici ve V. dne 30. 10. 2003. Z protokolu o jednání soudu ze dne
18. 11. 2003 Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel byl vyvolán v 11.00 hod. a poté
v 11.10 hod. Následně soud usnesením rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti stěžovatele.
Po provedení důkazů doplňujícím posudkem PK MPSV ČR v Hradci Králové byl ve věci
vyhlášen rozsudek a jednání bylo skončeno v 11.20 hod. Z úředního záznamu na č. l. 24
soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v 11.50 hod. se dostavil do kanceláře č. 39
člen eskorty vězeňské služby s žádostí o potvrzení eskortního přípisu a sdělením, že v 11.20
hod. se do jednací síně č. 52 dostavila eskorta s oznámením, že stěžovatel čeká na jednání
v eskortní místnosti. Soudem bylo vysvětleno, že při eskortě je účastník vždy předveden na
čas k jednání a nebo se dostaví eskortní služba a poté účastníka předvede.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl posléze k závěru že tato není důvodná. Nejvyšší správní soud
neshledal vady řízení před krajským soudem spočívající v tom, že nebyly zohledněny návrhy
stěžovatele na doplnění dokazování a že se s těmito návrhy krajský soud žádným způsobem
nevypořádal. Jak vyplývá z výše uvedeného, stěžovatel v průběhu celého řízení žádné
konkrétní návrhy na doplnění dokazování neučinil, stejně tak není doložena tvrzená námitka
podjatosti členů posudkové komise MPSV ČR v Hradci Králové. Jestliže uvedené námitky
uplatnil poprvé až v kasační stížnosti, jsou podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné
a Nejvyšší správní soud se jimi dále nezabýval. Ani druhou námitku, v níž stěžovatel
poukazuje na odepření osobní účastni u jednání krajského soudu dne 18. 11. 2003, nepovažuje
Nejvyšší správní soud za důvodnou. Stěžovatel byl předvolán k jednání soudu vzorem
č. 014 k. s. ř., který obsahuje poučení, že nedostaví-li se účastník k jednání soudu včas,
ani nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout
v jeho nepřítomnosti. V protokolu o jednání soudu ze dne 18. 11. 2003 i následného úředního
záznamu z téhož dne je zřejmé, že ještě 10 min. po zahájení jednání nebyl stěžovatel
přítomen. Zároveň zde nebyly žádné důležité důvody pro to, aby jednání bylo odročeno,
neboť stěžovatelův účastnický výslech byl proveden již při prvním jednání a doplňující
posudek PK MPSV ČR pracoviště Hradec Králové, byl stěžovateli doručen současně
s předvolánkou k druhému jednání. Krajský soud tedy v souladu s ust. §49 odst. 3 s. ř. s.
jednal a ve věci rozhodl. Teprve po skončení jednání v 11.50 hod. se dostavil člen eskorty
s oznámením, že stěžovatel čeká na jednání v eskortní místnosti. Skutečnost, že stěžovatel
byl předveden eskortou k jednání opožděně, nezakládá, vzhledem k výše uvedenému, vadu
řízení dle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud neshledal naplnění důvodu kasační stížnosti
podle ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení
ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnost (§60 odst. 1 a 2 ve spoj. s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 12. října 2004
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu