ECLI:CZ:NSS:2004:4.ADS.28.2004:119
sp. zn. 4 Ads 28/2004- 119
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobce
J. G., zast. JUDr. Janem Thonatem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem,
Masarykova 43, proti žalované Če s ké s právě s ociáln í ho za be zpe če ní , Praha 5,
Křížová 25, o plný invalidní důchod, ke kasační stížnosti žalované proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, ze dne 9. 5. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-107,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2004, č. j. 14 Ca 9/99 -107
se v napadené části, tj. ve výroku I., jímž byla žalované uložena druhá pořádková pokuta
ve výši 50 000 Kč, z r uš uje .
Odůvodnění:
Předmětem přezkumného řízení soudního je ve věci samé rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení ze dne 1. 12. 1998 č. x, jímž byla žalobcova žádost o plný invalidní
důchod zamítnuta s odůvodněním, že podle posudku lékaře OSSZ v Teplicích ze dne
24. 11. 1998 není navrhovatel plně invalidní, poněvadž z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu činí pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti jen 20 % a
nedosahuje tak hodnoty alespoň 66 %, potřebné pro vznik plné invalidity ve smyslu §39 odst.
1 zákona č. 155/1995 Sb. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 2. 2000, č. j.
14 Ca 9/99-22, nevyhověl opravnému prostředku žalobce proti rozhodnutí správního orgánu,
vycházeje zejména z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí
nad Labem ze dne 22. 9. 1999, v němž se uvedená komise ztotožnila s hodnocením
zdravotního stavu dochované pracovní schopnosti žalobce lékařem OSSZ v Teplicích. Soud
přezkoumávané rozhodnutí podle §250q odst. 2 o. s. ř. potvrdil. K odvolání žalobce zrušil
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 2 Cao 246/2000 rozsudek Krajského
soudu v Ústí nad Labem a věc mu vrátil k dalšímu řízení, když nesdílel jeho závěr o úplnosti
a přesvědčivosti posudku zmíněné posudkové komise v otázce kvalifikace žalobcova
rozhodujícího zdravotního postižení (diabetes mellitus), vyhodnocení rozsahu zjištěných
potíží a podřazení pod příslušnou rubriku přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. ve znění
v rozhodné době platném (vyhláška č. 157/1997 Sb.) s tam stanoveným rozmezím poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Krajskému soudu v Ústí nad Labem bylo uloženo
dokazování doplnit ve směru odstranění dosavadních neúplností posudku, a to buď dalším
posudkem téže posudkové komise (v jiném složení), event. novým a samostatným posudkem
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí jiného kraje.
Krajský soud v Ústí nad Labem řídě se pokyny soudu odvolacího, vyžádal
od Posudkové komise MPSV ČR v Ústí nad Labem (v jiném složení) doplňující posudek
a poté vyžádal ještě další znalecký posudek na nejvyšší odborné úrovni, jehož vypracováním
pověřil Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví se sídlem v Praze 10, Ruská 85.
Po obdržení provedených posudků a vyhodnocení výsledků dokazování napadeným
rozsudkem ze dne 10. 10. 2003, č. j. 14 Ca 9/99-90 rozhodl tak, že žalobu, mající
podle předcházející právní úpravy (platné do 31. 12. 2002) ještě podobu opravného
prostředku, zamítl. Žádnému z účastníků řízení ani Českému státu nepřiznal náhradu
procesních nákladů. Současně rozhodl, že Institutu postgraduálního vzdělávání
ve zdravotnictví se přiznává znalečné, souhrnou částkou 15 710 Kč, která bude po právní
moci rozsudku poukázána na bankovní konto uvedeného ústavu, a to na vrb účtu podepsaného
soudu. Konečně pak rozhodl, že ustanovenému právnímu zástupci žalobce
prof. JUDr. Miroslavu Zedníčkovi se přiznává odměna 3500 Kč, která bude po právní
moci tohoto rozsudku poukázána k jeho rukám, a to na vrub účtu podepsaného soudu.
Uvedený rozsudek byl doručen žalované dne 5. 12. 2003 a právnímu zástupci žalobce dne
8. 12. 2003; naposledy uvedeným dnem se tudíž stal pravomocným.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce prostřednictvím svého tehdejšího zástupce
prof. JUDr. Miroslava Zedníčka kasační stížnost, směřující jednak do výroku ve věci samé
a dále též do výroku o určení odměny advokátovi za zastupování stěžovatele v tomto řízení.
Usnesením ze dne 17. 3. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-99 Krajský soud v Ústí nad Labem
za I. zrušil ustanovení prof. JUDr. Miroslava Zedníčka, zástupcem stěžovatele, II. ustanovil
zástupcem stěžovatele JUDr. Jana Thonata, advokáta v Ústí nad Labem, Masarykova 43,
III. vyzval žalovanou, aby do dvou týdnů po doručení usnesení podala u podepsaného soudu
své vyjádření k přiloženým kasačním stížnostem stěžovatele a jeho dosavadního právního
zástupce proti napadenému rozsudku, IV. uložil žalované, aby ve lhůtě dle výroku
III. předložila podepsanému soudu svůj tzv. dávkový spis, vedený ohledně důchodových
nároků stěžovatele. Podle dodejky pošty bylo uvedené usnesení doručeno žalované dne
22. 3. 2004, jak vyplývá z otisku razítka uvedeného orgánu na této dodejce, podepsané I. D.
(zřejmě poštu přejímající úřednicí).
Usnesením ze dne 20. 4. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-104 uložil Krajský soud v Ústí
nad Labem správnímu orgánu pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč s tím, aby byla
zaplacena do tří dnů po právní moci usnesení na bankovní účet podepsaného soudu
a současně bylo stěžovatelce uloženo, aby soudní pokyn, vyjádřený výrokem č. IV. usnesení
ze dne 17. 3. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-99 , splnila v dodatečné lhůtě tří dnů od doručení
tohoto usnesení. Pokuta podle odůvodnění napadeného usnesení byla uložena podle §44
odst. 1 soudního řádu správního (dále též jen s. ř. s.) za ignorování pokynů soudu
k předložení správního spisu ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy ze dne 17. 3. 2004.
Tento postup správního orgánu označil Krajský soud v Ústí nad Labem za zjevné pohrdání
soudní mocí, které způsobilo další procesní průtah, jenž by se – s ohledem na délku 4 Ads
28/2004-121 dosavadního řízení – snadno mohl stát předmětem pozornosti Strasburgského
tribunálu jako řada podobných věcí, v nichž česká justice jen obtížně obhajuje svůj postup
odkazováním na nesoučinnost procesních účastníků. Toto usnesení bylo podle dodejky pošty
od obálky, která je obsahovala, doručeno stěžovatelce dne 29. 4. 2004 (převzetí podepsala
pracovnice J. Ž.).
Dalším usnesením ze dne 9. 5. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-107, uložil Krajský soud
v Ústí nad Labem I. správnímu orgánu druhou pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč s tím,
aby byla zaplacena v lhůtě tří dnů po právní moci usnesení na bankovní účet podepsaného
soudu č. 3762-3024411/0710, variabilní symbol 5414230999 a současně mu uložil
pod bodem II. výroku), aby soudní pokyn, vyjádřený výrokem IV. usnesení ze dne
17. 3. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-99, splnil v dodatečné lhůtě tří dnů od doručení tohoto
usnesení. Svůj postup odůvodnil krajský soud zjištěním, že správní orgán nevyhověl
soudnímu pokynu, který mu byl doručen už 22. 3. 2004 k předložení dávkového spisu
pro účely řízení před Nejvyšším správním soudem a zcela ignoroval sankční usnesení
podepsaného soudu doručené mu dne 29. 4. 2004 a obsahující určení dodatečné třídenní
lhůty ke splnění předchozího pokynu. Takové působení procesních průtahů a pohrdání
soudní mocí nelze podle Krajského soudu v Ústí nad Labem tolerovat a podepsaný soud
proto realizoval své dřívější varování a uložení pořádkové pokuty zopakoval. Usnesení bylo
doručeno stěžovatelce podle dodejky pošty dne 13. 5. 2004 (za uvedený orgán je přejala
pracovnice I. H.).
České správa sociálního zabezpečení, zastoupená JUDr. I. H.1, vedoucí oddělení pro
styk se soudy, přípisem ze dne 17. 5. 2004, doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem
dne 21. 5. 2004, požádala uvedený soud o prominutí pokuty uložené výrokem č. I. usnesení
uvedeného soudu ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 9 Ca 9/99-104 a výrokem č. I. usnesení téhož
soudu ze dne 9. 5. 2004, sp. zn. 14 Ca 9/99-107. Svou žádost odůvodnila tím, že výzva soudu
ze dne 17. 3. 2004, na níž je v usnesení o uložení pokut odkazováno, nebyla do spisových
materiálů žalované doručena; pouze dne 22. 3. 2004 byla převzata kasační stížnost žalobce ze
dne 10. 12. 2003 spolu s dopisem prof. JUDr. Miroslava Zahradníčka (správně má být
uvedeno Zedníčka) ze dne 10. 12. 2003 a rukou psaný koncept usnesení ze dne 7. 1. 2004,
který však neobsahuje žádné požadavky ve směru k České správě sociálního zabezpečení.
Usnesení ze dne 17. 3. 2004, jímž by žalovaná byla vyzvána k předložení spisových materiálů
či případného vyjádření ke kasační stížnosti připojeno nebylo. Žalovaná dále tvrdí, že
vzhledem k absenci údaje o rodném číslu pojištěnce, vrátila soudu obě podání ze dne 10. 12.
2003 v příloze dopisu ze dne 24. 3. 2004 s tím, že není schopna připojit uvedené materiály do
příslušného spisu a provádět jakékoliv další úkony. Tento dopis jí byl po doplnění rodného
čísla (zřejmě kanceláří soudu) vrácen a doručen zpět dne 29. 3. 2004, opět bez usnesení, které
by obsahovalo výzvu soudu, na niž by mělo být reagováno. Zdůrazňuje, že pokud není
v písemné styku uváděno rodné číslo pojištěnce, jehož se záležitost týká, je pro žalovanou,
administrativně náročné a prakticky nemožné příslušné spisové materiály zařazovat; soudu se
pak může jevit celá situace jako ignorování jeho požadavků, ač tomu tak není. Současně
uvedla, že pokud její prosbě/žádosti) o prominutí pokut nebude soudem vyhověno, nechť je
tato její žádost pokládána za kasační stížnost proti výroku I. usnesení soudu ze dne 9. 5. 2004,
č. j. 14 Ca 9/99-107.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. 5. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-114
žádosti stěžovatelky o prominutí pořádkových pokut z usnesení téhož soudu č. j. 14 Ca 9/99 -
104 a 107 nevyhověl s odůvodněním, že uváděné omluvné údaje jsou zcela nevěrohodné,
neboť usnesení o uložení povinnosti předložit dávkový spis obdržela stěžovatelka podle
doručenky dne 22. 3. 2004, avšak nereagovala na ně stejně jako na první sankční verdikt (č. l.
104, doručený jí dne 29. 4. 2004.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že je podána včas, neboť napadené usnesení ze dne 9. 5. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-
107 bylo doručeno stěžovatelce dne 13. 5. 2004 a kasační stížnost byla podána na poště dne
20. 5. 2004. Zaměstnanec žalované (dále též stěžovatelky), který za ni jedná,
má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). Konstatuje rovněž, že obecně je kasační stížnost
přípustná proti usnesení pořádkové pokuty podle §44 odst. 1 s. ř. s.
Z obsahu podané kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatelka se dovolává nesprávného
posouzení právní otázky soudem a uplatňuje tedy důvod kasační stížnosti uvedený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., byť jej takto v kasační stížnosti výslovně
neoznačuje. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení o uložení pořádkové
pokuty ze dne 9. 5. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-107 v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř.
s. a dospěl k závěru, že v posuzované věci není vázán shora uvedeným důvodem, který
stěžovatelka uplatnila ve své kasační stížnosti, neboť řízení před Krajským soudem v Ústí nad
Labem o uložení pořádkové pokuty (obou pořádkových pokut) bylo zmatečné ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Zmatečnost řízení spočívala totiž v tom, že pro
vydání napadeného usnesení o uložení pořádkové pokuty chyběly podmínky řízení.
Podle ustanovení §44 odst. 1 s. ř. s. tomu, kdo neuposlechne výzvy soudu nebo učiní
urážlivé podání při přednesu, může být usnesením uložena jako pořádkové opatření
pořádková pokuta o výše 50 000 Kč, která je příjmem státního rozpočtu. Pokuta může
být uložena i opakovaně a může být na odůvodněnou žádost podanou do právní moci
rozhodnutí, jímž se řízení končí, usnesením z části nebo zcela prominuta.
Z druhé věty citovaného zákonného ustanovení, podle níž může být uložena pokuta
zčásti nebo zcela prominuta na odůvodněnou žádost podanou před právní mocí rozhodnutí,
jímž se řízení končí, je nutno dovodit závěr, že když takováto žádost o prominutí musí
být podána ještě před právní mocí rozhodnutí ve věci samé, tím spíše předcházející usnesení
o uložení pokuty musí být vydáno do téhož okamžiku, tj. do právní moci rozhodnutí,
jímž se řízení končí. Přezkumné řízení soudní o plný invalidní důchod žalobce bylo
pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 10. 2003,
č. j. 14 Ca 9/99-90, a to dnem 8. 12. 2003, kdy byl tehdejšímu zástupci stěžovatele,
jako poslednímu z účastníků napadený rozsudek doručen. Po tomto datu nebyl již uvedený
soud kompetentní k vydání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty ve smyslu §44 odst. 1 s.
ř. s., jakkoliv by se mu postup stěžovatelky, jímž nevyhověla jeho výzvě k předložení
dávkového spisu, mohl jevit jako ztěžování činnosti soudu.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 9. 5. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-107 zrušil jako zmatečné, neboť
k jeho vydání chyběly podmínky řízení, aniž by se musel zabývat důvody kasační stížnosti
uplatněnými stěžovatelkou. Nutno dodat, že stejnou vadou trpí i usnesení téhož soudu
ze dne 20. 4. 2004, č. j. 14 Ca 9/99-104, jímž byla stěžovatelce rovněž uložena pokuta ve výši
50 000 Kč, avšak Nejvyšším správním soudem muselo zůstat toto usnesení nedotčeno, neboť
nebylo napadeno kasační stížností (ostatně pokud by kasační stížnost ze dne 17. 5. 2004 proti
němu směřovala, nezbylo by než ji pro opožděnost odmítnout, neboť zmíněné usnesení bylo
stěžovatelce doručeno 29. 4. 2004 a kasační stížnost byla podána 20. 5. 2004).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. 6. 2004
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu