ECLI:CZ:NSS:2004:4.AZS.53.2004
sp. zn. 4 Azs 53/2004 – 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. V., zast.
Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem, se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2003, č. j. 55 Az 522/2003-18, spojené
s návrhem na přiznání odkladného účinku,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2003, č. j. 55 Az 522/2003-18
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 23. 1. 2003, č. j. OAM-11567/VL-16-P11-2001. Tímto
rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2, resp. §14 zákona č.
325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu) a současně bylo vysloveno, že na stěžovatele
se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 tohoto zákona.
V označené žalobě stěžovatel brojil proti neudělení azylu dle §12 a §14 zákona
o azylu a proti nevztažení překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Přitom jako
žalobní body uváděl, že správní orgán v řízení o udělení azylu porušil §3 odst. 3 a 4, §32
odst. 1, §33 odst. 2, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní
řád), resp. §12 zákona o azylu; pokud jde o skutkové důvody stěžovatel odkazoval na žádost
o udělení azylu, protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál. Z výše uvedeného
pak dovozoval nezákonnost rozhodnutí žalovaného správního orgánu, nesprávné posouzení
žádosti o udělení azylu a následnou vadnost rozhodnutí žalovaného správního orgánu.
Navrhoval zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného správního orgánu a vrácení věci
k dalšímu řízení.
V navazujícím usnesení Krajský soud v Brně uvedl, že takto koncipovaná žaloba
postrádá základní náležitosti podání dle §71 odst. 1 písm. d) až e) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), když se stěžovatel omezil
jen na ohlášení nesouhlasu s napadeným rozhodnutím. Krajský soud dále uvedl, že z obsahu
podání je pouze patrno, kdo je účastníkem řízení, které rozhodnutí je napadeno a jsou
zde uvedeny právní důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí a návrh výroku rozsudku.
Bez doplnění žaloby, tedy bez doplnění tvrzených důvodů nezákonnosti, upřesnění právní
argumentace a doplnění petitu žaloby, nebylo možno podle krajského soudu o věci dále
jednat. Krajský soud proto stěžovatele k doplnění podání usnesením vyzval, přičemž
jej poučil o následcích nedoplnění podání. Protože ve stanovené lhůtě nebylo podání doplněno
a nesplňovalo tudíž podle názoru soudu všechny podmínky pro to, aby se soud mohl věcí
zabývat meritorně, bylo v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto.
Jako důvod kasační stížnosti stěžovatel uvádí důvod vymezený v §103 odst. 1 písm.
e) s. ř. s., když z procesní opatrnosti uvádí i důvody vymezené v písm. c) a d) s. ř. s.
Stěžovatel vytýká krajskému soudu porušení ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., kdy uvádí, že sice
byl krajským soudem vyzván k odstranění vad svého podání, ovšem lhůta k tomuto odstranění
byla krajským soudem poskytnuta pouze v trvání 15 dnů a stěžovatel se domnívá, že lhůta
neměla být kratší než lhůta stanovená podle §72 odst. 1 s. ř. s., tedy v trvání dvou měsíců.
Tento svůj závěr dovozuje ze skutečnosti, „že nepodával žalobu podle s. ř. s., ale opravný
prostředek podle části páté, hlavy třetí zákona občanského soudního řádu“. Stěžovatel se dále
domnívá, že pokud krajský soud uložil lhůtu podle §37 odst. 5 s. ř. s., diskriminoval
účastníky řízení, kteří podali opravný prostředek před 31. 12. 2002, neboť tito měli kratší
lhůtu k opravě podání než účastníci podavší žalobu již za účinnosti s. ř. s. V takovém postupu
shledává stěžovatel porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neb nebylo
zajištěno rovné postavení účastníků řízení. Stěžovatel dále vytýká, že ani nenastalo „náhradní
doručení“ usnesení, ve kterém byl stěžovatel vyzván krajským soudem právě k doplnění
náležitostí svého podání, neboť krajský soud doručoval na adresu L. 7, B., kde se však
stěžovatel podle svých tvrzení nezdržoval, ani zde nebyl nikdy hlášen, a dovozuje, že lhůta
pro doplnění podání nepočala běžet a napadané usnesení krajského soudu je předčasné a
nemající oporu v zákoně; k tomuto doplnil, že po celý svůj pobyt v České republice byl hlášen
v azylovém středisku, resp. na adrese M. o. 7, Z. u B.
Na základě výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení shora označeného
usnesení krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Stěžovatel v kasační stížnosti
rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný poskytl na výzvu soudu ke kasační stížnosti stručné vyjádření, ve kterém
toliko uvedl, že ke kasační stížnosti se vzhledem k jejímu obsahu nebude vyjadřovat
a odkazuje na správní spis. Pouze k žádosti o přiznání odkladného účinku podání kasační
stížnosti uvedl, že pro jeho přiznání neshledal důvody.
V souzené věci Nejvyšší správní soud z předmětného správního spisu především
zjistil, že stěžovatel přicestoval do České republiky 7. 11. 2001 a o azyl požádal z důvodu
strachu o svůj život. Ze soudního spisu pak Nejvyšší správní soud zjistil, že v žalobě doručené
Krajskému soudu v Brně dne 30. 1. 2003, která směřovala proti rozhodnutí žalovaného
správního orgánu, stěžovatel uvedl adresu pro doručování: L. 7, B. Ze spisu dále vyplynulo,
že na základě telefonického dotazu na Ministerstvo vnitra ze dne 20. 3. 2003 bylo zjištěno, že
stěžovatel byl k datu 30. 1. 2003 hlášen k pobytu v PS Z. u B. Usnesení, ve kterém byl
stěžovatel vyzván k doplnění náležitostí svého podání, bylo krajským soudem doručeno na
adresu L. 7, B. (na poště uloženo dne 27. 5. 2003), avšak bylo z důvodu, že stěžovatel nebyl
na této adrese zastižen, vráceno zpět. Následné usnesení o odmítnutí žaloby pak bylo
doručováno nejprve na adresu L. 7, B. (na poště uloženo dne 19. 12. 2003), odkud se
krajskému soudu v Brně opětovně z důvodu, že stěžovatel nebyl zastižen, vrátilo zpět.
Krajský soud si obstaral výpis z evidence pobytu stěžovatele, ze které vyplynulo, že od 6. 11.
2003 je stěžovatel veden na adrese: M. o. 77, 664 84 Z. u B. a na tuto adresu provedl druhý
pokus o doručení; stěžovatel si tuto zásilku dne 13. 1. 2004 převzal.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne
13. 1. 2004, kasační stížnost byla podána u držitele poštovní licence (na poště) dne
21. 1. 2004. Jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel
je zastoupena advokátem.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje za nutné vyjádřit se nejprve k námitce, zda došlo
k řádnému doručení usnesení, ve kterém byl stěžovatel vyzván k doplnění náležitostí podání.
Jak vyplynulo ze soudního spisu, Krajský soud v Brně doručoval usnesení k doplnění
náležitostí žaloby stěžovateli na adresu L. 7, B., přičemž však krajskému soudu muselo být ze
soudního spisu zřejmé - viz výše záznam telefonického dotazu na Ministerstvo vnitra ze dne
20. 3. 2003 ohledně pobytu stěžovatele -, že stěžovatel byl, byť v žalobě uvedl jinou adresu,
hlášen k pobytu v PS Z. u B., tedy krajský soud si musel být vědom, že se stěžovatel na
označené adrese nezdržuje. Řádné doručení usnesení obsahující výzvu k doplnění náležitostí
podání tak podle Nejvyššího správního soudu nenastalo. Na tom nemění nic ani skutečnost, že
z výpisu z evidence pobytu stěžovatele vyplynulo, že dne 11. 4. 2003 stěžovatel PS Z. u B.
opustil, a to z důvodu, že v takovém případě se měl krajský soud aktuální místo pobytu
stěžovatele pokusit zjistit a nikoliv přímo dovozovat fikci doručení. Ostatně jak vyplývá ze
soudního spisu, evidenci pobytu stěžovatele si krajský soud obstaral teprve před doručením
usnesení o odmítnutí žaloby, tedy nikoliv před doručováním usnesení, které obsahovalo výzvu
k doplnění náležitostí podání a soudu tak tato skutečnost nemohla být známa. Na stranu
druhou je třeba stěžovateli vytknout, že tuto chybnou adresu uvedl do žaloby. I přesto je však
Nejvyšší správní soud názoru, že stěžovatel nebyl o doplnění náležitostí podání řádně
vyrozuměn a nelze mu tak klást za vinu, že náležitosti podání nebyly doplněny. V této
námitce Nejvyšší správní soud proto stěžovateli přisvědčil a shledává nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí kasační stížnosti.
K námitce týkající se délky lhůty pro odstranění nedostatků podání je třeba odkázat
na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, který např. ve svém rozsudku ze dne
18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 34/2003-42, uvedl: „Délku lhůty k opravě nebo odstranění vad
podání podle §37 odst. 5 s. ř. s. zákon nestanoví; určí ji soud tak, aby byla přiměřená
okolnostem konkrétního případu, tj. aby v ní podatel mohl vady podání odstranit nebo
opravit. Námitka podatele, že tato lhůta nesmí být kratší než dvouměsíční lhůta pro podání
žaloby stanovená v §72 odst. 1 s. ř. s., nemá oporu v žádném ustanovení soudního řádu
správního.“ Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. totiž platí, že předseda senátu usnesením
vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání
v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen. Ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s
je tedy stanoveno, že k opravě nebo odstranění vad podání je třeba stanovit lhůtu. Není však
stanoveno, jak dlouhá tato lhůta má být. Z logiky věci však plyne, že by mělo jít o lhůtu, která
je přiměřená tomu, aby v ní mohl podatel (stěžovatel) vady podání odstranit nebo opravit
a Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích konstantně za lhůtu splňující výše uvedené
považuje lhůtu 15 dnů od doručení usnesení, tedy lhůtu stanovenou v souzené věci krajským
soudem. Naopak lhůta stanovená (zákonem) v §72 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že žalobu lze podat
do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci (stěžovateli) oznámeno doručením
písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní
zákon lhůtu jinou. Z výše uvedeného tak vyplývá, že soudcovskou lhůtu pro opravu nebo
odstranění vad podání podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. nelze zaměňovat se zákonnou
lhůtou pro samotné podání žaloby podle §72 odst. 1 s. ř. s. V této námitce proto Nejvyšší
správní soud stěžovateli nepřisvědčil. Tímto zdůvodněním se Nejvyšší správní soud vyjadřuje
i k doplňujícímu tvrzení - stěžovatel uvedl, že nepodával žalobu podle s. ř. s., ale opravný
prostředek podle části páté, hlavy třetí občanského soudního řádu -, přičemž Nejvyšší správní
soud doplňuje, že stěžovatel žalobu podal ke krajskému soudu v Brně dne 30. 1. 2003, tedy
až za účinnosti s. ř. s., a nikoliv za účinnosti občanského soudního řádu.
K údajné diskriminaci účastníků řízení, kteří podali opravný prostředek před
31. 12. 2002, tedy před účinností s. ř. s., a měli by tak podle stěžovatele kratší lhůtu k opravě
podání než účastníci podavší žalobu již za účinnosti s. ř. s., je třeba podle Nejvyššího
správního soudu uvést, že stěžovatel může namítat v řízení před Nejvyšším správním soudem
pouze skutečnosti, které se dotýkají jeho práv a nikoliv práv třetích osob. Z důvodu,
že stěžovatel podal žalobu již za účinnosti s. ř. s., označený postup podle občanského
soudního řádu na něj nedopadá a nebyla tak dotčena jeho práva, nebylo třeba se touto
námitkou před Nejvyšším správním soudem podrobně zabývat. Nicméně Nejvyšší správní
soud pro úplnost uvádí, že i v případě účastníka, který by podal opravný prostředek před
31. 12. 2002, (a o němž by nebylo do tohoto data rozhodnuto) by bylo ze strany soudu
aplikováno ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., a to s odkazem na přechodná ustanovení s. ř. s.
(§129 odst. 2). Výše uvedeným námitkám proto Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.
S ohledem na odůvodnění k první přezkoumané námitce však Nejvyšší správní soud
dospěl k závěru, že se Krajský soud v Brně napadeným usnesením dopustil nezákonnosti
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., když stěžovatelovo podání podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, aniž jej předtím řádně vyzval k odstranění
nedostatku podmínky řízení. Nejvyšší správní soud tudíž kasační stížnost shledal důvodnou
a napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle §110 odst. 1 s. ř. s. proto zrušil. Věc
mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský soud podle odst. 3 téhož ustanovení
vázán shora vyjádřeným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s.
krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. 6. 2004
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu
NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD
657 40 Brno, Masarykova 31
telefon: 542 532 311, fax: 542 532 361
e-mail: podatelna@nssoud.cz
Krajský soud Brno
Masarykova 31
602 00 Brno
ke sp. zn. 55 Az 522/2003
V Brně dne 16. 6. 2004
č. j. 4 Azs 53/2004 - 47
Věc: Žalobce SHADURA Volodymyr, nar. 21. 2. 1978, E. č. V030304, st. přísl. Ukrajina,
t. č. bytem Martinská Osada 77, Zastávka u Brna, zast. Mgr. Alexandrem Vaškevičem,
advokátem v Plzni, Františkánská 7, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou
3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 28. 11. 2003, č. j. 55 Az 522/2003-18, spojené s návrhem na přiznání
odkladného účinku
Ve shora uvedené věci Vám vracíme Váš spis vedený pod sp. zn. 55 Az 522/2003
spolu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2004, č. j. 4 Azs 53/2004-52.
Podle §110 odst. 4 s. ř. s. žádáme o zaslání rozsudku účastníkům řízení.
JUDr. Marie Turková, v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Petra Strnadelová