ECLI:CZ:NSS:2004:5.A.158.2001
sp. zn. 5 A 158/2001 - 115
sp. zn. 5 A 158/2001 – 100
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce A. d. a v. k.
t., zastoupeného JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem Praha 1, V Jámě, proti
žalovanému Ministerstvu kultury, Praha 6, Milady Horákové 139, proti rozhodnutí ministra
kultury ze dne 15. 11. 2001 o žádosti o poskytnutí informace,
takto:
I. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 15. 11. 2001 o rozkladu žalobce proti
rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 23. 10. 2001, č. j. 15241/2001
se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen na náhradu nákladů řízení zaplatit žalobci částku
4800 Kč, k rukám jeho zástupce, a to do 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou, doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 27. 12. 2001, se žalobce domáhá
přezkoumání rozhodnutí ministra kultury, kterým byl zamítnut rozklad žalobce ze dne
31. 10. 2001 proti rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 23. 10. 2001, č. j. 15241/2001.
Žalobce navrhl, aby zároveň bylo zrušeno i rozhodnutí ministerstva, kterým byla zamítnuta
jeho žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., v platném
znění. Žalobce v žalobě uvedl, že se žádostí, kterou podal dne 8. 10. 2001 domáhal podle
uvedeného zákona následujících informací: 1) informací týkajících se postupu tohoto
ministerstva ve správním řízení, na základě kterého toto ministerstvo udělilo podle §4 a násl.
zákona č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu
příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, dne 15. 6. 1996 (sp. zn. 6833/96)
oprávnění ochranné organizaci D., divadelní a literární agentura k výkonu hromadné správy
práv autorů, včetně kopií příslušných listin osvědčujících tyto informace, 2) informací
týkajících se postupu téhož ministerstva, na základě kterého toto ministerstvo udělilo dle
ustanovení §4 a násl. zákona č. 237/1995 dne 1. 10. 1997 (sp. zn. 10690/97) oprávnění
ochranné organizaci Občanské sdružení D., divadelní a literární agentura a 3) informaci
o postupu ministerstva rovněž ve správním řízení, na základě kterého ministerstvo udělilo
podle ustanovení §98 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, dne 27. 2. 2001
(sp. zn. 380/2001) oprávnění Občanskému sdružení D., divadelní a literární agentura.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 10. 2001, č. j. 15241/2001 žádost zamítl s poukazem
na ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 106/1999 s tím, že dle žalovaného je zvláštním předpisem
zákon č. 71/1961 Sb. (správní řád). Podle správního řádu je správní řízení jako celek
neveřejné a nahlížet do správní spisu mohou jen účastníci řízení a jejich zástupci. Jiným
osobám může správní orgán povolit nahlížení do spisu, pokud prokáží odůvodněnost svého
požadavku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě podle ustanovení §16
odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. rozklad. Protože ve lhůtě uvedené v §16 odst. 3 tohoto zákona
nebylo rozhodnuto, uplatnila se zákonná domněnka stanovená rovněž v tomto ustanovení
a dnem 15. 11. 2001 bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí rozkladu. Zároveň platí zákonná
fikce doručení rozhodnutí dnem 16. 11. 2001. Žalobce dále v žalobě dovozuje, že správní řád,
jakožto předpis upravující postup ve správním řízení a nikoli předpis, který by výslovně
stanovoval přípustnost či podmínky poskytování informací, není zvláštním zákonem
ve smyslu §2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., ani výslovnou úpravou poskytování informací
veřejnosti jako např. §8a trestního řádu. Správní řád, pokud jde o poskytování informací
upravuje pouze procesní institut nahlížení do spisu, který má ovšem odlišnou funkci
než poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce dále v žalobě poukázal
na to, že informace požadované žalobou se netýkaly žádné z oblastí, kdy by bylo možné
poskytnutí informací odmítnout, jakož i na to, že pokud žalovaný – jakožto povinný subjekt -
měl zato, že žádost je nesrozumitelná, nebo formulována příliš obecně, měl vyzvat žadatele,
aby žádost upřesnil. Vzhledem k nesprávnosti interpretace ustanovení §2 odst. 3 zákona
č. 106/1999 Sb. žalovaným, byla věc v rozhodnutí v prvém stupni posouzena po právní
stránce nesprávně, a nezákonně bylo rozhodnuto i o zamítnutí rozkladu žalobce.
Žalovaný ve vyjádření především uvedl, že žalobce dopisem ze dne 4. 10. 2001
požádal o nahlédnutí do spisů sp. zn. 6833/1996, 10690/1997 a 380/2001, vedených
žalovaným ve správním řízení o udělení ke kolektivní (hromadné) správě práv. Žalovaný
nepovolil nahlédnutí do spisu a své stanovisko sdělil žalobci dne 15. 10. 2001. Žádostí ze dne
8. 10. 2001 o poskytnutí informace podle zákona č. 106/1999 žalobce doplnil svou původní
žádost o žádost o informaci podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný
rozhodnutím ze dne 23. 11. 2001 (poznámka soudu správně 23. 10. 2001), č. j. 15241/2001
zamítl tuto žádost žalobce s odkazem na ustanovení §23 správní řádu, který žalovaný
považuje za zvláštní právní předpis samostatně upravující poskytování informací v rozsahu
nahlížení do spisu, o které žalobce požádal a váže poskytnutí této informace na osvědčení
právního zájmu. Žalovaný dále dovozuje, že zamítnutím žádosti nebyl žalobce zkrácen
na svém právu na informace, ale toliko na svém zájmu, aby získal informace ze správního
řízení, které by jím sdružené subjekty (dovozci a výrobci kopírovací techniky) mohly
využít v soudním řízení. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
Žalobce v replice především poukázal na to, že žalovaný v přípisu ze dne 31. 1. 2002
uvedl, že řízení vedené pod sp. zn. 15125/2001 bylo ukončeno dopisem náměstkyně ministra
JUDr. Smolíkové ze dne 23. 11. 2003 a řízení vedené pod sp. zn. 15241/2001 „bude
podřízeno (a také již bylo) postupu daného ust. §16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu
k informacím“. Sám žalovaný tedy označil rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2001
sp. zn. 15125/2001 a ze dne 23. 10. 2001 sp. zn. 15241/2001 za správní akty. Žalobce dále
polemizoval s interpretací ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. žalovaným.
Z předloženého správního spisu byly m. j. zjištěny následující skutečnosti:
Podáním ze dne 4. 10. 2001, doručeným žalovanému dne 8. 10. 2001, se žalobce
domáhal nahlédnutí do správních spisů vedených pod sp. zn. 6833/96, 10690/97 a 380/2001.
Podání ze dne 8. 10. 2001, je i označeno jednak jako doplnění žádosti o nahlédnutí do spisu
ze dne 4. 10. 2001, jednak jako žádost o poskytnutí informací ve smyslu §13 odst. 1 zákona
č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále uvedených
pod body 1 až 3 této žádosti). Přípisem žalovaného ze dne 15. 10. 2001 sp. zn. 15125/2001
byla žádost o nahlédnutí do správních spisů zamítnuta. Rozhodnutím ze dne 23. 10. 2001,
sp. zn. 15241/2001 byla žádost žalobce ze dne 8. 10. 2001 o poskytnutí informace podle
zákona č. 106/1999 Sb. zamítnuta. Správní orgán v odůvodnění tohoto rozhodnutí poukázal
zejména na ustanovení §2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. s tím, že zvláštním předpisem je
v tomto případě správní řád, přičemž odůvodněnost požadavku jiné osoby než účastníka
řízení posuzuje správní orgán podle svého uvážení s vazbou na osvědčení právního zájmu
(§23 správního řádu).
Podáním ze dne 30. 10. 2001, doručeným žalovanému dne 31. 10. 2001, podal žalobce
„rozklad“ jednak proti rozhodnutí ze dne 23. 10. 2001, sp. zn. 15241/2001, jednak proti
„rozhodnutí“ ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 15125/2001.
Přípisem ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 15125/2001 (sdělení náměstkyně ministra
kultury) byl žalobce vyrozuměn o tom, že jeho stížnost na postup správního orgánu ohledně
žádosti o nahlédnutí do správních spisů nebyla shledána oprávněnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal žalobou napadené (fiktivní) rozhodnutí ministra
kultury a shledal žalobu důvodnou. Soud vycházel z následujících úvah a skutečností.
K obsahu žaloby je třeba především uvést, že podle ustanovení §69 s. ř. s. (dříve
obdobně §250 odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2002) žalovaným je správní orgán,
který rozhodl v posledním stupni. V případě rozhodnutí ministra o rozkladu je žalovaným
správním orgánem příslušné ministerstvo, neboť ministr je pouze tím, kdo je oprávněn
za správní orgán, tj. ministerstvo jednat (v prvém i druhém stupni rozhoduje týž správní orgán
s tím, že v druhém stupni za ústřední orgán státní správy je oprávněn jednat – rozhodnout -
toliko vedoucí tohoto orgánu – viz §61 odst. 2 správního řádu). O žádosti žalobce ze dne
8. 10. 2001 bylo rozhodnuto dne 23. 10. 2001. Jak vyplývá z obsahu tohoto správního aktu,
zejména z výslovného konstatování, že se jednalo o zamítnutí žádosti o poskytnutí informace
podle zákona č. 106/1999 Sb., jde o rozhodnutí podle ustanovení 15 odst. 1 tohoto zákona.
Proto i rozklad proti tomuto rozhodnutí (nehledě na výslovný odkaz na tento zákon)
je opravným prostředkem (rozkladem) ve smyslu ustanovení §16 odst. 5, ve spojení s §16
odst. 1 citovaného zákona. Podle ustálené judikatury (se zřetelem i na výše uvedené) lhůta
k rozhodnutí o rozkladu podle §16 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, počíná běžet ode dne doručení rozkladu podatelně ústředního orgánu státní
správy (viz též č. 1/2003 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správní soudu). Jestliže tedy rozklad
byl žalovanému, jak je zřejmé z příslušného podacího razítka, doručen dne 31. 10. 2001, fikce
rozhodnutí o rozkladu nastala dnem 15. 11. 2003 (nikoliv dnem 11. 12. 2001 jak je uvedeno
v opravném podání k žalobě ze dne 21. 1. 2002, doručeném soudu dne 12. 2. 2002). I přes
tuto nepřesnost v dodatečném podání bylo možné žalobu projednat, neboť žalobou napadené
rozhodnutí ministra kultury je dostatečně specifikováno uvedením i dalších údajů (především
označením rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a označením data rozkladu žalobce
o kterém bylo rozhodnuto).
Pokud se týká vlastního řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informace je třeba uvést,
že informací podle zvláštního předpisu ve smyslu §2 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. je třeba
rozumět jiné právní předpisy o poskytování informací. Takovýmto předpisem
je zákon. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, nikoli však správní řád.
Ustanovení §23 správního řádu o nahlížení do spisů však bezesporu slouží k získání
informací o správním spise či jeho části pro účastníky řízení, jejich zástupce, či pro jiné
osoby. Ačkoli (jak je to obvyklé) správní řád má povahu obecného právního předpisu
ve vztahu ke zvláštním předpisům upravujícím správní řízení, pokud se týká §23 správního
řádu je ve vztahu k zákonu č. 106/1999 Sb. naopak ustanovením zvláštním. V případech
na které se vztahuje §23 správního řádu nelze tedy aplikovat zákon č. 106/1999 Sb.
Vzhledem k tomu, že žádost žalobce ze dne 8. 10. 2001 byla formulována značně
všeobecně (poskytnutí „informací týkajících se postupu Ministerstva kultury ve správním
řízení....“) měl žalovaný především vyzvat žalobce k upřesnění této žádosti. Poté měl
posoudit, zda se jedná o žádost podle zákona č. 106/1999 Sb. a zda takovéto žádosti lze
vyhovět (např. v případě žádosti o poskytnutí informací obecnějšího charakteru, byť
i z jmenovitě označených správních řízeních, o lhůtách vyřízení, v kolika případech bylo
žádostem vyhověno a pod.), či zda žádost měla být podle §15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.
zamítnuta s tím, že se na daný případ vztahuje jiné zákonné ustanovení (ustanovení jiného
právního předpisu) a nebo zda měl být učiněn závěr, že se (se zřetelem na obsah žádosti)
o žádost ve smyslu §13 zákona č. 106/1999 Sb. vůbec nejedná.
Ostatně žalobě bylo nutno vyhovět již proto, že žalobou napadené fiktivní rozhodnutí
ministra kultury je nepřezkoumatelné. Jak vyplývá i v tomto případě z ustálené judikatury
soud nepovažuje především za možné bez dalšího, zejména bez výslovného ustanovení
zákona (byť by se takový výklad jevil s ohledem na danou úpravu účelným) dovodit,
že rozhodnutí o rozkladu stojí na totožných skutkových a právních závěrech jako rozhodnutí
prvého stupně a je tím implicitně vyjádřena i neúspěšnost námitek uplatněných rozkladem.
Ze všech těchto důvodů bylo žalobou napadené rozhodnutí ministra kultury zrušeno
především pro nezákonnost a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V souladu
s ustanovením §51 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodl o věci samé bez nařízení jednání.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením §60 odst. 1 s. ř. s.
Úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplacení
soudního poplatku v částce 1000 Kč, v náhradě nákladů právního zastoupení podle ustanovení
§11 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 3500 Kč a v náhradě hotových výdajů (§13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1999 Sb.) ve výši 300 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 27. 1. 2004
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu