ECLI:CZ:NSS:2004:5.A.76.2002
sp. zn. 5 A 76/2002 – 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Antonína Koukala a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce
M. C., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním
právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2000 čj.
214/6/1665/00/Sm,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 11. 2000 čj. 214/6/1665/00/Sm bylo zamítnuto
odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu ve Vyškově, referátu sociální
podpory ze dne 14. 8. 2000 č. sp. 2804/96/VYA, kterým bylo rozhodnuto, že ode dne
1. 1. 2000 až do doby, než nastanou změny v rozhodných skutečnostech, nebude žalobce
při posuzování nároku na příspěvek na bydlení posuzován jako osoba společně posuzovaná.
Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že paní H. C., která je vlastníkem nemovitosti v P.
č. 55, si podala žádost o vyloučení žalobce z okruhu osob společně posuzovaných na uvedený
příspěvek a doložila čestným prohlášením, že žalobce v předmětném rodinném domě nebydlí.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Brně,
ten z důvodu věcné nepříslušnosti věc postoupil nesprávně Krajskému soudu v Brně a tento
soud ji poté správně postoupil Vrchnímu soudu v Praze. V žalobě žalobce nepříliš jasným
způsobem vyjádřil, že s uvedeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť mu je bráněno, aby užíval
rodinný dům, cítí se být poškozen na zdraví, majetku a došlo i k porušení jeho lidských práv
a svobod, z čehož obviňuje nejen žalovaného, ale i vedoucí regionálního pracoviště
žalovaného JUDr. L. H., která byla správně při postoupení věci Vrchnímu soudu v Praze
z okruhu žalovaných vypuštěna, neboť podle právní úpravy účinném v době podání žaloby (§
249 odst. 4 o. s. ř.), ale i podle právní úpravy současné (§69 s. ř. s. – viz dále) je ze zákona
žalovaným pouze správní orgán, který rozhodoval v posledním stupni.
Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla
podle ustanovení §132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), postoupena
Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé
dílu prvního s. ř. s. – tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích
žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není přípustná.
Podle ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo
nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu,
jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, může se žalobou
domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li
tento nebo zvláštní zákon jinak.
Ze soudního přezkoumání jsou podle ustanovení §70 s. ř. s. vyloučeny úkony
správního orgánu předběžné povahy. Podle ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. je žaloba
ve správním soudnictví nepřípustná tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí,
které je z přezkoumání podle tohoto zvláštního zákona vyloučeno.
Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno podle ustanovení §7 odst. 7
zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném v době jeho vydání.
Tímto rozhodnutím se pouze určuje okruh společně posuzovaných osob. Jedná
se o podkladové rozhodnutí k rozhodnutí o dávce státní sociální podpory. Žalobou napadené
rozhodnutí proto podle shora uvedeného ustanovení §68 písm. e) s. ř. s. nepodléhá samotně
soudnímu přezkumu, ostatně tomuto přezkumu nepodléhá i proto, že jde o rozhodnutí, kterým
nebyla založena, rušena nebo měněna práva žalobce (viz shora ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto žalobu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobu
odmítl. Soud připomíná, že i v době podání žaloby, tj. za účinnosti právní úpravy účinné
do 31. 12. 2002, byla rozhodnutí předběžné povahy vyloučena ze soudního přezkumu.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť podle ustanovení §60
odst. 3 s. ř. s. toto právo v případě odmítnutí žaloby ze zákona žádnému z účastníků
nepřísluší.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2004
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu