ECLI:CZ:NSS:2004:5.ADS.53.2003
sp. zn. 5 Ads 53/2003 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: M. P., zast. Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem se sídlem AK Velké náměstí
135/19, 500 03 Hradec Králové proti žalované České správě sociálního zabezpečení , Praha
5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského sodu v Hradci Králové ze
dne 4. 4. 2003, č. j. 32 Ca 209/2002 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
III. Soudem ustanovenému advokátovi Mgr. Petru Švadlenovi se p ř i z n á v á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1075 Kč, která bude uhrazena do 30 dnů
od právní moci rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2003 byl zamítnut návrh
na obnovu řízení o invalidní důchod vedený pod sp. zn. 29 Ca 230/1996. Stalo se tak
s poukazem na ustanovení §§111 – 119 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, když
v §114 s. ř. s. jsou taxativně vymezeny případy přípustnosti obnovy řízení, a obnova řízení
ve věcech důchodového pojištění není dle tohoto ustanovení přípustná.
Proti tomuto rozhodnutí podal ve lhůtě zákonem stanovené stěžovatel podání,
jež nazval odvoláním a ve kterém se zabýval důvody, pro které by mělo být jeho žádosti
na obnovu řízení o plný invalidní důchod vyhověno. K výzvě soudu byla kasační stížnost
doplněna ve smyslu pokynu k odstranění jejich vad, a to o právní důvody. V nich
je poukázáno na ust. §114 odst. 1 a následně o odst. 2, 3. Je dovozováno, že ust. §114 s. ř. s.
přípustnost obnovy řízení ve věcech důchodového pojištění nevylučuje, jestliže návrh
na obnovu řízení směřuje proti rozsudku vydaného v řízení o ochraně před zásahem správního
orgánu a takový i stěžovatelův návrh ve skutečnosti je, ne boť bylo potvrzeno rozhodnutím
krajského soudu dne 10. 10. 1996 pod č. j. 29 Ca 230/1996 – 17 rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení jímž byl odňat plný invalidní důchod, a tudíž v tomto řízení
(29 Ca 230/1996) se stěžovatel domáhal ochrany před zásahem správního orgánu. Rozhodnutí
správního orgánu bylo vydáno dne 28. 5. 1996 pod č. xxx. Uvádí, že jsou tak dány důvody
pro podání kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. a), e) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud však důvodnou kasační stížnost neshledal. Z obsahu
připojeného soudního spisu je patrné, že rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové
z 21. 6. 2001, č. j. 29 Ca 230/1996 – 97 bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního
zabezpečení ze dne 28. 5. 1996 č. xxx, jimž byl stěžovateli odňat plný inv alidní důchod
počínaje dnem 12. 7. 1996 podle §56 odst. 1 zák. č. 150/1995 Sb. s odůvodněním,
že stěžovatel je, podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Pardubicích
ze dne 26. 3. 1996, již pouze částečně invalidní. Proti tomuto potvrzujícímu rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2001 bylo podáno odvolání k Vrchnímu
soudu v Praze a tento svým rozsudkem ze dne 5. 2. 2002, č. j. 2 Cao 252/2001 – 110 rozsudek
soudu I. stupně potvrdil a pokud šlo o dovolání adresované Nejvyššímu soudu v Brně, ten jej
svým usnesením ze dne 3. 10. 2002, č. j. 30 Cdo 1526/2002 – 141 odmítl.
Důvod, který uvádí stěžovatel v kasační stížnosti, nemůže být shledán oprávněným
pro přístup k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten totiž jedná ve smyslu ust. hlavy III dílu
druhého – obnova řízení; podle ust. §114 je uvedena přípustnost návrhu na obnovu řízení jen
proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a nebo ve věcech
politických stran a politických hnutí. Ustanovení o ochraně před zásahem správního orgánu
(§82 a s. ř. s.) představuje případ, kdy je žalobně legitimován každý, kdo tvrdí, že byl
přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, dále
jen zásah správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo
v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. O takový případ se však v dané věci
nejedná, neboť z obsahu soudního spisu je nad veškerou pochybnost patrné, že dne
28. 5. 1996 pod číslem xxx Česká správa sociálního zabezpečení jako správní orgán vydala
rozhodnutí, podle hmotně právního předpisu - zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění - za použití zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
jako předpisu procesní povahy. V soudním přezkumu podle části páté hlavy třetí občanského
soudního řádu ve znění účinném k 31. 12. 2002 byla také věc projednávána nejprve Krajským
soudem v Hradci Králové jako soudem I. stupně a posléze i Vrchním soudem v Praze
a Nejvyšším soudem ČR. Není tedy vůbec na místě úv aha o použití ust. dílu třetího hlavy II
soudního řádu správního, neboť po pravdě nejde o nezákonný zásah, nýbrž jde o rozhodnutí
správního orgánu, o němž se vede řízení nyní podle hlavy II dílu prvního
soudního řádu správního. Za této situace závěr Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu
I. stupně o tom, že obnova řízení v dané věci, tedy důchodového pojištění, není přípustná,
resp. nebyla přípustná ani podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2002 (§250s odst. 2
o. s. ř.), je zcela odpovídající zákonu. Důvod nezákonnosti podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikována nesprávná právní
věta, popř. je sice aplikována správná právní věta, ale tato je nesprávně vyložena. Vztah mezi
skutkovým zjištěním a právním posouzením lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní
normy na konkrétní případ nebo situaci. Podle písm. e) cit. paragrafu kasační stížnost lze také
podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.
Ze shora vysloveného vyplývá, že žádný z těchto důvodů zde nebyl přítomen. Nejvyšší
správní soud tedy dospěl k jedinému možnému závěru, že totiž důvody uvedené v kasační
stížnosti podle ust. §103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. nebyly prokázány, a proto podanou
kasační stížnost podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel, který neměl úspěch v tomto soudním řízení, nemá právo na náhradu
nákladů řízení §60 odst. 1 s. ř. s. Žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. je neúčtoval, proto soud rozhodl, že jemu se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává. Soudem ustanovenému zástupci se určuje odměna v souladu s ust. §35
odst. 7, §120 s. ř. s. částkou 1000 Kč za jeden úkon právní služby převzetí věci §9 odst. 3
písm. f), §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
paušální náhradu výdajů částkou 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl. 187/1996 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.)
V Brně dne 8. 10. 2004
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu