ECLI:CZ:NSS:2004:6.A.40.2002:96
sp. zn. 6 A 40/2002 – 96
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy
JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila, JUDr. Michala Mazance,
JUDr. Václava Novotného, JUDr. Petra Příhody, JUDr. Marie Součkové a JUDr. Marie
Turkové v právní věci žalobkyně D. P., zastoupené JUDr. Pavlem Babáčkem, advokátem se
sídlem v Brně, Vranovská 21, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1,
Letenská 15, zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Praha 5, 14. října
3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2001, č. j. 352/80071/2001,
takto:
I. Příslušný vydat rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva financí
ze dne 4. 10. 2001, č. j. 352/80071/2001 o zavedení nucené správy je soud
ve správním soudnictví.
II. Věc se vrací sedmému senátu k dalšímu řízení a rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Vrchnímu soudu v Praze dne 25. 3. 2002 se žalobce domáhá
zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2001, č. j. 352/80071/2001. Tímto správním
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro dohled
nad družstevními záložnami ze dne 12. 7. 2001, č. j. 3595/2001/III o opakovaném zavedení
nucené správy v D. P.
Protože věc nebyla Vrchním soudem v Praze skončena do 31. 12. 2002,
byla dle ustanovení §132 s. ř. s. postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení
podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
Usnesením ze dne 7. 6. 2004, č. j. 6 A 40/2002-91 byla věc podle ustanovení §17
odst. 1 s. ř. s. předložena rozšířenému senátu, neboť rozhodující sedmý tříčlenný senát dospěl
při předběžné poradě k právnímu názoru odlišnému od názoru dosud zastávaného Nejvyšším
správním soudem ve věci sp. zn. 6 A 8/2001. Jde o právní otázku, zda žalobou napadené
rozhodnutí správního orgánu je soukromoprávní či veřejnoprávní povahy.
Rozšířený senát posoudil věc (spornou právní otázku)
takto:
Vyřešení otázky, zda rozhodnutí o zavedení nucené správy, v tomto případě podle
zákona č. 87/1995 Sb., o spotřebních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím
souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb, o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů (včetně jmenování nuceného správce), má zásadní procesní
význam pro rozhodnutí, zda věc náleží do pravomoci soudů ve správním soudnictví
[§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], nebo do pravomoci soudů v občanském soudním řízení
(§7 a část pátá o. s. ř.). Dosud zastávaný názor Nejvyššího správního soudu o právní povaze
takového rozhodnutí (např. ve zmíněné věci sp. zn. 6 A 8/2001) vycházel z toho, že se jedná
o rozhodnutí ve věci veřejnoprávní. Tento názor nebyl podrobněji zdůvodněn, vyplývá
však již z toho, že Nejvyšší správní soud tyto věci ve správním soudnictví projednával
a rozhodoval o podaných žalobách.
K posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru rozhodnutí o zavedení
nucené správy podle ustanovení §28 b až 28 f zákona č. 87/1995 Sb. se nabízejí různé cesty:
především použití teorie zájmové, teorie mocenské, teorie organické či metody právního
regulování. Žádná z nich však není natolik spolehlivá, aby vždy dokázala poskytnout
odpověď na položenou otázku v každém konkrétním případě. K vyřešení této sporné otázky
přichází v úvahu, vzhledem k charakteru dotyčného rozhodnutí, použití především mocenské
teorie.
Podle této teorie mají účastníci soukromoprávních vztahů rovné postavení,
zatímco ve vztazích veřejnoprávních se projevuje zákonem přesně vymezené nadřazení
postavení nositele veřejné moci, který v mezích zákona a způsoby, které zákon předvídá,
autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob.
V tomto případě Úřad pro dohled nad družstevními záložnami (a v druhém stupni správního
řízení žalovaný) autoritativně, často proti vůli družstevní záložny, rozhoduje o zavedení
nucené správy a jmenování nuceného správce. Pro samotný charakter tohoto veřejnoprávního
rozhodnutí není podstatné, že řada důsledků vyplývajících z tohoto rozhodnutí
má soukromoprávní charakter. Tak je tomu především u oprávnění nuceného správce jednat
jak uvnitř družstevní záložny tak i navenek.
Pokud se týká dalších zmíněných teorií, nelze z nich jednoznačně dovodit opačný
závěr.
Pro úplnost je nutno se vypořádat s otázkou, zda pojem „soukromoprávní“, především
pro účely stanovení pravomocí soudů ve správním soudnictví a v řízení ve věcech
občanskoprávních, není totožný s pojmem „občanská práva a závazky“ ve smyslu článku 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle tohoto ustanovení
každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě
projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne
o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění
proti němu.
Posouzení otázky členění rozhodnutí správních orgánů na rozhodnutí ve věcech
veřejnoprávních a soukromoprávních je otázkou vnitřního práva každého státu. Naproti tomu,
Evropský soud pro lidská práva (např. viz. K. proti Německu 1978, B. proti Portugalsku,
1987, M. proti Francii, 1998) opakovaně vyslovil princip „ autonomie“ pojmů ve smyslu
článku 6 odst. 1 Úmluvy. Tak např. ve věci K. proti Německu tento soud konstatoval, že pro
zodpovězení otázky, zda se nějaký spor týká určení občanského práva, má význam pouze
povaha příslušného práva; není důležité, že se řízení týkají správních aktů přijatých
příslušnými orgány v rámci výkonu veřejné moci, nebo že probíhají před správními soudy.
Nelze tedy bez dalšího klást rovnítko mezi pojem „rozhodnutí o občanských právech nebo
závazcích“ a pojem „rozhodnutí ve věci soukromoprávní“ v uvedeném smyslu.
Ze všech těchto důvodů bylo vysloveno, že příslušný vydat rozhodnutí o žalobě
proti předmětnému rozhodnutí žalovaného je soud jednající ve správním soudnictví.
Zároveň bylo rozhodnuto, že se věc vrací sedmému senátu k dalšímu projednání a rozhodnutí,
který rozhodne v souladu s právním názorem rozšířeného senátu vyjádřeného
v tomto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 12. 10. 2004
JUDr. Josef Baxa
předseda rozšířeného senátu